Afriku do Evropy nenacpete

     -i kdybyste se, vážení evropští kormidelníci, na hlavu stavěli. Snad nemáte za lubem nasytit celou Afriku. Nebo jenom půl či čtvrt? Je to nesystémové a člověk nemusí být ani velký matematik, aby spočítal, že se to dříve nebo později sesype jak domeček z karet. Dobrému systémovému řešení nesmí chybět perspektiva a ta vašemu chybí. Přijde doba, kdy zazní, „vážení hladovějící a trpící je nám líto, ale nám dochází dech“. Zatím se můžete schovávat za desítky etiků, kteří v teple studoven vyrostli na moudrých knihách a kteří přes okno zkrápěné prudkým deštěm, nevidí oráče na poli. Ale ano, samozřejmě vím, že použitý příměr k dnešní moderní době pokulhává, stejně jako vím, že armádu potřebných a vámi zvaných, vaše moudrá slova nenasytí. Dovolte, abych zdůraznil slova „vámi zvaných“, protože i když jste to přímo neřekli, výrazně jste to vepsali mezi řádky vaší imigrační politiky.

     Stejně tak se, vážení evropští konšelé, stavíte ke stále gradujícímu problému našeho soužití s muslimy. Opakovaně slyšíme z vašich vládních úst, ale i z mešit, jak je Korán mírumilovný a jak my starousedlíci musíme být tolerantní a chápaví. Možná, že mně něco uteklo, ale zatím jsem nezaznamenal od našich nejmoudřejších apel do řad muslimských spoluobčanů. Policie, která by měla zasáhnout tam, kde se nabádá k nepravostem, nekoná. Nemyslím, že se bojí muslimů, bojí se našich politiků, o kterých tuší, že když je nepotopí, určitě je nepodrží.

     Mešita je misie, imámové misionáři -  věrozvěsti, které křesťanství také zná. Když Španělé dobývali Ameriku, jejich koráby přiváželi kromě vojáků i kněze. Samozřejmě se to dělo z vůle mocných a za jejich peníze. Investice se měla vrátit v rozšíření nebo udržení moci. Mešity rostoucí po Evropě nevznikly a nevznikají ze sbírek prostých věřících, ale úplně stejně jako se křesťanské chrámy v Jižní Americe nepořídily ze sbírek původních obyvatel, kteří přijali importovanou víru. Vím, že neříkám žádnou novinu, jen jsem chtěl připomenout to, co je známé a co v orientaci a řešení našeho problému s muslimy málo zaznívá. Klér vždy táhnul za jeden provaz se světskou vrchností. Za pronikáním islámu stojí islámští duchovní a arabští mocní stejným dílem, jako bohužel jalovost našich politiků. Muslimové a jejich svatyně budou v Evropě přibývat, s tím se smiřme a nápady jak je vystěhovat jsou stejně tak pitomé, jako venčení prasátek kolem mešit. Salámová metoda, byť to zní pejorativně, je metoda, kterou muslimové zdá se zvolili. A ono to funguje. Někde, v rámci tolerance přejmenovali vánoční prázdniny na zimní, jinde oželeli vánoční strom na náměstí. Také jste si možná všimli, že po posledních pařížských událostech zaznělo – svoboda slova ano, to jó, to si nenecháme vzít, ale měla by mít také svoje meze. A další kolečko salámu může být odkrojeno.

     Přesto si nemyslím, že jsme bezzbraní. Naše bezpečnostní složky, které si platíme a které naší bezpečnost mají v popisu práce, musí umět postihnout všechny projevy nesnášenlivosti i třeba v mešitách. Zatím honí po ulicích jen pěšáky. Řeší následky, na příčiny si netroufnou. Proč kompetentní složky začnou jednat až ve chvíli, kdy začne téci krev. Síla jim určitě nechybí. Ty manévry jsme nakonec viděli v přímém přenosu z Paříže. Chybí jim odhodlání přidušené mantrou, že na náboženství se nesahá. A jsme tam, kde jsme začali-u našich připodělaných politiků. Jejich připosraná nerozhodnost samozřejmě modeluje celou státní správu.

     Listina základních lidských práv a svobod, kterou se často zaštiťují naši muslimští spoluobčané, je náš zákon nejvyšší síly. Proč si v zájmu porozumění, třeba pan Halík, jako nesporně vysoká duchovní autorita, nesedne s někým z moudrých z protistrany a nevydiskutuje, že některé části Koránu, když už nemohou vyškrtnout, nesmí zde v Evropě kázat. Z prostého a jednoduchého důvodu, odporuje to Listině základních lidských práv a svobod.