Podnikatel jako tanečník v dešti

Hned úvodem musím vysvětlit, že titulek k textu o podnikání v Česku jsem si částečně vypůjčila od úspěšného podnikatele Steva Jobse, který pravil: V podnikání nemůžete čekat, až bouřka přejde, je nutné naučit se tančit v dešti.

Záměr vyjádřit se ke stavu podnikání a podnikatelů v Čechách a na Moravě jsem pojala již před delší dobou. Na tom, že se tak nakonec stalo, má možná paradoxně hlavní zásluhu moje osobní účast na vyhlášení akce Manažer roku. V jejím průběhu jsem si totiž uvědomila, při vší úctě, kterou chovám k top manažerům schopných působit úspěšně v několika různých odvětvích, že zatímco ne každý manažer je podnikatelem, každý podnikatel je manažerem. Navíc musí začít za všech okolností sám u sebe a nese stoprocentně zodpovědnost za důsledky svého konání.

Je proto otázkou, jak vyhodnotit skutečnost, že podle veřejně dostupných zdrojů máme v současné době v Česku 981 tisíc podnikatelů – manažerů malých, středních, velkých, ještě větších a největších podniků? Ač člen zaměstnaneckého stavu, jsem přesvědčena o tom, že jednoznačně kladně.  Číslo atakující hranici jednoho miliónu považuji vzhledem k potřebám naší ekonomiky za přiměřené. Zvláště pak, když podnikatelé zaměstnávají a řídí kromě sebe sama i přes 30 % práce schopného a bohužel stále ve větší míře „práce ochotného“ obyvatelstva. To vše je důkazem prozatímní stability prostředí, byť permanentní problémy s nedostatkem kvalifikované pracovní síly se mohou v brzké době projevit jako mimořádně závažné.

Jak praví jednoduchá matematika, vzhledem k tomu, že máme ekonomicky aktivních cca pět miliónů obyvatel, podniká u nás každý pátý pracující občan. Vrůstající počet rodinných firem v Česku je navíc příslibem výchovy, řečeno sportovní terminologií, zdatného dorostu. Na druhou stranu je pravda, že v tomto směru existují značné rezervy. Zatímco totiž ve světě kontrolují rodinné firmy téměř 80 % HDP vytvořeného podnikatelskými subjekty, v Česku se musíme smířit s cca 20 %. Kromě toho se nacházíme ve stádiu, kdy dvě třetiny majitelů domácích rodinných firem chtějí předat během několika let vedení podniků svým pokračovatelům. Na druhé straně, takřka 70 % majitelů rodinných firem touží po tom, aby jejich následovníci v podnikání z řad rodinných příslušníků nasbírali patřičné zkušenosti na praxích v jiných firmách, případně během studia v zahraničí. A za velké zamyšlení pak stojí, že studium na zahraničních školách má podle názoru sedmi z deseti šéfů rodinných firem nahradit dosavadní neexistenci českých škol zaměřených na rodinné podnikání.

Nikoli nezajímavá je rovněž skutečnost, že ve srovnání se zeměmi EU, tedy i s těmi, které chtějí zařadit v rámci budování mnoho rychlostní Evropy na vyšší rychlostní stupeň, jsme na tom v počtu OSVČ o 3 až 4 % lépe. Mimochodem, Slovensko za námi zaostává o 2 % body, což je důkazem toho, že ani čtyři desetiletí tuhé totality neubila na území bývalého Československa podnikatelského ducha.

Kupodivu spíše, než z řad podnikatelů, slyšíme z úst některých politiků informace o tom, kterak v Česku mocný byrokratický moloch dusí podnikatele legislativně. Ačkoli nejsem zastánkyní totální byrokracie a jsem si vědoma toho, že se chybička, či častěji spíše chyba tu větších, tu menších rozměrů, může vloudit, zastávám názor, že českým podnikatelům neškodí primárně legislativa a prostředí. Pomyslný pes je v tomto případě zakopán v posílení pozic velkých nadnárodních řetězců a druhotné platební neschopnosti přetavené do neschopnosti plnit závazky ze strany nadnárodních korporací. Ostatně stejný názor zastává Hospodářská komora ČR, podle které se jedná o jeden nejčastějších důvodů pro ukončení podnikání.

V souvislosti s počtem podnikatelů v Čechách jsem narazila na dotaz ohledně ideálního poměru mezi podnikateli a zaměstnanci… Inu, ideální poměr je nepochybně specifickým ukazatelem každé ekonomiky, který dokresluje stav podnikatelského prostředí. Obecně platí, že příliš vysoký počet OSVČ v kombinaci s vysokou mírou nezaměstnanosti svědčí o dysfunkčním trhu práce. V této chvíli se nás netýká ani jedno. Nikdy však není tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe.