Neblázněme z matematiky, zkusme ji učinit „cool“

Jeden z největších mozků historie Albert Einstein řekl: „Matematika je jediný zaručený způsob, jak se zbláznit.“

Přestože se jedná o citát povedený, s jeho obsahem se, na rozdíl od Teorie relativity stejného autora, zcela neztotožňuji. V tomto směru jsou mi rozhodně bližší slova Jana Amose Komenského, podle kterého by se měly děti ve škole naučit číst, psát a počítat.

A právě počítání neboli matematika, je v poslední době hojně diskutovaným tématem. Od školního roku 2021/2022 se totiž bude jednat o povinný maturitní předmět na všech středních školách.  Jedním z důvodů tohoto rozhodnutí je pokles zájmu o kdysi povinnou zkoušku z dospělosti. Zatímco na jaře 2013 si jako maturitní předmět zvolilo matematiku 39,19 % studentů, letos na jaře se jedná o 25,07 %. Pakliže by se ve většině případů jednalo žáky, kteří si matematiku vybrali s cílem dalšího uplatnění jako nejsilnější předmět z volitelného maturitního portfolia, nejednalo by se, podle mého názoru, i přes jistý pokles zájmu o dvakrát alarmující skutečnost. Čísla z loňského roku ovšem bohužel hovoří o něčem jiném. Loni si matematiku zvolilo 27,16 % středoškoláků, přičemž 23% z nich maturitu nezvládlo. Fakt, že si takřka každý čtvrtý „matematický dobrovolník“ vybral předmět, ze kterého nakonec propadl, lze číst nejspíše tak, že si tato nemalá skupina věřila na matematiku více, než na jinou volitelnou disciplínu. Trochu děsivá, leč na reálných faktech se zakládající hypotéza.

Pojďme dál. Z údajů loňského roku, poskytnutých organizátorem maturit společností Cermat vyplývá, že maturitu z matematiky úspěšně zvládly tři čtvrtiny žáků. Jak také uvedl pan Zíka z této společnosti „více, než 10 % žáků dokázalo zvládnout test na 90 % a lépe.“ Zbytek maturantů z matematiky, tedy drtivá většina, se vtěsnal do široké kategorie chvalitebný – dostatečný. Dost dobře si proto nedovedu představit, jaká bude úspěšnost poté, co se matematika stane povinným předmětem? Zejména na učilištích a nástavbách, kde loni z matematiky propadlo 50 – 70 % maturantů. Co s tím? „Dvourychlostní“ matematika pro různé druhy středních škol?

Další otázkou pak je, jaké cíle jsou s povinnou maturitou z matematiky spojeny? V článku v Parlamentních listech mě zaujala mluvčí ministerstva školství, paní Klára Bílá, podle které je cílem v případě maturit z jazyka českého, angličtiny a matematiky „zajistit minimální znalost, takzvaná trivia těchto předmětů.“ I když i v tomto případě může platit „není trivium jako trivium“. Jako vysokoškolská pedagožka jsem takřka skálopevně přesvědčena o tom, že pokud se někdo propracuje po třinácti letech docházení na základní a střední školu k maturitě měly by být jeho znalosti z jakéhokoli předmětu, tedy i z předmětů nepovinných, nesčetněkrát vyšší, než minimální.  Pakliže tomu tak není, je něco špatně!

Přesto bych v případě referenda s otázkou: Povinná maturita z matematiky ano, či ne, volila první variantu. Osobně považuji matematiku za atraktivní a pro praktický život důležitou disciplínu. Považuji za selhání základního školství, že někteří adolescenti nerozumí pojmům jako je procento.  Zároveň si nejsem ani zdaleka jista tím, že povinnost činit cokoli vede automaticky k dobrým výsledkům. Pravda, těch statistických lze dosáhnout například v případě „minimalizace trivia,“ ale to není určitě záměrem.

Jako zásadní se mi v této chvíli proto jeví otázka, jak učinit matematiku pro žáky všech škol atraktivnější, přitažlivější, zajímavější? Pro odlehčení jeden televizní příběh. Podle vlivného britského listu The Guardian, zvýšil seriál Teorie velkého třesku z produkce BBC, jehož vědeckou serióznost podpořil svou účastí v jedné z epizod pan Stephen Hawking, zájem o vědecké obory, zejména pak o fyziku. Účast na univerzitních kurzech fyziky se totiž stala něčím z kategorie „cool“. Co zkusit udělat „cool“ i matematiku?