Česká inflace je špatná. Zářijových 17,8 procenta je strašné číslo. Maďarských 20,1 procenta je ale horší. Oslabování koruny je špatné. Ale volný pád forintu je horší. Tak kde udělali stratégové v Budapešti chybu?
Vzpomeňme si na druhou polovinu loňského a začátek tohoto roku. Kolik jste slyšeli o tom, jak maďarský premiér a vláda dělají dobrou politiku „pro lidi“, když určují pevnou (chápej nízkou) cenu paliv, energií, ovlivňují daňově cenu potravin, rozdávají příspěvky ve velkém a tak dále? Občas to skoro vypadalo, že část české veřejnosti vyhlásí program „Maďarsko, náš vzor!“
Ekonomové již tehdy oponovali starým dobrým „Čas ukáže“.
O několik měsíců později přišly další rady: „Měli byste jet do Moskvy a dojednat výhodné (levné) přímé dodávky plynu. Jako Maďaři.“ A nechybělo ono oblíbené: „Ti se umí postarat o svoje lidi“.
Ekonomové v odpověď trousili: „Nechme pracovat trh. Ten s energiemi je sice pokřivený, ale stejně zafunguje“.
Čas ukázal, že „o lidi“ se postarat neumějí. Čas ukázal, že sice se skřípěním a ztěžka, ale i pokažený energetický trh funguje. Ostatně Maďaři nyní nakupují v rámci dlouhodobého kontraktu plyn za cenu vyšší, než je na onom trhu.
Abychom si to ujasnili v kontextu. Česká inflace je hanebná a další rozvolněná fiskální politika proti ni skutečně nepomáhá (naopak). Korunu drží při síle především intervence národní banky, což není recept na nekonečně dlouhou dobu a někdy v prvním čtvrtletí příštího roku bude třeba se rozhodnout, co s tím udělat. Energetické ceny jsou stále vysoké (teď myslím na trhu) a celá Evropa se musí pořádně zamyslet, kde to tak strašně pokazila, že věci nefungují zdaleka tak, jak by mohly a měly.
Nicméně ve srovnání s Maďarskem jsme se v posledním roce zachovali (Bohu díky!) alespoň rámcově tržně, takže při současném mezisoučtu jsme na tom jednoznačně lépe. Konec konců inflaci brzdíme (alespoň tak nějak zhruba) při klíčových sazbách národní banky 7 procent. Inflace v Maďarsku akceleruje (skutečně strašným způsobem o 4 body za měsíc!!!) při sazbě 13 procent.
Tak to je, to říkají jasná čísla. A ani není třeba vytahovat takové spíše spekulativní věci, jako hrozící maďarskou platební neschopnost.
Takže kde dělají naši maďarští přátelé chybu?
Ta základní je, že věří státu, nevěří trhu. Budapešťská vláda přistoupila v letech 2020 a 2021 ještě k masivnějšímu přerozdělování na dluh než česká. Deficity dosáhly 7,8 a 6,8 procenta domácího produktu. U nás to bylo také hrozné, ale 5,8 a 5,9 jsou přece jenom snesitelnější čísla. A teď to hlavní. Kolik bude letošní maďarský schodek? Plán byl 4,9 procenta, revize 6,1 procenta a realita se dostane nejspíš nad 7 procent. Už teď je ale vládní dluh 80 procent HDP (v ČR zhruba 43 procent). Když před deseti – dvanácti lety Maďarsko v podstatě krachovalo (státní dluhopisy byly přeřazeny do sekce „odpad“), vládní dluh byl 73 procent.
Osobní poznámka. Čtyři roky jsem vedla pražský rozpočet. Kdybych měla veřejnosti vykázat takovéto procentuální schodky, tak snad raději spáchám rituální sebevraždu kalkulačkou. Ale zpět k věci.
Maďarská strategie boje s energetickou krizí narazila přesně na tu limitu, kterou řada ekonomů hlásila dopředu. Stát má vždy jen velmi omezené možnosti, jak bojovat s růstem cen. Všechny hodně bolí. Regulace sice oddálí aktuální bolest, ale o to smrtelnější rána přijde později. Pokud ceny stát nějak zastropuje, musí někde jinde platit a kompenzovat ztráty výrobcům a prodejcům. Nízké ceny znamenají zastavení poklesu spotřeby, nezačne se šetřit. Když dojdou možnosti, jak systém dotovat, inflační skok je pak o to větší a jako tsunami zasáhne celou ekonomiku. Výsledkem je, že ceny jsou ještě vyšší než jinde, veřejné finance ještě vydrancovanější než jinde.
Ne, Maďarsko skutečně není vzor, který by bylo dobré následovat. Obrovské přerozdělování dluhu vládou je kompenzováno masivním podfinancováním těch odvětví, kde by se pozornost státu naopak hodila. Především zdravotnictví a školství. Kvůli nedostatku peněz jsou uzavírána oddělení nemocnic, je omezována péče. Učitelé stávkují, školy nemají na platy, které jsou navíc vskutku nízké.
Populistická politika se (jako vždy) ukázala smrtící. Skutečně je velmi důležité zapamatovat si jednu věc: Hlavně si neberme příklad z Maďarska.
