Můj věk již delší čas nesplňuje kritéria pro výraz nejlepší léta, ale přesto si dovolím kritiku toho, čemu možná dle „těch mladých“ nerozumím, ale co mi připadá jako směr naší kulturní i společenské společnosti naprosto scestný. Není třeba hovořit o tom, zdali se naši předkové skládali po vyhoření chlouby našeho národa, tím mám na mysli zlatou kapličku na partu komediantů, bez vkusu s laciným humorem, a na věci nic nemění, že v tomto případu se jedná o Novou scénu.
Dříve umělci s velkým „U“, kteří nás přesvědčovali o svém mistrovství na každém kroku a na jejichž výkony, ať ve sféře činoherní či operní se jezdili koukat zájemci o opravdové umění z celého světa, potkáváme poskrovnu. Ti, kteří se nezviditelňují v politice, a své divácké obdivovatele díky zpolitizovaným výrokům a stávkám rozdělují doprava či do leva ještě zůstávají, přinášejí nám radost, úsměv a umělecký zážitek, ale šok přichází, když jdeme za uměním do divadla a je nám nabízen pouze škvár, který svou občasnou nechutností směřuje k dnešnímu pochybnému výkladu naší demokracie.
Humor byl vždy doménou nejen českého lidu, ale i ve světě je tím pravým kořením života. Pokud se však mění na primitivní, sice částečně zabalenou, ale přesto zřejmou snůškou útoků a zesměšňování prakticky všech, kteří na naší politické scéně něco znamenají, nelze to jinak chápat, než jako znevažování všech autorit, včetně těch nejvyšších. Můžeme vycházet z názoru, že komedie prakticky hranice nemá a komu se to nelíbí, nemusí na takové pseudoumění chodit. Je třeba si však uvědomit, že demokracie pochopená ve smyslu vše je dovoleno a kdokoliv může být beztrestně napadán kdykoliv, je na nabíledni, proč marně hledáme úctu a respekt v rodinách, školách, zaměstnáních.
Slovo režiséra: „Král Ubu je postava literárních dějin, která v sobě snoubí vše, co pan Zeman přinesl do politiky. Primitivismus, lež, určitou zbabělost a tak dále,“ řekl Parlamentním listům režisér Tomáš Svoboda po představení a dodal: „Jde o postavu Krále Ubu. Ne o žádný politický dokument, ale jevištní metaforickou práci.“ Režisér prý doufá, že se temná budoucnost vylíčená v jeho hře nestane skutečností.
Já si na rozdíl od pana režiséra myslím, že politika nepatří na prkna, co znamenají svět, myslím, že subjektivní dojem nejspíš pro pravici pracujícího režiséra by neměl mít možnost prezentování na veřejnosti, řekněme za naše peníze, myslím, že právě pan režisér se zasluhuje o tu horší budoucnost našeho národa, podněcováním nenávisti, nespokojenosti a nesnášenlivosti. Budoucnost národa je dle mého názoru v nacházení úcty a respektu k autoritám, ke všeobecné snášenlivosti, k umění které přináší radost a vnitřní povznesení a uvolnění včetně odpočinku od běžného života.
