Když to nejde na náměstí...

Kritiku na EU, naší zkorumpovanou vládu, blížící se novodobý diktát, slyšíme prakticky všude, pochopitelně mimo veřejnoprávní televize. Nespokojenost je tedy evidentní, ale návod jak z toho ven nikde.

Jsme součástí doby, kdy jsme zahlceni osobami mediálně známými, které svými výroky či konáním nejsou rozhodně vzorem ani pro nás starší, ani pro mladou generaci. Jistě že je možné oponovat, že ne všichni rektoři jsou zaprodanci, že ne všichni politici mluví a konají proti blahu našeho národa a že jsou i umělci, kteří svůj kredit u většiny populace neztratili tím, že se politikou začali zabývat a přikláněním k té či oné straně ztratili své příznivce. Další smutnou skutečností je, že i když se politik, umělec a další mediálně populární osobnosti neproviní, je tady ještě Blesk a podobný bulvár, který, i když se módně řečeno celebrity neprovinily ničím, stejně z nich udělají monstra, a veřejnost ráda reaguje.

A tak místo velkých vědců, umělců, sportovců a jinak význačných osobností jsme každý den masírování různými Sobotky, Kalousky, Bělobrádky, co udělali, kam šli, koho zkritizovali, nebo k čemu se vyjádřili. Rozleptávají tím společnost a různými medii je nám neustále vštěpováno, že jsou to právě oni, kdo je středem světa a ti nejdůležitější pro náš stát. Přestáváme si normálně povídat, ale dělíme se na „odeesáky“, komunisty, křesťanské demokraty, jsme Babišovci, Zemanovci, nebo nově třeba znovu Sládkovci. Některé z nás, kteří fandíme sportu, můžou na chvíli vytáhnout z tohoto bludného myšlenkového srabu vynikající Sáblíková, holky vítězstvím na Fed cupu, hokejisté či pokud nejsme moc nároční i reprezentační fotbalisté.

Medailonů o velkých lidech našeho národa je minimum, maximálně jednou do týdne a nebýt show K. Šípa, o většině žijících výjimečných osobností našeho národa se nikdy nedozvíme. Nedávno jsem sledoval anketu, která byla součástí hezkého TV medailonu na téma: „Kdo je Karel Kryl“. Ta byla také inspirací pro můj příspěvek, protože tohoto velikána naší kultury, vizionáře a znalce života, znalo žalostně málo lidí. Letiště se zbytečně přejmenovalo z Ruzyně na V. Havla, protože pokud by se mělo pojmenovat po opravdu význačné osobnosti, mělo se jmenovat Karla Kryla.

Ne disidenti, kteří si dělali vlastní politiku s několika méně či více nevydařenými demonstracemi, ale Karel Kryl byl tím, který nás provázel a povzbuzoval v dobách komunistické totality, který v nás udržoval národní hrdost a odhodlání nic nevzdávat. Jeho písně se staly, pokud bychom hovořili v knižní terminologii, doslova bestsellerem všech. Jeho skladby se kopírovali z „magneťáku“ na „magneťák“, LP a „singly“ se půjčovaly, či na různých tajných burzách vyměňovaly a prodávaly. Když se tento národní hrdina vrátil do „svobodné“ České republiky, jako jeden z mála poznal, kdo stojí za převratem, tedy „Sametové revoluce“, a jaká daň se bude platit za tento „samet“. Pochopitelně straničtí kádři si své OF podrželi a my, kteří jsme věřili, že když ne rovnou na hrad, bude Karel povolán minimálně do vedoucí funkce ve vládě, třeba v oblasti kultury, jsme jen nechápavě kroutili hlavami, jakým stylem novodobí reformátoři-staří funkcionáři a zachránci naši vlasti s Krylem naložili. Karel Kryl sice částečně zahořkl, ale dále svým vizionářstvím a politickým přehledem kritizoval vývoj naší vlasti a svými skladbami nepostrádající poezii, akčnost a dokonalými texty těšil velkou skupinu svých příznivců.

Jako vždy otázka proč tento článek? Měli bychom méně zapínat televizi, méně číst noviny a to hlavně bulvár. Měli bychom pro sebe a své děti hledat vzory mezi výjimečnými lidmi. To Karel Kryl splňuje na sto procent, i když již není mezi námi. Demonstrujme za to, ať alespoň jedna ulice se jmenuje Karla Kryla, sedněme si doma, zavřeme oči a zaposlouchejme se do geniality tohoto vůdce českého národa, když nám bylo nejhůře. Působme na naše děti i na naše okolí vzpomínkami na naše výjimečné lidi, na opravdové Čechy, velikány. Nekažme si náladu lidmi, kteří nás zatahují do svých válek o koryta. Karel Kryl byl, je a bude symbolem pravdy, přímosti, rozumu a vysoké kultury. On může být mimo jiné náš vzor a náplň volného času příštích dní. Uklidní se vám tlak, ztlumí se nevraživost a nepřátelství, rozšíří se obzor nejen politický, ale i životní. Navrhuji téma na rok 2016: „Karel Kryl – opravdový Čech“.