Umění křížkovat a ztráta dialogu

Média se plní články a grafikami, které shrnují výsledky státních maturit, které dnes uveřejnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Některá média bezmála lapají po dechu obdivem nad tím, že „vítězem“ maturit se stalo soukromé gymnázium vedené Václavem Klausem mladším. Sama jsem „zkoušku dospělosti“ absolvovala před dvěma lety ještě v „divoké“ a nesjednocené školní podobě se samými jedničkami a mám-li být upřímná, nemyslím si, že bych měla s testy podle CERMATu problém. Na celém systému mi ale vadí věc jiná...

Vadí mi způsob, jakým jsou školy, které u státních maturit uspěly (a tím přirozeně nemyslím jen ono nejlepší gymnázium), vynášeny do nebes. Nechci říct, že by snad byly testy tak primitivní, že vlastně není za co vynášet do nebes, to by u maturit neuspělo menší číslo než deklarovaná pětina. Opěvování výsledků těch, kteří u převážně „křížkovací“ státní maturity (ale jindy také jiných podobných testů) uspěli, mi ale přijde jako opěvování umění uvažování nad věcmi „správným způsobem“, což vnímám jako z principu nebezpečné.

Redukce učiva versus škola hrou

Nepochybuji o tom, že většina lidí, kteří u maturity uspěli, umí přemýšlet a kriticky hodnotit situaci. Ve chvíli, kdy se však z testů založených na jednoznačném uchopení problému a odpovědi na otázku stane převažující praxe a standard, můžeme se poměrně právem obávat, že by se na školách – ženoucích se za úspěchem a postavení v žebříčku – mohlo z učiva stát jen torzo redukované a zaměřené především na vyžadovaný typ znalostí. Je to trochu paradoxní, když uvážíme, že stále opakovanou mantrou mnoha lidí, kteří mají podobu českého školství na svědomí, je likvidace tereziánského memorování a podpora „školy hrou“, tvorby nejrůznějších projektů, kreativního a interdisciplinárního přístupu, nebo také zaměření na „praktický život“.

Bez dialogu a argumentace

Systém uzavřených otázek je rozhodně „objektivnější“, než systém otázkem otevřených – ne všem bylo dáno do vínku umění se srozumitelně vyjadřovat v psaném projevu – ale zároveň ochuzuje ono zkoušení o poměrně zásadní dimenzi – dimenzi dialogu. To, jestli v záznamovém archu zaškrtnete odpověď A nebo B, přece nemusíte před vyučujícím, který test hodnotí, obhajovat, protože se jednoduše pohybujete v intencích „víš“ - „nevíš“. Na druhou stranu, pokud v otevřené odpovědi (nebo třeba při ústním zkoušení) musíte aspoň na malém prostoru umět své stanovisko ospravedlnit nebo problematiku vysvětlit, pohybujeme se z hlediska argumentace nebo vůbec způsobu podání informace i její interpretace někde jinde.

Před nedávnem jsem četla článek o tom, že vláda chce údajně najmout PR agenturu na to, aby vysvětlila veřejnosti nutnost svých reforem, protože to není schopna sama předložit lidem v pochopitelné podobě. Je dost dobře možné, že jestli se (i vinou žebříčkování a redukce učiva na vybranou látku) bude i nadále prosazovat „křížkovací“ trend, za nějaký čas nebude nutné ani to, protože místo přemýšlejících lidí bude veřejností jen masa, která však bude vědět, co je „správná odpověď“.