Nerozumná romantika

Jedna z mých kamarádek mi vyprávěla historku o tom, jak, jemně ovíněna, padla do náručí spolužákovi, do kterého už byla nějakou dobu tajně zamilovaná, a vyznala se mu. Jeho bezprostřední reakce byla: „A přemejšlela jsi o tom vůbec?“

Z pohledu momentálního rozpoložení mé kamarádky to byla jedna z nejhorších možných reakcí vůbec. Z pohledu mého to byl střet rozumu se srdcem. Lépe řečeno racionálního s iracionálním nebo spíše antiracionálním.

O racionálním si má spoustu lidí tendence myslet, že to je ten jediný správný postup při řešení čehokoliv. Rozum, objektivita, ověřování, kalkulace, užitečnost, prokazatelnost ...to všechno zní uším mnohých jako „to správné“. Není se čemu divit, duch osvícenství přišel s vládou a nadvládou rozumu nad vším ostatním, a celé novověké a moderní myšlení tuto ideji bez mrknutí oka přejalo. Je ale racionální, vědeckými poznatky podepřené poznání jediné správné a univerzálně použitelné? Musíme mít pro všechno racionální argumenty, protože náš protějšek v konverzaci se s prostým „dojmem“ z něčeho nespokojí?

Samozřejmě, že nemusíme. Lidstvo existovalo století ve zcela jiném filozofickém kontextu, než je právě ten racionalistický. Novověk a moderna ale přichází se zásadním stanoviskem o nadvládě rozumu, které způsobuje to, co Max Weber nazývá „odkouzlení světa“. Vše je optimalizováno a racionalizováno, aby se stalo absolutně funkčním a ve svém vývoji a chování předvídatelným. Štiplavě poznamenávám – nudným a suchým.

Naštěstí racionalistický kontext nemá nad lidmi jako takovými absolutní moc. I v odkouzleném světě se setkáváme s kouzelnými momenty, které nemáme chuť racionalizovat. Jak zvláštně by vypadalo, kdyby jeden z páru líbajícím se při západu slunce najednou začal přednášku o tom, že právě při prvním polibku žena údajně zjišťuje stav imunitního systému partnera pomocí přirozeného chemického rozboru slin? A co teprve, kdyby jeden z dvojice konstatoval, jak krásný západ slunce dnes je, druhý rozvážně pokýval hlavou a začal analyzovat barvy obzoru podle RGB modelu?

Jistě, existují zcela racionální a vědecká vysvětlení pro to všechno. Víme, podle čeho si na bázi pudů (údajně) vybíráme partnera – v překladu pro romantiky: jak se zamilováváme. Víme, jak dlouho tahle zamilovanost biologicky trvá, i jaké mechanismy v těle způsobují, že se v prvních týdnech a měsících obrazně vznášíme v oblacích.

Je faktem, že romantické představy mnohých z nás jsou dané zvyklostmi a hodnotami kultury, v níž žijeme. Jsou obecně přijímané, sdílené a předávané dál. Pokud si ale na takovou poučku vzpomenu ve chvíli, kdy budu v příjemné restauraci za svitu svíček pomalu usrkávat sklenku červeného proti někomu, s kým sdílím víc než hodnoty a zvyklosti kultury, nedegraduje to onu kouzelnou chvíli?

Není nutné být racionální za každých okolností. Opravdu není :-)