Djoker to dnes v Melbourne dá!

Semifinálový zápas Andy Murray vs. Novak Djokovic (Djoker) byl vyčerpávající nejenom pro hráče samotné, ale zejména pro mě jako diváka a zapáleného fanouška zároveň. Pětihodinový marathón nakonec skončil výhrou pro Djokera, ale pěkně se u toho zapotil, já jsem vyčerpáním a horkem odpadla někdy v polovině v zápasu. Poslední míč jsem viděla levým okem, akorát když jsem se probouzela, a tak jsme si mohli vítězně oba pěkně zakřičet.

Murraymu jsem vítězství vlastně také přála, neboť ještě žádný grandslam nevyhrál, ale to by musel hrát s někým jiným a potom, vítěz může být vždycky jenom jeden:o) Ať je Djoker jaký chce a vypadá jako čert, tak je světová jednička, i když pro mě po té citově-ženské stránce jedničkou byl a vždycky bude elegán Rožík (Roger Federer). Po tom, co v průběhu Australian Open 2012 srbský tenista předváděl, jsem se domnívala, že Brita zmákne levou zadní, ale bylo vidět, že se pěkně trápil. Chvílemi jsem chtěla věřit i tomu, že den předtím někde flámoval až do rána, protože od prvního setu se pěkně potil a bylo vidět, že mu síly rychle ubývají. Měla jsem vážné obavy, že bude poražen, ale Murrayho nepřesné údery a zbytečné chyby nakonec umožnily Djokerovi probojovat se až do finále.

Žiju tenisem už dva týdny, zapáleně sleduju svoje oblíbence a dokonce jsem byla nasát trochu toho tenisového napětí přímo v Melbourne - můj první výlet za hranice New South Wales. Hodinový let mě a mého tenistu zdárně donesl na malé letiště Avalon, vzdáleného 60 km od Melbourne. Vše vypadalo tak jednodušše až vesnicky, žádné fronty, žádné tahanice o kufry, žádné davové šílenství. Z letadla jsme sestoupili po schodech až do letištní haly, což je trochu přehnaný výraz, neboť to byl takový větší obývák, a pak už to bylo jen pár metrů k vyzvednutí auta. K mému překvapení jsem zjistila, že po mně nikdo nechtěl cestovní pas a letenku jsem také neukazovala. Bording passes jsme si vyřídili přes sms a kufry jsme měli pouze příruční, v kabelce jsem měla poctivou svačinu a načatou láhev s vodou, při bezpečnostní prohlídce jsem si nesundavala ani mikinu, natož boty. Byla jsem trochu v šoku a ani nevím, zda pozitivním či negativním směrem. Samozřejmě, že pro mě jako pasažéra je to pohodlnější nedělat všelijaké ty letištní šaškárny, ale na druhou stranu nejsem z toho úplně nadšená, zda to takto podceňují anebo ví, co dělají?! Přece jen, svět je plný bláznů...

Dorazili jsme do Melbourne, ubytovali se a vyrazili hned na tenis. Rod Laver arena už nás z dálky vítala a desetisíce diváků udělalo dojem, že je to jeden hučící úl. Neváhali jsme a vrhli jsme se přímo mezi davy na hlavní tribunu. Akorát hrál Rafa (Rafael Nadal) s Lackem, další zápas na řadě byl Rožík vs. Karlovič. Vychutnávala jsem si každý úder, každý trefně zahraný míček. Byla to úžasná podívaná a úžasná atmosféra. Po asi třech hodinách jsme opustili hlavní stadión a přešli na další, menší kurty, viděli jsme hrát Tomáše Berdycha, Davida Ferrera, Bernarda Tomica, Jelenu Jankovič, Andreu Hlaváčkovou, Saru Errani a mnoho dalších. Sluníčko bylo ten den smířlivější a tak jsme se nijak nepekli. Druhý den jsme chtěli absolvovat pouze menší kurty a vidět víc zápasů, ale nebyly lístky, totálně vyprodáno!! Z hučícího úlu se stal lví pavilón, kde zrovna zahájili krmení hladové zvěře. "Jak nejsou lístky?", ptali jsme se paní u prodejního okénka. To, že jsme přicestovali z tisíce kilometrů vzdálené Sydney ji vůbec nezajímalo a když už to stejné řekla asi stovkám lidem před námi, tak nám lístky přece prodat nemohla! Se zoufalým výrazem v obličeji a s nevěřícně vzájemným pohledem se k nám přimotal brýlatý chlapík s tím, zda nechceme dva lístky a ještě ke všemu zadarmo. Naše nevěřícné obličeje dostaly ještě větší rozměr a s jednotným přikývnutím hlav jsme je opravdu dostaly. Shodou okolností to byl bývalý šéf tenisu v Tasmánii, shodou okolností mu nepřišli známí a shodou okolností jsme to byli my, kteří byli zrovna na ráně:) Já to říkám pořád, jak to štěstí je důležité!

Celé dva dny, od rána do večera jsme sledovali sem tam létající míče, pokřikovali, tleskali, povzbuzovali,... Druhá polovina ledna je prostě tenisová, celý australský národ bedlivě sleduje vývoj Australian Open a nacionalisticky fandí svým hráčům. Tenis je noblesní záležitost, ale pěkně vydřená potem a krví. Sportovní atmosféra vás snadno vtáhne a vy lehce propadnete tenisovému šílenství, když to denně máte kolem sebe, a když trochu proniknete do pravidel a regulí tohoto bílého sportu, je to o to rychlejší. Dnešní finálový zápas ve dvouhře mužů bude o  spoustě potu a krve. Rafa je velký bojovník a soupeřovi nedaruje vůbec nic zadarmo. Djoker je rovněž dříč a věřím, že se nebude chtít jen tak sesadit ze svého tenisového trůnu, i když jen imaginárně, oficiálně světovou jedničkou zůstane i po případné prohře, ale vnitřně by to rozhodně tak nevnímal. Přeju Djokerovi pevnou ruku, běhavé nohy a také trochu toho štěstí, které je potřeba nejenom v životě, ale i ve sportu.