3 ro(c)ky mrtvá!
Věříte v reinkarnaci? Já maximálně na tu pozemskou. Blbost?! Hmm... tak jinak. Slova jaksi pro mě začala mít opravdový význam až na střední, kdy jsem se zamilovala do čtení knih, pak jsem se zamilovala znova, opravdově, bláznivě, do kluka, bylo to ve třeťáku, zlomil mi srdce. On má dnes skvělou rodinu a my máme teď spolu skvělý vztah, čistě přátelský. Byla to "jen" školní láska. Ovšem v tom, pro mě tehdy krutém a nefér období, jsem začala psát poezii, abych se přece někomu svěřila, někomu, kdo mi porozumí, někomu, kdo mi uleví, někomu, komu můžu důvěřovat - papír bílý, obyčejný, Á-čtyřkový. Strkala jsem si ty svoje bílé kamarády do šuplíku, vedle plesnivých svačin, které mi máma s láskou připravovala a já je s láskou, abych ji nezlomila srdce, schovávala na dno zásuvek. Moji bílí kamarádi ukrytí před posměváčky a hnidopichy chránili moje city, moje bolesti, moje krvácející srdce.
Další studia mě donutila psát práce, delší, než jen pár slok básniček. Zalíbilo se mi to a já chtěla zkusit napsat něco jiného, než jen to, co musím, ale to, co je o mně, o mých pocitech, radostech. Prostě nějak zvětčnit svoje myšlenky, nápady a slyšet svůj vnitřní hlas, který dokázal reagovat na moje otázky a pochybnosti. Každý je přece máme, ne? Můj bílý kamarád přišel opět na denní světlo, snese hodně, věrně mi naslouchá, neprotestuje, naopak utěšuje a hýčká. A tak jsem si začala psát, realizovala jsem se, ale tentokrát jsem to nechtěla jen tak strkat do poslední zásuvky svého pracovního stolu, chtěla jsem to sdílet. Chci svoje stránky, svůj e-zápisník, kam si vše budu utěšeně věšet. Stalo se! Psala jsem relativně často, myšlenky proudily samy, přirozeně, lehce. I s malým dítětem to šlo, byla jsem plná zážitků, z nové práce, země, lidí... a hlavně z moře, které představuje příval energie, moře energie. A potom se vše zahalilo do černého sukna, ztratila jsem svůj životní optimismus, nebyla jsem to já, nedělala věci, které mě těšily, ale jen ty, které jsem musela, tak jako kdysi na studiích. Tělo bojovalo urputně a já místo, abych mu naslouchala, bojovala jsem s ním nazpět. Žádná změna nepřišla, jen další trápení, další rány, šrámy, které byly uvnitř mé duše. Jenže já to neslyšela, nevnímala jsem to prosebné volání, ten tichounký hlásek, který kvílel: "prosím, zachraň mě! Zachraň sebe, seber nohy na ramena a utíkej tak daleko, kam tě jen nohy donesou a kde tvé tělo opět rozkvete a mysl se zatetelí."
Nakonec jsem svému tělu uvěřila a tři roky temna se jakoby rozplynuly. Vyjasnilo se, vyšlo slunce. Udělat rozhodnutí je ta největší úleva na světě. Spadne obrovský balvan ze srdce, který tam za dob temna sedí a škodí. Sebrala jsem sílu opustit monstrum, kterému jsem kdysi říkala "miláčku". Legrační, že? Obojí začíná na M, ale každé slovo má jiný význam, anebo je význam přece jen stejný?! Přesvědčila jsem se, že jakmile se hlava pere se srdcem, je důležité dát za pravdu právě srdci, neboť jak pravil jeden Malý Princ... důležité věci jsou očím neviditelné.
Dědovi puklo srdce po odchodu babičky, do roka a do dne ukončil, byť nedobrovolně, ovšem pod tíhou obrovského žalu i on svou životní pouť. Otrávená slova tak jako psychická nepohoda jsou pro nás stejně nebezpečné jako revolver namířený mezi oči. Naše rozhodnutí nás utváří, naše myšlenky nás formují, naše smysly nás ovlivňují. A tak je to v pořádku, pokud to děláme my, ze své vlastní vůle, pro sebe, pro naše potěšení. Chceš-li poznat pravou podstatu člověka, opusť ho (autor neznámý). Prosté. Pravda. Podepisuji.
Rozhodujte se srdcem, ať vaše duše jenom vzkvétá a v žádném případě se nenechte nikým, a už vůbec ne nějakým monstrem sežrat! Life ro(c)ks!
Kateřina Kalčíková
Výlet do pravěku
"Pojedeme někam na výlet, poslední volný víkend letních prázdnin, to přece musíme využít", oznámil mi tenista jednou při odpolední kávě. "Hmm", řekla jsem a v duchu si představovala, jak mě zase přemlouvá jet pod stan, při mém štěstí nám celý víkend proprší, všechno bude vlhké, smradlavé a do toho ještě bude všude capkat naše malá holčička. "No tak jo!", vyhrkla jsem překvapeně, "kam navrhuješ jet?" Zeptala jsem se skromně a v duchu doufala, že na stanování tentokrát nedojde. "Pojedeme na jeskyně" odvětil, "vrátíme se o pár tisíc let zpátky a pokocháme se dílem australské přírody". No sláva! Ulevilo se mi a v klidu dopila kávu.
Kateřina Kalčíková
Tenisové léto v Austrálii
Australian Open je nejlepší Grand Slam ze všech turnajů, všichni to tvrdí, kromě hráčů především fanoušci. Zázemí, prostředí, počet kurtů, možnosti vyžití, family friendly prostředí a hlavně dostupnost pro kohokoliv, kdo chce vidět tuto tenisovou senzaci. Dostat se na Wimbledon nebo Roland Garros je jako chtít podpis od královny Alžběty, ale do Melbourne parku ráno přijdete, koupíte si lístek a celý den nasáváte tenis všemi póry.
Kateřina Kalčíková
Nevoďte psy do restaurací!
Výstižný název článku, zdálo by se, netřeba nic dodávat, ale o psech ani restauracích se psát nechystám. Proč? Chtěla jsem se dodatečně vyjádřit k mým dvěma předchozím příspěvkům a k horké diskuzi, která se poté rozpoutala. Na nápad mě nevědomky přivedla moje dlouholetá kamarádka, tvrdý kritik a věrný čtenář mých příspěvků v jedné osobě. Nezávisle zhodnotila co se jí líbilo a přidala i pár kritických poznámek, nakonec celou tu vášnivou diskuzi pojmenovala jako hádku přívrženců psů a koček.
Kateřina Kalčíková
Typicky česká zákeřnost
Poslední dobou si dost často říkám, kde se v Češích bere taková ta zpupnost, zákeřnost a závist?! Ani nedávné volby mě nepřekvapily a jen si říkám: "dobře jim tak" (voličům). Ovšem nerozčílila mě ani tak politická situace jako ohlasy na můj poslední příspěvěk, ve kterém jsem popisovala své trable při cestě z Prahy do Sydney.
Kateřina Kalčíková
Se Swissem snad už nikdy!
Šokující návrat do Klokanova mi připravila letecká společnost Swiss Air, se kterou jsem vždy tak ráda lítala. Trasa Praha-Zurych-Hong Kong-Sydney se dvěmi příručními zavazadly a ročním dítetem už sama o sobě vypadala děsivě a nakonec přerostla ve skutečnou noční můru.
Další články autora |
Velkolepá Zemanova party. Dorazili Fico, Orbán či čínský velvyslanec
Bývalý prezident Miloš Zeman slaví v sobotu 80. narozeniny. Mezi gratulanty nejsou jen čeští...
Z ujíždějícího kočárku u lanovky v Peci vypadl kojenec, dítě zraněním podlehlo
Policisté pátrají po svědcích, kteří ve středu kolem 12:30 viděli cestou k lanovce v Peci pod...
Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední
Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...
Konec platebních karet? Bankám vadí jejich monopol, pracují na alternativě
Premium Evropské banky se již nějakou dobu snaží vyšachovat ze hry bezmála monopolní poskytovatele...
Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu
Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...
Legendární astronautka. Žena, která uvázla ve vesmíru, je hvězdou NASA
Premium O Sunitě Williamsové se mnozí dozvěděli až letos, kdy kvůli poruše lodi Starliner uvízla na stanici...
V Izraeli je realita podivnější než scénář, říká o válce producentka seriálu Fauda
Premium Seriály jako Fauda nebo Shtisel podle jejich producentky Danny Stern už jen tak nevzniknou. Poměry...
ATO: Ve městech vede televize přes internet, satelitům se daří v malých obcích
S vývojem techniky se mění i způsob příjmu televizního vysílání v Česku. Ve městech už vede...
Čočku za mandarinky. Rusko kvůli uvaleným sankcím barteruje s Pákistánem
Sankce uvalené ze strany západních států Rusku do velké míry znemožňují provádění mezinárodních...
Kanceláře Vodňany
Mokrého, Vodňany - Vodňany I, okres Strakonice
9 500 Kč/měsíc
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 949x