3 ro(c)ky mrtvá!
Věříte v reinkarnaci? Já maximálně na tu pozemskou. Blbost?! Hmm... tak jinak. Slova jaksi pro mě začala mít opravdový význam až na střední, kdy jsem se zamilovala do čtení knih, pak jsem se zamilovala znova, opravdově, bláznivě, do kluka, bylo to ve třeťáku, zlomil mi srdce. On má dnes skvělou rodinu a my máme teď spolu skvělý vztah, čistě přátelský. Byla to "jen" školní láska. Ovšem v tom, pro mě tehdy krutém a nefér období, jsem začala psát poezii, abych se přece někomu svěřila, někomu, kdo mi porozumí, někomu, kdo mi uleví, někomu, komu můžu důvěřovat - papír bílý, obyčejný, Á-čtyřkový. Strkala jsem si ty svoje bílé kamarády do šuplíku, vedle plesnivých svačin, které mi máma s láskou připravovala a já je s láskou, abych ji nezlomila srdce, schovávala na dno zásuvek. Moji bílí kamarádi ukrytí před posměváčky a hnidopichy chránili moje city, moje bolesti, moje krvácející srdce.
Další studia mě donutila psát práce, delší, než jen pár slok básniček. Zalíbilo se mi to a já chtěla zkusit napsat něco jiného, než jen to, co musím, ale to, co je o mně, o mých pocitech, radostech. Prostě nějak zvětčnit svoje myšlenky, nápady a slyšet svůj vnitřní hlas, který dokázal reagovat na moje otázky a pochybnosti. Každý je přece máme, ne? Můj bílý kamarád přišel opět na denní světlo, snese hodně, věrně mi naslouchá, neprotestuje, naopak utěšuje a hýčká. A tak jsem si začala psát, realizovala jsem se, ale tentokrát jsem to nechtěla jen tak strkat do poslední zásuvky svého pracovního stolu, chtěla jsem to sdílet. Chci svoje stránky, svůj e-zápisník, kam si vše budu utěšeně věšet. Stalo se! Psala jsem relativně často, myšlenky proudily samy, přirozeně, lehce. I s malým dítětem to šlo, byla jsem plná zážitků, z nové práce, země, lidí... a hlavně z moře, které představuje příval energie, moře energie. A potom se vše zahalilo do černého sukna, ztratila jsem svůj životní optimismus, nebyla jsem to já, nedělala věci, které mě těšily, ale jen ty, které jsem musela, tak jako kdysi na studiích. Tělo bojovalo urputně a já místo, abych mu naslouchala, bojovala jsem s ním nazpět. Žádná změna nepřišla, jen další trápení, další rány, šrámy, které byly uvnitř mé duše. Jenže já to neslyšela, nevnímala jsem to prosebné volání, ten tichounký hlásek, který kvílel: "prosím, zachraň mě! Zachraň sebe, seber nohy na ramena a utíkej tak daleko, kam tě jen nohy donesou a kde tvé tělo opět rozkvete a mysl se zatetelí."
Nakonec jsem svému tělu uvěřila a tři roky temna se jakoby rozplynuly. Vyjasnilo se, vyšlo slunce. Udělat rozhodnutí je ta největší úleva na světě. Spadne obrovský balvan ze srdce, který tam za dob temna sedí a škodí. Sebrala jsem sílu opustit monstrum, kterému jsem kdysi říkala "miláčku". Legrační, že? Obojí začíná na M, ale každé slovo má jiný význam, anebo je význam přece jen stejný?! Přesvědčila jsem se, že jakmile se hlava pere se srdcem, je důležité dát za pravdu právě srdci, neboť jak pravil jeden Malý Princ... důležité věci jsou očím neviditelné.
Dědovi puklo srdce po odchodu babičky, do roka a do dne ukončil, byť nedobrovolně, ovšem pod tíhou obrovského žalu i on svou životní pouť. Otrávená slova tak jako psychická nepohoda jsou pro nás stejně nebezpečné jako revolver namířený mezi oči. Naše rozhodnutí nás utváří, naše myšlenky nás formují, naše smysly nás ovlivňují. A tak je to v pořádku, pokud to děláme my, ze své vlastní vůle, pro sebe, pro naše potěšení. Chceš-li poznat pravou podstatu člověka, opusť ho (autor neznámý). Prosté. Pravda. Podepisuji.
Rozhodujte se srdcem, ať vaše duše jenom vzkvétá a v žádném případě se nenechte nikým, a už vůbec ne nějakým monstrem sežrat! Life ro(c)ks!
Kateřina Kalčíková
Výlet do pravěku
"Pojedeme někam na výlet, poslední volný víkend letních prázdnin, to přece musíme využít", oznámil mi tenista jednou při odpolední kávě. "Hmm", řekla jsem a v duchu si představovala, jak mě zase přemlouvá jet pod stan, při mém štěstí nám celý víkend proprší, všechno bude vlhké, smradlavé a do toho ještě bude všude capkat naše malá holčička. "No tak jo!", vyhrkla jsem překvapeně, "kam navrhuješ jet?" Zeptala jsem se skromně a v duchu doufala, že na stanování tentokrát nedojde. "Pojedeme na jeskyně" odvětil, "vrátíme se o pár tisíc let zpátky a pokocháme se dílem australské přírody". No sláva! Ulevilo se mi a v klidu dopila kávu.
Kateřina Kalčíková
Tenisové léto v Austrálii
Australian Open je nejlepší Grand Slam ze všech turnajů, všichni to tvrdí, kromě hráčů především fanoušci. Zázemí, prostředí, počet kurtů, možnosti vyžití, family friendly prostředí a hlavně dostupnost pro kohokoliv, kdo chce vidět tuto tenisovou senzaci. Dostat se na Wimbledon nebo Roland Garros je jako chtít podpis od královny Alžběty, ale do Melbourne parku ráno přijdete, koupíte si lístek a celý den nasáváte tenis všemi póry.
Kateřina Kalčíková
Nevoďte psy do restaurací!
Výstižný název článku, zdálo by se, netřeba nic dodávat, ale o psech ani restauracích se psát nechystám. Proč? Chtěla jsem se dodatečně vyjádřit k mým dvěma předchozím příspěvkům a k horké diskuzi, která se poté rozpoutala. Na nápad mě nevědomky přivedla moje dlouholetá kamarádka, tvrdý kritik a věrný čtenář mých příspěvků v jedné osobě. Nezávisle zhodnotila co se jí líbilo a přidala i pár kritických poznámek, nakonec celou tu vášnivou diskuzi pojmenovala jako hádku přívrženců psů a koček.
Kateřina Kalčíková
Typicky česká zákeřnost
Poslední dobou si dost často říkám, kde se v Češích bere taková ta zpupnost, zákeřnost a závist?! Ani nedávné volby mě nepřekvapily a jen si říkám: "dobře jim tak" (voličům). Ovšem nerozčílila mě ani tak politická situace jako ohlasy na můj poslední příspěvěk, ve kterém jsem popisovala své trable při cestě z Prahy do Sydney.
Kateřina Kalčíková
Se Swissem snad už nikdy!
Šokující návrat do Klokanova mi připravila letecká společnost Swiss Air, se kterou jsem vždy tak ráda lítala. Trasa Praha-Zurych-Hong Kong-Sydney se dvěmi příručními zavazadly a ročním dítetem už sama o sobě vypadala děsivě a nakonec přerostla ve skutečnou noční můru.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Al-Džazíra končí v Izraeli, rozhodla vláda. Televize se chce bránit
Izraelská vláda jednomyslně schválila ukončení činnosti katarské televizní sítě Al-Džazíra v zemi....
Evropa potřebuje migrační pakt, míní Jourová. Je špatný, reagovala Pošarová
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová uvedla, že Evropa nezvládá migraci a proto potřebuje...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Nemít nohu nevadí. Hendikepovaní soutěží s „normály“, občas je i drtí
Ty příběhy přináší téměř každý podobný závod a dá se očekávat, že je bude mít i právě skončený...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 949x