Mejstřík a bruselská svatozář

Je to zajímavá doba. Oknem jsme vyhodili socialistické ideály a ony, přes náš úpěnlivý pokus o budování normálního kapitalismu, nám tarasí dveře. Je jen otázkou času, kdy se proderou dovnitř. Ano, mluvím o Lisabonské smlouvě, tedy malinko převlečeném škváru, zvaném Ústava Evropské Unie. O dokumnetu, jehož mnohé odstavce jakoby vypadly z pera pana Marxe, Lenina nebo alespoň pana Špidly. Proč by měl mít komunistobijec pan Mejstřík bruselskou svatozář? Když už pro nic, tak alespoň za to, že senátory, kteří s touto děsivostí nesouhlasí a poslali ji k vyjádření Ústavnímu soudu, nazval „českými voříšky“.

Včerejší senátní hrádky byly opravdu skvostné. Jednalo se o Lisabonské smlouvě. Teda o té zrůdnosti, kterou podepsal pan Topolánek přes zákaz kongresu ODS a která nám nejspíše bude v nejbližší době komplikovat život. Senátní expozé zahájil pan Vondra, když přítomným sdělil, že materiál, který mají před sebou, není originál a možná se originálu ani podobat nebude. Originál Lisabonské smlouvy, přeložený do národních jazyků, kdosi v Itálii záměrně pozdržel, takže to, co měli senátoři před sebou a měli odhlasovat, byl jakýsi samizdat z pera ministerstva zahraničí. Ale přes to by byl pan Vondra opatrně pro. Sluníčko do tváří eurojásalům vnesl senátor Slavotínek, který své i senátora Sequense horlivé ano zdůrazňoval golbální globalizací hospodářskou, globalizací energetickou, globalizací klimatologickou, globalizací bezpečnostních hrozeb a nejspíše i globalizací sexuální.

Trochu humoru do žhavé atmosféry vnesl senátor Volný, když přiblížil výsledky práce jistého senátního výboru. Posud´te sami: „....ústavně-právní výbor v této věci nepřijal žádné usnesení. Chtěl bych vás proto informovat o tom, jaké návrhy tam byly podány. Byly tam podány celkem tři návrhy, to znamená vyslovit souhlas s ratifikací. Tento návrh nebyl schválen. Dále tam byl podán návrh na přezkoumání Lisabonské smlouvy Ústavním soudem. Tento návrh také nebyl schválen, a potom byl předložen třetí návrh doporučit Senátu výslovně nevyslovit souhlas s ratifikací. A tento návrh také nebyl schválen. Takže takto probíhalo jednání nebo hlasování o třech předložených návrzích v ústavně-právním výboru“.

Pan senátor Pithart, jako obvykle řekl vše a zároveň krom přitakání smlouvě nic. Senátor Štech či senátorka Gajdůšková se už zase viděli v čele průvodu pracujících, kterak ruku v ruce s odboráři z Němec, Francie či Španělska prosazují zákon, zakazující zlému kapitálu převedení firem do daňových rájů a stěhování továren za lacinější pracovní silou. Možná by se jim to mohlo spolu se stejně postiženými na základě výsledků Lisabonské smlouvy podařit. Podle senárotra Rakušana zase smlouvu musíme podepsat, i když nám potom budou vládnout Němci, Angličani a Frantíci. Je prý realista.

Zajímavé to bylo i se senátorem Zlatuškou. Až okna v senátu zavibrovala, když začal tento nezávislec hovořit. Zmínil Rousseaua, senátorský oběd, mazané politické maily a kvoty na cukr. Jaksi popletl kvoty, které jsme obdrželi už dříve, ne ty, které osvícení socialisté věnovali nikoliv řepařské oblasti, jak je to zvykem jinde, ale jisté firmě. Firma je odevzdala zpět do Bruselu, obdržela za ně trochu stovek milionů, cukrovary v Česku zavřela a navíc nás o dalších několik stovek zažalovala. Ale takovými detaily se pan Zlatuška už nezabýval. O smlouvě se vyjádřil slovy, že ji nečetl, číst nebude, ale souhlasí s ní, protože mu někdo řekl, že je dobrá.

Opačné stanovisko zastávali někteří pravicově zaměření senátoři např. Oberfalzer nebo Pospíšil. Překvapivý byl výstup lidoveckého senátora Kalbáče. Aniž by se řídil doporučením pana poslance Svobody, také lidovce a bývalého to ministra zahraničí, jasně řekl, že on Lisabon nepodepíše. Volně parafrázováno, pokud poslední pojistka, kterou máme v EU, tedy naše veto, padne, jsme totálně v temnu a on se na tom podílet nehodlá. Snad nejpoučnější výstup předvedl senátor Kubera, možná jeden z mála přítomných, který onu smlouvu četl. Proto asi na jeho argumenty žádný z oponentů neodpověděl ani nereagoval. Na otázku proč jsme do EU vstupovali, podotkl, že to tehdy byla trochu jiná Evropa, zdaleka ne tak svázaná eurobyrokracií . Veselá byla i jeho připomínka právnického klání, ve kterém se sami právníci neshodli, zda je Listina lidských práv součástí Lisabonu nebo ne.

Když vystoupil pan Mejstřík, přítomní očekávali lekci z jeho ne zcela ideální latiny. Omyl. Pan senátor se rozkřikl na oponenty a vyžadoval odpověď na otázku, v čem že je ta listina protiústavní? Jaksi mu nedošelo, že to je hlavní důvod, proč právě proto ji chtějí zlí oponentní senátoři poslat k Ústavnímu soudu. Také vyzval k vylepšení oné nešťastné lisabonské listiny. Nejspíše pozapomněl, že listina je již podepsaná, tedy v ní bude těžko škrtat a dopisovat. Bohužel pan senátor asi neposlouchal projev pana Kubery, když posléze hřímal: “Tak navrhněte přímo chlapsky, žensky, abych nediskriminoval, vystoupení!“ Pan Kubera chvíli před jeho projevem suše informoval, že z EU se vystupuje stejně snadno, jak snadno se mohly odtrhnout jednotlivé republiky od bývalého SSSR. A po schválení Lisabonské smlouvy to půjde ještě hůře. Také Mejstříkova závěrečná řečnická otázka stála za to: „ Můžete nám vysvětlit, co myslíte onou nadvládou byrokratů z Bruselu?“ Škoda, že se pan Mejstřík ptal senátorů. Kdyby tutéž otázku položil výrobci, který musí dodržovat bruselské děsivosti, potravináři, jemuž Palas na základě bruselských nařízení zavřel výrobnu nebo sedlákovi, chovajícímu prasata bez dotací a bezmocně hledícímu na dovezené dotované maso, mohl by si stěžovat na českou nekulturnost a chladit modré oko biftekem z Belgie. A možná i připustit, jaký je vořech.