Porod princezny Kate byl podvod, spekulují Rusové

Velká Británie má důvod k radosti. Vévodkyně Kate porodila zdravou, krásnou holčičku. Do porodnice ovšem přišla až na poslední fázi porodu (cca 2 hod.) a během půldne odcházela svěží, po vlastních nohou, domů. Je snad výjimečně

nadanou "bohyní"? Podle jednoho ruského plátku musela ve skutečnosti rodit mnohem dříve. Objevila se také domněnka, že nerodila vůbec.

Vévodkyně Catherine porodila v sobotu 2. 5. 2015 dopoledne, odpoledne ukázala princeznu čekajícímu davu fanoušků a novinářů a večer odjela s malou Charlotte Elizabeth Dianou domů. Mnoha lidem na sociálních sítích se ovšem čilost vévodkyně po porodu zdá podezřelá. Podle ruského deníku Komsomolskaja pravda není možné, aby jen několik hodin po porodu žena vydala tak svěže a upraveně, beze známek únavy (http://magazin.aktualne.cz/kate-nerodila-rusky-platek-hyri-konspiracnimi-teoriemi/r~faee6fe2f23611e4a788002590604f2e/). Deník dokonce souhlasí s názorem ruských žen, že „neexistuje nic, co by mohlo ženě postavit se do pěti hodin od porodu na nohy.“ Objevila se tak i konspirační teorie, že Kate nerodila vůbec.

Snad není třeba vysvětlovat, že takové domněnky jsou opravdu úsměvné. O Kate se ví, že si přála porodit přirozeně i své první dítě, což se jí podařilo. Nedůvěra v to, že by se žena mohla po porodu postavit na nohy a s úsměvem také po vlastních nohou odejít domů, vyplývá z domněnky, že po něčem tak bolestivém a vyčerpávajícím jako je porod žena nemůže zcela normálně fungovat.

Ano, porod je pro lidské tělo skutečně náročný - něco jako výšlap na Sněžku. Nicméně pokud probíhá nerušeně a bez zbytečných zásahů, a co především, pakliže dítě není po porodu od matky separováno, je do těla v takové míře vyplavován hormon oxytocin, že je matka náhle čilá, plná euforie a má obvykle dostatek síly a energie na to, aby se dokázala postarat sama o své dítě. Tak důmyslné lidské tělo je - není-li mu ovšem v jeho přirozených procesech bráněno, jak se bohužel mnohdy děje (viz článek zde).

Klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně, členka expertního týmu Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů v oblasti porodnictví, vedoucí týmu pro práci na etických otázkách Michaela Mrowetz vnímá celou věc takto: "Anglický národ projevuje radost ze zrození dítěte ženou, ze zrození nové rodiny podporované celým národem, známými porodními asistentkami, které otec zajistil neb je žena znala od zrození jejich prvního dítěte, radost z toho, že královskou rodinou vyvolená žena zrodila kompetentně, vlastními silami své dítě podobně jako kterékoliv jiné ženy jejího národa, na bezpečném místě s bezpečnými lidmi se zdržela jen chvíli a jako každá jiná žena se zrozeným dítětem na ostrově jela zpět do své rodinné postele, doprovázena mužem a synem, matkou.

Vzhled a chování nové královské rodiny v situaci zrození nutí totalitní deprivaci k silnému hřmotu, institucionalizační syndrom se silně brání. Zranění a separovaní jedinci mají reálný důvod k nedůvěře, sami tyto zážitky nemají ve svých paměťových stopách, jejich paměťové buňky nesou po generace stopy kolektivní traumatizace. Projevy totalitních separačních traumat a projevy hluboké deprivace způsobují narušení bazální důvěry v přirozené procesy porodní radosti, účinku oxytocinu na matku, dítě, rodinu, národ a transcendentálního prožitku matky a dítěte při přirozeném a kompetentním zrození. Pokud ženy rodí pod vlivem drog, byť prohlašovaných za medikaci a jsou vystavovány násilí u porodu jako je Kristellerova exprese - skákání po břiše a epiziotomie - rozstřihování pochvy a následně jsou  jejich mateřské kompetence destruovány separací od dětí a jejich děti jsou separovány, čímž je bráněno jejich přirozeným reflexům vedoucím k nakojení se, je proces traumatických produktů nejen v mediích celkem logickým vyústěním generační destrukce porodních kompetencí žen, rodících kompetencí dětí a totalitní struktura má možnost kolektivní trauma rozvíjet dále a dále skrze senzace chtivá media. Je velmi vhodné vymezovat násilí a podporovat kompetence lidí ke zrození."

Pozn.: Děkuji Michaele Mrowetz za vyjádření i svolení k jeho zveřejnění.