Ádéhádě – nevychovaný fracek nebo dítě s poruchou?

ADHD je i v dnešní moderní době s perfektní dostupností informací předmětem mnoha mýtů. Stále slýchávám názor, že je dítě prostě jen nevychované a že ADHD je vymyšlená diagnóza. Někteří radí dítě pořádně seřezat, protože...

„za našich dob se to taky tak dělalo a tolik nevychovaných dětí jako dnes nebylo.“ Nicméně právě jedním z prvních nápadných příznaků ADHD u dítěte je, že neposlouchá i přes velmi přísné tresty. Nemůže si zkrátka pomoci. Někdy dojde k tomu, že se dítě na chvíli zklidní, nicméně ani to nevydrží dlouho a pak znovu a znovu opakuje činnosti, které spoustu dospělých vyvádí z míry. Kočírovat svou hlavu a chování se učí spoustu let, někdy i celý život. ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, rozhodně není výmyslem. Je prokázáno, že se projevuje změnami téměř ve všech oblastech mozku. Kromě typických znaků jako je impulsivita, nepozornost a hyperaktivita je oslabena také schopnost seberegulace, schopnost plánování a organizování, pracovní paměť a emoční zralost.

Zvláštností ve fungování mozku s ADHD také je, že se u těchto dětí střídají výkyvy pozornosti s přehnaným zaměřením na jednu věc (tzv. hyperfocus), přičemž jim ale zase uniká svět okolo – pak do nich můžete „hučet“ jak chcete a nevnímají. Vzhledem k tomu, že jsou v takové chvíli klidné, mnoho lidí dojde k závěru, že umí být hodné, když chtějí, a že je celé ADHD jen výmysl. Dítě s ADHD samozřejmě může být drzé a neposlušné. Nicméně vzhledem k tomu, že je pro něj těžké ovládat samo sebe, je někdy těžké určit, kdy jde o vypočítavost a kdy o neschopnost samoregulace – zvláště u menších dětí.

Co se děje v jejich hlavě?

V první řadě je třeba si uvědomit, že ADHD děti jsou neustále pod tlakem. Představte si, že se díváte do krajiny, ale mozek vás nutí neustále přepínat, podobně jako kdyby někdo neustále přepínal televizní stanice, takže nejste schopni se uvolnit a jen tak v klidu být. Je pak logické, že jsou tyto děti vnitřně neklidné a mají potřebu tento přetlak ventilovat – ať už skákáním, pobíháním, drmolením či vymýšlením lotrovin. Potřeba těla ventilovat jakýmkoliv způsobem napětí je naprosto přirozená, chrání nás před nemocemi a duševními potížemi. Tyto děti mnohem více než jiné potřebují pohyb, vyslechnutí a uznání. Jejich divokost a potíže se seberegulací způsobují, že obvykle na svou osobu slyší více kritiky a stížností než je pro lidskou duši únosné. Takové dítě může být ještě více podrážděné a zvyšuje se už tak přítomné riziko pozdějšího rozvoje poruch nálad, neurotických poruch, závislostí apod.

 

Jak nastartovat vnitřní motivaci dítěte s ADHD

Jako máma ADHD dítěte a svého času také asistentka pedagoga u chlapce s ADHD jsem měla možnost pozorovat, jak se chování ádéháďat mění v závislosti na jejich přijetí či nepřijetí druhou osobou. Dítě je nejvíce vnitřně motivováno, cítí-li, že jej druhý přijímá navzdory nebo právě proto, jaké je. Zákazy a příkazy bez přijetí dlouhodobě nefungují. Nefunguje však ani příliš volný přístup, kdy dítě podprahově cítí, že si může dovolit cokoliv. ADHD dítě nezbytně potřebuje lásku i řád, ale stejně tak je důležité, aby bylo viděno a slyšeno. A je důležité jej jako protipól k jeho potížím nechat v něčem vyniknout. Více si všímat toho, co jim jde, namísto toho, co jim nejde. Více chválit než kritizovat. Představte si sami sebe, že jste po většinu dne kritizování – budete mít motivaci se zlepšovat?

S diagnózou přichází úleva

Než jsem zjistila diagnózu svého syna, trápila jsem se pocity absolutního selhání. Na mé dítě nezabíralo téměř nic. Nešlo to po dobrém ani po zlém, dítě bylo i ve svých čtyřech letech divoké, mělo problém se najíst, obléci, mělo afektivní záchvaty. S diagnózou jsem upravila svůj přístup k němu a nyní vím, čemu věnovat pozornost a co vůbec neřešit. Vím, že je vůči němu nefér trestat jej za hyperaktivitu, za jeho přecitlivělost či zapomínání. Již vím, že to nedělá naschvál a že jsem jako matka neselhala. Samozřejmě, jako to dělá každé dítě, mě i můj syn občas zkouší a potřebuje mít hranice. V okolí ale často pozoruju, že se u těchto dětí často nastavují hranice bez použití empatie – pak se takový přístup stává tvrdým a ne příliš účinným. Děti vycítí, když jsou druhými vnímány jako přítěž - a to je pro ně, troufám si říci, ten nejhorší možný vklad do budoucnosti.

 

ADHD jako výmluva rodičů?

Slyšela jsem už několikrát názor, že se mnozí rodiče na diagnózu ADHD vymlouvají, aby mělo dítě různé úlevy. Samozřejmě, nic se nemá přehánět. Pokud má dítě stanovenou tuto diagnózu, neznamená to, že teď nic nemusí. Nicméně jisté úpravy (více trpělivosti při činnostech vyžadujících soustředění, více vysvětlování namísto trestů, respekt k projevům hyperaktivity) napomáhají jeho rozvoji. Myslím si, že většině rodičů se uleví, když zjistí, že temperament jejich dítěte je projevem jiného fungování mozku, ne rodičovské neschopnosti.

Co jsem se naučila od svého ADHD syna

Nerada bych předstírala, že život s ADHD dítětem je procházka růžovou zahradou. Byly doby, kdy jsem psychickým vyčerpáním usínala i za bílého dne. Nicméně je vždy na nás, zda budeme diagnózu dítěte brát jako trest, smůlu nebo naopak dar. Já se snažím vnímat své dítě jako možnost k učení se něčemu novému. Pokusím se vám nastínit, co si myslím, že mé dítko - a vůbec děti s ADHD v mém okolí - přišly naučit mne.

 

ADHD děti nás učí brát život hravě

Samozřejmě, všechny děti jsou hravé. Nicméně ADHD děti mají více než jiné děti potřebu přistupovat hravě naprosto ke všemu, a to často až do puberty. Je velmi těžké přinutit je k povinnostem a rutinám jako je čištění zubů nebo oblékání. Namísto svých povinností stihnou udělat tisíc jiných věcí. Pokud nemají vnitřní motivaci, je pro ně těžké se k něčemu přinutit. Jakmile ale začnete k povinnostem přistupovat hravě, upoutáte jejich pozornost. My se například u čištění zubů se synem (5,5) napodobujeme, u převlékání děláme závody. Svačinu mu chystám tak, aby si z ní mohl složit třeba obrázek. Je mi jasné, že totéž nebudu dělat v jeho osmnácti. Nicméně zatím řeším to, co lze nyní. Samozřejmě jsou i chvíle, kdy nemám na hravost chuť ani energii. Nicméně pokud to jde, výsledky bývají velmi příjemné. Pravdou také je, že se s nikým tolik nezasměju jako se svým synem. Učí mne vidět, že život nejsou jen povinnosti a že důvod ke smíchu se vždycky najde.

ADHD děti nás učí plně vnímat

Nezbytnou součástí plného přijetí je také plné vnímání. Pokud má rodič tisíc neodkladnějších věcí než své dítě, neustále jej odbývá slovy „Teď nemám čas“, dítě si podvědomě myslí, že není pro svého rodiče důležité. Mnohokrát jsem si ověřila, že syn je spokojenější a klidnější, když jej zahrnuju do svých aktivit – u vaření mi pomáhá míchat těsto, při vysávání část plochy vysává sám a podobně. Kromě toho se snažím vyhradit si minimálně půl hodinu denně čas na to, že jej prostě jen pozoruju, jak si hraje, a povídáme si. Plná pozornost ale znamená nedržet v ruce mobil ani si u toho číst noviny. Často si myslíme, že jsme tu přece pro své děti pořád, ale kolik z tohoto času je skutečným, plným vnímáním bez odbíhání či komunikace s někým dalším?

ADHD děti nás učí přijímat negativní emoce

ADHD děti bývají impulsivní, snadno vybuchnou, vztekají se, když jim něco nejde nebo mají pocit, že jsou k něčemu tlačeni. Nejhorší možná odezva je, když rodič reaguje na hněv ještě větším hněvem. ADHD se mimo jiné projevuje i změnami v části mozku zvané amygdala - ta zodpovídá za emoční regulaci. ADHD dítě je tedy, co se týče regulace emocí, ve značné nevýhodě. Některé výzkumy uvádí, že v emoční zralosti může být takové dítě opožděno až o tři roky. Když přijmete vztek dítěte s klidem, dítě vychladne mnohem rychleji než když reagujeme ještě větším hněvem.

 

ADHD dítě potřebuje, aby rodič zpomalil

Někdy si říkám, jestli ADHD není projevem uspěchané doby. Náš mozek má díky moderním technologiím přemíru signálů a nervová soustava je často napnutá jak struna. Málokdo z nás umí odpočívat – tím nemyslím ulehnutím k televizi, mám na mysli mentální odpočinek a pravidelnou revizi vnitřní spokojenosti. Nedávné studie prokázaly, že když začne rodič užívat antidepresiva, projevy ADHD dítěte se zlepší. Tím nechci hájit užívání chemie, ale jen poukázat na to, že vnitřní klid rodiče se vždy odrazí na stavu dítěte. Je mnoho způsobů, jak přispět k vlastní duševní rovnováze. Mně například pomáhají meditace a procházky v přírodě.

ADHD dítě nám ukazuje, co je ve světě špatně

ADHD děti odmítají dělat to, co jim nedává smysl. Nebojí se třeba zeptat: „Proč se mám učit o panovnících Egypta? K čemu nám to v životě bude?“ Takový jedinec je obvykle považován za drzého a umlčen. ADHD děti vnímají, že systém našeho vzdělávání není úplně v pořádku a není jednoduché je přimět, aby dělaly to, co ostatní. Můžeme se na ně dívat buď jako na drzé anebo odvážné říkat pravdu. Buď jako na povaleče nebo jako na revolucionáře. ADHD děti bývají citlivé na nadřazené jednání. Potřebují cítit, že plují na stejné lodi.

Zajímá vás, jak vidí svět děti s ADHD? Vyzpovídala jsem několik z nich. V příštím článku můžete do jejich duše nahlédnout i vy.