No myslím, že pan tělocvikář, který požaduje po žácích zasílání videa o tom jak přeskakují tyč ( násadu od koštěte, tyč doma prostě nemám) na mě působí tak, že by měli vyhledat odbornou pomoc psychiatra!

Pan tělocvikář se asi nudí. Promiňte, ale mě to hrozně pobavilo!

Včera na Nově si jeden pán za učitele stěžoval jaké to mají nyní těžké a pan premiér jim nepoděkoval. Pan premiér by holt měl děkovat každému třeba uklízečkám, které nyní musí desinfikovat, nebo horníkům, že musí rubat uhlí, komu ještě?

Já bych se na to ráda podívala z jiného úhlu. Učitelé učí tak, jak dle osnov a dnešních požadavků musejí. Dívala jsem se minulý týden na dvě vyučování on-line pro základní školy - a byla jsem zděšená. Matematika - vysvětlování řešení rovnic o jedné neznámé - to zvládáme všichni celý život bez problémů. Tak, jak to vyučující podali - no mírně řečeno hodně nepřehledné. Jednoduché principy převodu čísel z jedné strany na druhou byly vysvětlovány do omrzení a tak dokolečka, že po chvíli jsem se i já začala ztrácet. V průběhu toho si učitel nedával pozor na přesné formulace pojmů a občas tam zamíchal místo rovnice o jedné neznámé, rovnici o dvou. Jednak to bylo dosti mimo téma, jednak opominul, že by měl od začátku učit děti chápat ji jako soustavu rovnic. A zlatý hřeb nakonec - napřed vysvětlil princip kontroly výsledku, ale protože se mu nějak zvlášť nehodil do dopočítání (0=0 a vypadlo ono hledané x), tak se prostě řeklo, že mu žáci musí věřit!!!

Další hodina - český jazyk - vysvětlování principů, podle kterých se skloňují také přídavná jména. Dnes se to učí ve spojení s podstatnými - a celá hodina byla o tom, že se u přídavných jmen dětem zdůraznila jejich koncovka a lilo se do hlavy, že si musejí uvědomit, podle jakého vzoru se skloňuje ono spojené podstatné. Já tohle nechápu, kdybych si to jako rodilá Češka musela pokaždé uvědomit, tak neřeknu souvisle ani jedno spojení. Ta děcka doma naučili mluvit, takže v tomhle určitě nebudou chybovat - nikdo přece neříká jarní, jarňá, jarňé. Možná, že tady se já mýlím - nejsem pedagog. Ale učili mě skvělí pedagogové gramatiku, takhle složitě však nikdy. To se pak nedivím, že děcka plavou ve větných rozborech. Tam teprve začíná být čeština složitá.Abych to shrnula. Výsledkem jsou mizerné statistiky toho, co děti umí. A v této době není divu, že jsou děti i rodiče přetížení - ale ruku na srdce, co z toho všeho je nezbytné a co takovýto balast? Ta matika - to byla příprava na přijímačky na střední a trojčlenka (!) byla vrcholem.

Nechci být jízlivý,paní Miková, zkuste vystudovat a pojďte do toho, školství potřebuje zapálené lidi s nápady. Za mě zde "zhušťujete" atmosféru.....ano jsem učitel ...

K práci ve školství jsem si přičichla a děkuji, nechci, stačilo mi. Je mi těch dětí docela líto. Tolik zbytečného balastu a hlavně "džet hubu a krok"! Samozřejmě ale existují i osvícené školy a osvícení učitelé a díky Bohu za ně. I s takovými jsem měla tu čest spolupracovat. Pokud bych se někdy vrátila do školství, tak jedině do škol, které nedělají ze vzdělání nepříjemnou povinnost. Tam bych klidně i přispívala se svými nápady.

Mýlíte se. Přestože má většina škol plnění domácích úkolů uvedenou jako součást školních řádů, školnímu řádu je nadřazen školský zákon a v něm tato povinnost zakotvena není. Bližší vysvětlení najdete třeba zde: https://candigliota.blog.respekt.cz/ministerstvo-s.../ Pokud se škola kvůli neplnění úkolů uchýlí ke kázeňským postihům a rodič zná svá práva a trvá na nich, případně si přizve právníka, nemůže být takový postih platný. Je to stejné jako by po vás zaměstnavatel chtěl, abyste část práce dělal ještě po práci, doma. Někdo by možná namítal, že bez úkolů kvalitní vzdělání není možné, již i u nás ale existují školy, které dokazují, že to možné je.

Tak zrovna 23.3. základní škola Komenského Žatec poslala rodičům výhružný dopis. Že domácí úkoly neodevzdane v termínu budou hodnoceny za 5. A v případě nereagovani na úlohy bude vše hlášeno na OSPOD a policii.

Tam jsem chodila na základku. To jako fakt tolik hrotí?

Z mého pohledu učitelky 4. třídy, píšu teď za sebe a svoje kolegyně. Komunikujeme s dětmi přes telefon, s rodiči přes emaily, natáčíme krátká videa pro své ročníky, dáváme zpětnou vazbu. Snažíme se vymyslet praktická cvičení a smyslupné projekty, které budou děti bavit. Vymýšlíme práci navíc pro děti /a rodiče/ rychlejší a vyspělejší, naopak pro slabší a s SPU je zase redukujeme. Těm, kteří obtížně komunikují, všechno hážeme do schránky. Mezitím šijeme roušky, rozvážíme, sháníme látky. Vysvětlujeme, nasloucháme, vytváříme materiály na míru. Podpora minimální. A ještě se stýská nám i dětem. Uf.

A pak slyším, že to hážeme na rodiče. Promiňte ten citový výlev, zamrzelo mě to.

Nezavděčíte se všem. Bohužel. Ale trochu se vžijte do kůže pracujících rodičů.

Je toho na ně moc. A jak někdo dole píše, někdy se po nich chce vysvětlovat látku, které vůbec nerozumí. Unaveni z práce, vaření...

Ono je to trochu složitější. Předpokládám, že učitelé se prostě snaží zachovat tempo, které mají během běžné výuky (protože z důvodů dodržení RVP resp. ŠVP ani nic jiného dělat nemohou). Nedávno zde byl rozhovor s předsedou skupiny, která vypracovala koncepci změn školství na další desetiletí, prof. Arnoštem Veselým, ve které se mj. konstatuje, že je třeba z RVP odstranit minimálně polovinu obsahu. Dle osobní zkušenosti (4. a 2. třída) bych to odhadl spíše tak na dvě třetiny. Dále se tam konstatuje, že je třeba klást větší důraz na vytvoření kompetencí k učení, k řešení problémů a digitální, pro které v současném systému není prostor. Bohužel, navržený způsob je opět odshora dolů, kdy vševědoucí úředník stanoví vše potřebné, naučí to podřízené učitele, - jen dojde patrně k znovuvytvoření školských úřadů - kteří to pak předají dětem.

Školství je sice ve školském zákonu proklamováno jako služba, jejímž účelem by mělo být vzdělávání (dalším důležitým účelem škol je péče o děti), avšak ve skutečnosti se jedná o povinnost, kdy je třeba probrat a vyzkoušet předem daný obsah, o jehož účelnosti pro budoucí život vzdělávaných je možné mnohdy pochybovat.

Možná by si rodiče, ale i zbytek společnosti, mohli díky této zkušenosti uvědomit, že nestačí jen např. pomocí digitálních technologií vrátit míč na území školy, ale že je třeba hluboká strukturální změna.

Já jsem v souvislosti s touhle "domácí výukou" narazil na nevalnou počítačovou gramotnost nebo někdy možná i lenost řady učitelů a to nejen na základních školách. Většina úkolů je typu "zaškrtni a vyplň" a přitom jsou to vesměs pdf z kopírky nebo rovnou obrázek, obvykle jpg. Takže nakonec nezbývá než si to vytisknout, vyplnit ručně, vyfotit (naskenovat) a poslat, což už pro řadu domácností problém být může.

Aha, takže učitelé mají nevalnou počítačovou gramotnost a vy to musíte tisknout, ručně vyplnit, vyfotit a poslat ... co takhle to všechno udělat na počítači?

navíc, na on-line výuku není ani potřeba počítač. Mnohdy bude stačit tablet za 1500-2000 Kč či mobil (smartphone) + internet a ten dnes dává např. T-mobile k datovému paušálu zdarma (je to teď "pandemická" akce, nejlevnější datový paušál byl za cca 99 Kč měsíčně). Takže stačí maminčin mobil + paušál za 99 korun měsíčně a on-line výuka může začít (u více dětí více mobilů či tablety). A ti, kteří nemají ani ten mobil, ti stejně ze školy žádné úkoly nedostanou, protže jim je škola nemá jak doručit.

Máte pravdu. Díky za postřeh!