Palestina versus Izrael

Štědrý den je za námi. Ale ještě nás čeká období Tří králů, co bývalo na lidové zvyky a tradice bohaté.  

Předvečer se nazýval Svátek světel, nebo také Svatvečer svíček, atributů věštění toho, co se stane v dalším roce. Pokud plamen svíčky plápolal ze strany na stranu, znamenalo to cestování a změny, ostré záření na vrcholu knotu značilo štěstí a prosperitu. Když se plamen kroutil, měl si dotyčný dát pozor na intriky a pomluvy. Plamen prskající pak znamenal zklamání a když plamen sám od sebe někomu zhasl, přinášelo mu to smůlu.

Ale svátek Tří králů je především o tom, jak mudrci z Východu putovali za hvězdou ohlašující příchod židovského krále, až se svými dary na okraji Judské pouště došli do městečka Betlém, což znamená v hebrejštině „dům chleba“ (bejt lechem), zatímco v arabštině jde o „dům masa“ (bajt lachm). Ve starověku se Betlém nacházel v srdci Judeje, dnes ve Státě Izrael pod kontrolou Palestinské samosprávy a najdeme zde zeď, která symbolicky odděluje Palestinu od Izraele. A tak se namísto koledy či věštění z prskajícího plamene svíčky zamyslíme nad tím, co v těchto dalekých končinách se odehrává a k čemu v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu může v příštím roce docházet.

Největší pozornost, jak je asi každému známo, tu na sebe strhává dnes Hnutí islámského odporu, jinak též Hamás. Neboť osvobození Palestiny zničením Státu Izrael považuje Hamás za povinnost palestinského lidu a za prostředek k dosažení tohoto cíle trvalý odpor ve formě džihádu mečem. I když Izraelci můžou (teoreticky) v Pásmu Gazy zlikvidovat veškerá skladiště zbraní, minometná hnízda, odpaliště raket a velitelská centra, případně i všechny zde jimi objevené tunely, těžko budou eliminovat všechny palestinské bojovníky. Ve skutečnosti nikdy nebudou moci zlikvidovat úplně všechny bojechtivé islamisty, po ukončení bojů zamíchané mezi civilní obyvatelstvo této enklávy. A nelze se zbavit ani úplně všech členů hnutí Hamás, vládnoucího Pásmu Gazy, pokud je nevyženou odtud sami Gazané.

Úřady ovládané Hamásem tvrdí, že v řadách obětí izraelských úderů v Pásmu Gazy je na 8 000 dětí a 6 200 žen, přičemž světové agentury k tomu dodávají, že tyto údaje nelze nezávisle ověřit. OSN i celá řada západních zemí tak v posledních dnech na izraelskou armádu apelují, aby vyvinula více úsilí pro omezení civilních obětí. K čemuž americký ministr zahraničí Antony Blinken říká, že zatímco mnohé země volají po konci války v Pásmu Gazy, neslyší téměř žádné výzvy směrem k palestinskému hnutí Hamás: „Je pro mne zarážející, že zatímco slyšíme mnohé země vyzývat k ukončení tohoto konfliktu, což bychom všichni rádi viděli, neslyším prakticky nikoho říkat, požadovat po Hamásu, aby se přestal skrývat za civilisty, aby složil zbraně, aby se vzdal. Jak je možné, že žádné požadavky nemíří na agresora a všechny požadavky míří na oběť?“ dodal k tomu.

Zde si pak některá média, libující si v konspiračních teoriích, přihřála svoji polívčičku. Neboť v minulých letech podle nich izraelská vláda s Netanjahuem v čele nezasáhla proti přísunu petrodolarů do Pásma Gazy se zjevným záměrem vybudovat tu Hamás a postavit jej proti Palestinské samosprávě ze Západního břehu (Fatahu). Ale jak uvádí web Politico, izraelský premiér Benjamin Netanjahu tvrzení, že umožnil financovat a budovat militantní skupinu Hamás, aby rozdělil Palestince do soupeřících politických táborů, označil za směšná. "Je to velká lež, že jsem chtěl vybudovat Hamás,“ řekl Netanjahu. "Nepůjdete třikrát do války s Hamásem, ani nebudete provádět velké vojenské operace, pokud chcete vybudovat Hamás."

Pásmu Gazy po krvavém převratu začala roku 2007 vládnout islamistická diktatura. Ve skutečnosti pak Gaza byla na pokraji kolapsu, protože administrativě Pásma Gazy docházely zdroje a Palestinská samospráva ze Západního břehu odmítla, tak jako Izrael, Hamás financovat. Proto Hamás uzavřel dohodu s Katarem, který mu začal do Gazy přesouvat miliony dolarů, i když katarská diplomacie tvrdila, že nepodporuje Hamás, nýbrž občany Pásma Gazy (celkem to nakonec byla miliarda a půl dolarů, přičemž jen malá část z toho šla civilistům). Netanjahuova vláda dovolila proudit tam katarským penězům s tím, že se tak vyhne humanitární katastrofě, tedy nikoli proto, aby posílila tamní administrativu. „Chtěli jsme se vyhnout civilnímu humanitárnímu kolapsu – nemocem, nekontrolovatelnému hladu a dalším věcem, které by vytvořily nemožnou humanitární situaci,“ řekl Netanjahu. „To je důvod, proč po sobě jdoucí izraelské vlády dovolily, aby tyto peníze do Gazy vstoupily, ne proto, aby posílily Hamás. Vůbec jsme nechtěli posilovat Hamás. Chtěli jsme jej oslabit a degradovat jeho schopnosti, jak jen to šlo,“ reagoval premiér na výtky novinářů.

Přesto se dál internetem šíří fámy o tom, jak Izrael financoval Hamás a hřál si hada na prsou. Obzvláště když Palestinci na konferenci v Gaze, kterou v roce 2021 organizoval Promise of the Hereafter Institute, světu představili svoji koncepci palestinského státu „od řeky k moři“ a deklarovali „uplatnění palestinské suverenity nad územími z roku 1948.“ Ve skutečnosti však po tom, co Ja'ir Lapid s Naftali Bennettem vytvořili novou vládu, byl tok katarských peněz do Gazy izraelskou vládou přerušen. Ovšem více diskutovanou je otázka odpovědnosti za vražedný útok teroristů ze soboty 7. října (shodou okolností 7. říjnem začíná roku 3671 př. n. l. židovský kalendář). Nakonec i Ronen Bar, šéf izraelské tajné služby Šin Bet, se v pondělí 16. října veřejně přihlásil k odpovědnosti za selhání zpravodajců, kterým se nepodařilo v pravou chvíli před útokem Hamásu varovat. Bar byl posledním z řady vysoce postavených Izraelců, kteří převzali odpovědnost za všechna ta selhání, jež vedla k masakru spáchanému palestinskými džihádisty, kdy se ke svému dílu odpovědnosti přihlásil i Herci Halevi, náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil.

Při útoku Hamásu 7. října nebyly napadeny jen vojenské základny a kibucy sousedící s Pásmem Gazy, ale bylo zabito i 360 návštěvníků hudebního festivalu Nova, kdy také 40 z nich unesli teroristé jako rukojmí do Gazy. A jak se ukázalo, hudební festival u hranic Izraele se konal přesto, že podplukovník Sahar Fogel z divize Gaza byl zásadně proti, neboť pro tak velké množství návštěvníků nebylo možné zajistit bezpečné úkryty před raketami a minometnou palbou z Pásma Gazy. I když ho podpořili další důstojníci, jak z divize Gaza, tak z Jižního velitelství, nejvyšší velení rozhodlo, že je třeba konání festivalu povolit. A tak se i Herci Halevi, jako náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil (IDF), k tomuto selhání armády přihlásil. Pouze Benjamin Netanjahu, stojící v čele dnešní vlády, odmítl přiznat, že za největší masakr Židů od druhé světové války nese odpovědnost i on. 

Netanjahuova odpovědnost za teroristy způsobený masakr dle jeho kritiků nespočívá jen v tom, že Hamás podcenil, když spoléhal od 90. let na to, že veřejně prospěšné aktivity hnutí převáží nad militantními. I když Netanjahu později sliboval, že Hamás zlikviduje a srovnával ho s Islámským státem, ve skutečnosti připustil jeho růst. Tedy označoval Hamás za zlo, ale nezničil ho, jak o tom píše deník Israel Hayom, který dosud vždy stál na straně premiéra. Zde je však třeba přiznat, že i když se Hamás dlouhodobě pokouší převzít moc nad Západním břehem Jordánu, úspěšně mu v tom v souladu s vládní politikou brání izraelská armáda. Ta už tam druhým rokem provádí bezpečnostní operace a zatýká teroristy, i když Izraelským obranným sílám (IDF) jejich úsilí o zamezení růstu terorismu zde značně komplikují radikální izraelští osadníci, podporovaní některými ministry z Netanjahuovy vlády. Avšak nová čísla, která shromáždila policie a IDF, naznačují, že během druhého měsíce války v Gaze došlo k výraznému poklesu toho, co bylo nazýváno „nacionalistickými incidenty“ spáchanými Izraelci na Západním břehu Jordánu.

Ovšem když vedení bezpečnostních složek během operace Ochranné ostří v roce 2014 vládě opakovaně doporučovalo, aby podpořila likvidaci vrchního velení Hamásu, Netanjahu to odmítl. O tři roky dříve dokonce Hamásu kývl na výměnu více než tisícovky palestinských vězňů za uneseného vojáka Gilada Šalita, přičemž tehdy byl z vězení propuštěn i Jahjá Sinvár (Yahya Sinwar), současný vůdce Hamásu v Pásmu Gazy, který byl v Izraeli odsouzen k pěti doživotním trestům a na jehož dopadení v minulých dnech Izrael vypsal odměnu 400 000 dolarů, tedy téměř 9 milionů korun. Ostatně Nechama Dueková, komentátorka nejčtenějšího izraelského deníku Israel Hayom, v souvislosti s mraky stahujícími se nad hlavou současného premiéra, upozornila na politický konec legendární premiérky Goldy Meirové, kterou selhání tajných služeb na počátku jomkippurské války, kdy Arabové napadli Izrael na jeho největší svátek, připravilo o její post: „Menachem Begin tehdy Goldě Meirové řekl: Pokud jste o tom věděla a nic neudělala, tak je to zlé. A pokud jste o tom nevěděla, tak je to ještě horší.“

Po masakru ze 7. října dle průzkumu veřejného mínění čtyři z deseti obyvatel Izraele byli toho názoru, že za vpád Hamásu do Izraele je zodpovědná vláda premiéra Benjamina Netanjahua. A jak o tom informovaly i naše sdělovací prostředky, více než dvě třetiny Izraelců se nyní domnívají, že ihned po skončení války v Pásmu Gazy by se měly v Izraeli konat nové volby. V průzkumu Izraelského institutu pro demokracii to uvedlo 69 procent všech respondentů, mezi izraelskými Araby je o tom přesvědčeno dokonce 84 procent dotázaných. Podobně dvě třetiny Izraelců mají za to, že současná izraelská vláda nemá jasný plán dalšího postupu pro chvíli, kdy invazi do Pásma Gazy ukončí. Přitom je zřejmé, že jakákoli budoucí vláda v Pásmu Gazy musí být zaměřena extrémně proti Hamásu. Ať bude vládnout Gaze kdokoli, jeho úlohou bude řídit tam civilní život bez jakéhokoli podněcování proti Izraeli nebo Židům.

Ale málo kdo si uvědomuje, že už před současným největším konfliktem, mezi lety 2008 až 2023, docházelo k řadě útoků Hamásu na Izrael, i když v případě takovýchto střetů nelze zapomínat ani na Íránem podporovaný Palestinský islámský džihád (PIJ), který je po Hamásu druhou největší ozbrojenou teroristickou skupinou v Pásmu Gazy. Co je pak podstatné, Hamás i PIJ vyznávají ideu osvobození Palestiny „od řeky Jordánu po Středozemní moře“. Tedy neuznávají mírové dohody z Osla, které byly podepsány mezi Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a Izraelem v letech 1993–1995, jsou proti navrhovanému zřízení palestinského státu na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a ve východním Jeruzalémě, po kterém dnes znovu volá OSN spolu s nejvyššími představiteli řady evropských zemí, ale i spojenec Izraele nejdůležitější, totiž Spojené státy.

A jak o tom informuje BBC, od útoků Hamásu ze 7. října vzrostla podpora ozbrojeného odporu nejenom v Pásmu Gazy, ale i v částech Západního břehu Jordánu. Jak k tomu říká Raed Debiy, politolog a vůdce mládeže z vládnoucí strany Fatah, která dominuje Palestinské samosprávě (PA), byly útoky Hamásu pro mladé Palestince zlomovým bodem. "Lidé, zejména nová generace, nyní podporují Hamás více než kdykoli jindy," říká Debiy. A jak k tomu podotýká politolog Amjad Bushkar: "Fatah i Hamás si dobře uvědomují, že se vzájemně doplňují, a myslím, že uvidíme skutečnou integraci mezi těmito dvěma hnutími. Palestinská samospráva si uvědomila, že zaměření na Hamás by ho nevymýtilo, protože je to ideologické hnutí zakořeněné v palestinském lidu; a Hamás si je plně vědom toho, že nemůže vytvořit nezávislý palestinský stát bez pomoci Fatahu." Jinak řečeno, jejich současné námluvy nasvědčují tomu, že při dalším vývoji by ke koexistenci Fatahu s Hamásem mohlo dojít.

Ještě že muslimové namísto hebrejského „amen“ (kéž se tak stane) k tomu neopomenou dodat jejich „inšalláh“, což značí, že něco takového se stane jen „dá-li tomu Bůh“. Přesto však nesmíme zapomínat na to, co Ghazí Hamád, mluvčí palestinského hnutí Hamás, které se Izraelcům zcela vykořenit nepodaří, v rozhovoru pro libanonskou televizi LBCI po událostech ze 7. října prohlásil: „Izrael nemá na naší planetě místo. Musíme ho odstranit, protože představuje bezpečnostní, vojenskou a politickou katastrofu pro arabské i muslimské země.“