Psychoaktivní rostliny se v řadě zemí těší značné oblibě pro své účinky na psychiku a smyslové vnímání.
Všude tam, kde se běžně vyskytují ve volné přírodě, dochází ke sběru plodů, podzemních částí rostlin, kořenů, oddenků i hlíz. Přestože se psychoaktivní rostliny vyskytují i u nás, k oblastem největšího výskytu takovýchto rostlin náleží Jižní Amerika a Mexiko, kde byly a mnohdy ještě jsou jejich sběr a užívání spojeny se zvyky či rituály domorodých obyvatel. Všechny tyto rostliny obsahují chemické látky primárně ovlivňující centrální nervový systém, kdy mění funkci mozku a způsobují dočasné změny v pocitech, náladě, nebo vědomí. Takové chemické látky však obsahuje i nektar z květů některých rostlin na starém kontinentu.
Nektar má pro rostliny velký význam, jelikož na něj lákají opylovače (včely, čmeláky, vosy a různé brouky), roznášející na svém těle pyl. Ze sladké šťávy květin, nazývané nektar, sesbírané včelou, pak vzniká v úlu med. Včela nasaje nektar do medového váčku, který je od žaludku oddělen chlopní, takže nemůže dojít k jeho natrávení. Když pak přiletí k úlu, předá tam nasbíraný nektar sosákem jiné včele (každá včela má svoji specifickou úlohu), kdy je sladina nakonec několikrát spolknuta a vyvrhnuta, přičemž včely k tomu přidají enzymy a aminokyseliny ze svých žláz. A když je pak med po výparu vody dostatečně zahuštěn, je včelami ukládán v plástvi.
Takto med ukládá i včela skalní (Apis laboriosa), která dosahuje velikosti až tří centimetrů, tvořící v himalájské oblasti kolonie na skalních útesech v nadmořských výškách až čtyři tisíce metrů, kde si pod skalními převisy staví obrovská hnízda, v nichž může být uloženo i šedesát kilogramů medu. Ten je vysoce ceněn znalci nejen kvůli jeho léčivým, ale také halucinogenním vlastnostem pro obsah grayanotoxinu, jinak též rhodotoxinu, obsaženému v květenství místních rododendronů. Proto je pak tento med, za který zákazníci z Japonska či Hongkongu nabízejí až neskutečné sumy, halucinogenní jen na jaře, jelikož rododendron kvere brzy z jara a stává se tak v určitých oblastech dominantní flórou. Jinak však v tradiční medicíně užívaný v malých dávkách má pomáhat proti cukrovce, hypertenzi a dalším civilizačním chorobám, kdy také tiší nejen kašel, ale i bolest. Zde je možné shlédnout vpravdě unikátní záběry z tradičního sběru himalájského medu, které natočil tým National Geographic v Nepálu :
https://www.youtube.com/watch?v=QL-0TAw5rjg&t=2s
Podobné vlastnosti má i med včel medonosných kavkazských (Apis mellifica caucasica), které v jarních měsících na horských svazích rovněž opylují rozkvétající rododendrony. Sosák kavkazských včel dosahuje délky až 7,3 mm, takže může dosáhnout i na nektar konkurentům nedostupný a není tak divu, že můžou i při nepříznivých klimatických podmínkách produkovat velké množství medu. Nicméně tvrzení některých znalců, že v 19. století bylo z Turecka každým rokem dovezeno do Evropy až 25 tun medu zvaného Deli bal, se zdá být přehnané. I když je pro endemický druh kavkazských horských šedých včel centrální domovinou Gruzie, vyskytují se také v Arménii, Ázerbájdžánu a ve východním Turecku, kde horské šedé včely rovněž na jaře produkují med s psychoaktivními vlastnostmi, pro které je nazýván Meli maenomenon (šílený med), Deli bal či Meli chloron, nebo prostě toxický med.
Účinky konzumace tohoto medu už v 5. století před naším letopočtem popisoval starořecký spisovatel, historik a vojevůdce Xenofón. Když se jeho vojsko utábořilo v oblasti Kolchidy, což je historická oblast na území západní části dnešní Gruzie, dva dny pochodu od města Trebizond (Trapezu), posilnili se tu vojáci medem horských včel, obsahující stejně tak jako med himalájský grayanotoxin, což mělo za následek jejich otravu. Konkrétně jak o tom Xenofón ve své Anabázi píše „malé množství medu vyvolávalo účinky srovnatelné s těžkou opilostí. Větší dávky způsobovaly stav podobný záchvatu šílenství a někteří otrávení se dokonce ocitli až na prahu samotné smrti.“ I v tomto případě totiž platí staré moudro, že každý extrém je škodlivý, kdy med těchto včel v malých dávkách bývá lék, ve velkých však jed.
Z medu známého jako Deli bal se v oblasti Kavkazu hojně vyráběla medovina, podobně jako je výroba nápojů ze zkvašeného medu doložena už ve starověkém Sumeru a v Evropě ji dokládají nálezy z 5. století před naším letopočtem. V pobřežních oblastech Černého moře Deli bal dodnes nachází všelijaké uplatnění a pro lékaře jsou tu příznaky otravy šíleným medem známy a ošetřování lidí poživších větší množství tohoto medu zde není úplně neobvyklou záležitostí. Podle tureckých lékařů však pacienti, když k takové otravě dojde, zpravidla nechodí do nemocnice, ale využívají tradiční léčbu, založenou na konzumaci slaného jogurtu, kdy se obvykle doma během několika hodin uzdraví. Většinou tu ale nejde o pokus dostat se do nálady, neboť toxický med je zde součástí tradiční medicíny a je považován za lék na různé choroby. Kromě toho, že nahrazuje antidepresiva, se rovněž traduje, že má afrodiziakální účinky, přičemž v dnešní době plné stresu, pracovních povinností a spěchu počet lidí vyhledávajících látky, které mají prospěšný vliv na sexuální touhu, hladiny hormonů nebo prokrvení a citlivost pohlavních orgánů, neustále roste. Deli bal také pomáhá při hojení drobných poranění, hnisavých ran a popálenin, podporuje práci srdečního svalu, je doporučován při léčbě cukrovky a na žaludeční vředy, přičemž také pomáhá při zažívání.
Je proto spodivem, že třeba v Průhonické botanické zahradě, kde kvetou v první polovině května rané rododendrony a ve druhé polovině pak hlavní část reprezentativní sbírky rododendronů, žádné úly v této době k vidění nejsou. Ale pokud už mluvíme o psychoaktivních látkách v medu, nesmíme zapomínat na fakt, že med bývá leckdy obohacován o kanabinoidy. Především ve Spojených státech, kde marihuana nakládaná v medu má už jistou tradici, inspirovanou medicínou Dálného východu, navíc je tam konopný med enviromentalisty považován za vhodnou náhražku syntetických drog. Díky tomu je také mezi Američany značně populární francouzský včelař, na sociálních sítích vystupující pod přezdívkou Nicolas Trainerbees, který se kromě chovu včel věnuje i pěstování konopí. Ten údajně učí svoje včely opylovat konopné rostliny, aby se užitečné látky v konopí obsažené mohly dostat do medu.
Kdy tvrdí, že se mu podařilo včely kromě toho, že začaly využívat pryskyřici z konopí při tvorbě propolisu přimět i k tomu, že tvoří med „lahodné a příjemné chuti“ s podobnými účinky, jaké má samo konopí. A tak již nějakou dobu po sociálních sítích kolují videa s jeho medonosnými včelami na konopí, které údajně produkují „cannahoney“, což je název, který užívá pro svůj konopný med. To ale jiní včelaři rozporují, neboť se evidentně nejedná o přirozenou cestou včelami vyprodukovaný konopný med, nýbrž o med infuzovaný či medikovaný konopím. Což ale není nic nového pod sluncem, jak se u nás říká, neboť takovýto med byl spagyrikům znám už ve středověku, dokonce byl znám již ve starém Egyptě, o čemž hovoří i toto video :
https://www.youtube.com/watch?v=tjX6tl3pb9c
V úlech vzniká med i bez nektaru, včelami posbíraného z květů rostlin. Totiž když včely začnou sbírat na jehličí, listech a větévkách rostlin medovici, přinesou ji do úlu a tvoří z ní tmavý med, nazývaný lesní. Jenže sladkou tekutinu, zvanou medovice, kterou včely sbírají na jehličí a listech stromů, vytváří hmyz (mšice, červci a mery) žijící na lesních dřevinách. Jsou to rostlinní paraziti, vylučující nevyužitou cukernou složku potravy ve formě medovice, kterou sbírají mravenci a včely. Pokud tedy chovatel včel palice konopí neosídlí hmyzem, který tam bude tvořit medovici, včely ji na konopí nenajdou. Na druhé straně však z pupenů stromů a z rostlin produkujících pryskyřičné látky včely získávají lepkavou pryskyřici, kterou dále zpracovávají a přidávají k ní vlastní biologické složky. Vzniká tak propolis, který včely v úlech využívají jako stavební a ochranný materiál, tedy i z konopí mohou sbírat pryskyřičné látky a využít je při tvorbě propolisu.
Z konopí však včely nesbírají jemu vlastní nektar, jako je tomu u horských rododendronů, z nichž nektar sbírají nepálské nebo kavkazké včely, produkující tak med s obsahem psychoaktivních látek. Rostliny konopí totiž opylovače na nektar nelákají, u nich pyl ze samčího květu na samičí rostlinu, kde se pak vyvíjejí semena, přenáší vítr. Jinak řečeno, u konopí dochází k přenosu pylu vzdušnými proudy, čemuž se odborně říká anemogamie či anemofilie, tudíž nepotřebuje produkovat nektar, ze kterého by včely vytvářely med. Včely tak nemohou kanabinoidy z konopí do medu přenášet bez pomoci včelaře, který k tomu zpravidla používá speciální sirup. Ostatně to ukazuje i vědecký experiment, kdy výsledný med i propolis byly testovány v Sequoia Analytical Labs v Sacramentu. Kdy díky aplikovanému sirupu jedna unce medu pak obsahovala 16,29 miligramů THC, 2,92 miligramů CBD a 3,12 miligramů CBN. Přičemž kanabinoidy ze sirupu včelám nikterak neškodily, naopak se produktivita úlu při tomto experimentu zvýšila a konopí na samotné včelstvo mělo pozitivní vliv, jak tomu nasvědčují výsledky, publikované i v tomto videu:
https://www.youtube.com/watch?v=vP8ZOf4lUwg
K tomu je třeba zde podotknout, že pryskyřice ze zralých palic konopí indického (Cannabis Indica) kromě terpenů obsahuje i kanabinoidy, z nichž nejznámější je THC, způsobující svou reakcí s kanabinoidními receptory v mozku psychoaktivní účinek. Právě z této pryskyřice je od dávných dob vyráběn hašiš (hashish, hash), přičemž podle některých zdrojů se nejstarší kulturou výroby hašiše chlubí Afghánistán. Stále se však vyrábí i v Indii, Nepálu a dalších oblastech, kde si ho uživatelé kanabinoidů oblíbili, přičemž svůj podíl na výrobě měly za hippies éry i Maroko a Španělsko, ale také Kalifornie ve Spojených státech.
Hašiš se v minulosti pojídal, aby se pak s příchodem tabáku z Nového světa hlavní způsob jeho užívání změnil, neboť konzumenti začali hašiš kouřit. Načež v průběhu 18. a 19. století změny výrobních metod pomohly zvýšit jeho produkci a distribuci, když poptávka po hašiši narůstala. Ovšem s tím, jak se dnes rozšiřuje legalizace marihuany, zájem o pryskyřici z konopí indického, sběrači zpracovávanou do formy hašiše, znovu roste. Přičemž však milovníkům kanabinoidů, přes jejich sebevětší snahu, medonosné včely, sbírající pryskyřici z konopí, propolis v hašiš nepromění. Ten si jeho konzumenti musí vlastnoručně uklohnit.
Co říci závěrem. Inu, nelze zavírat oči před faktem, že u nás rok od roku roste spotřeba antidepresiv, kdy jejich nadužívání není způsobeno jen zvyšujícím se počtem duševních onemocnění, neboť antidepresiva také nahrazují léky na úzkost, nebo se používají při léčbě nespavosti. Tedy zneužívání a nadužívání psychofarmak, které se týká poměrně velké části populace a je přibližně dvakrát častější u žen, se v České republice postupně zvyšuje. A přitom nadužívání antidepresiv, jejichž účinky se stejně projevují velmi pomalu, v řádu týdnů, lze předcházet mnoha generacemi vyzkoušenými účinky kavkazkého medu.
Odkazy na původní zdroje :
https://www.osel.cz/7216-ileny-turecky-med.html
https://www.parkpravikov.cz/en/sileny-med/
https://www.dinafem.org/en/blog/trainerbees-beekeeper-honey-cannabis/
https://www.vcelarskysvet.cz/literatura/medovice-a-vcely/
https://www.delibal.net/
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/85753/lekova-zavislost-xanax-jako-oblibena-droga-hiphopove-generace.html
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/leky-zavislost-zdravotnictvi-odbornici-lekari-zmena-navykove-latky-drogy.A240418_082529_domaci_ikro
https://www.drogy-info.cz/zprava-o-zavislostech/zprava-o-probl.-uzivani-psychoaktivnich-leku-v-cr-2023/
https://www.linkedin.com/pulse/mysterious-role-cannabis-ancient-egyptian-medicine-bence-don%C3%A1zy-f1jgf
https://www.lekarnici.cz/wp-content/uploads/2022/12/DP-konopi-2020-12-16.pdf
