Nejen vřesové pivo

Začneme třeba tím, že je vřes národní květinou Norska a je považován za jeden ze symbolů Skotska.

Legenda říká, že pivo ve Skotsku, dříve vyráběné výhradně z vřesových špiček nebo vřesového medu, bylo „opojné a impozantní“. Přičemž při pokusech Římanů o podmanění si území dnešního Skotska, zvaného jimi Caledonia, vřesovým pivem se posilňující starověcí Piktové prosluli nebývalou zuřivostí v bitvách. Vřesové pivo je považováno za nejstarší kvašený nápoj na území britských ostrovů a jeho vaření v domácích podmínkách pokračovalo až do 20. století. Pokud se vřes obecný (Calluna vulgaris) povaří, dodává nálevům hořkou chuť, proto se také v minulých dobách před příchodem chmele často vřes používal při vaření piva a leckde se tak jako specialita vaří dodnes. Při vaření moderního vřesového piva však musí být k tomu užívané rostliny vřesu dle dnešních předpisů pečlivě očištěny, neboť můžou obsahovat zbytky mechu a plísní, obsahující námelové alkaloidy. Skotská vřesoviště v plném květu představuje toto krátké video z produkce National Geographic:

https://www.youtube.com/watch?v=FC3lQMoXzW0

V severním Německu, ve spolkové zemi Dolní Sasko, leží chráněná oblast Lüneburských vřesovišť, která si vysloužila přezdívku Německá Provence. Z tohoto rozsáhlého vřesoviště, světově proslulého nejen pro nevídanou záplavu vřesu, ale také výskytem vzácných tetřívků, se každý rok získává velké množství vřesového medu. Na rozkvétající Lüneburské vřesoviště včelaři zpravidla druhý týden v srpnu dopraví svá včelstva. Ještě před svítáním, nebo po setmění, kdy jsou všechny včely v úlech, jsou do jejich dodávek a na přívěsy naloženy úly a včely převezeny do kopců této chráněné krajinné oblasti, kde jinak je vjezd motorových vozidel zakázán a návštěvníci národního parku si tu mohou užívat bohorovného klidu při pěších túrách či jízdách na kole. Když zde pak začnou pověstné fialové koberce ze svahů za 6-8 týdnů mizet, včelaři všechny úly znovu naloží a odvezou je domů.

Vřesový med, který si odtud přivezou (Deutscher Heidehonig/Lüneburger Heide), je rosolovitý, takže z plástů běžným způsobem nevytéká, proto se zpravidla prodává jako med plástový. Je totiž tixotropní, což znamená, že je gelovitý, jen při míchání nebo třepání se dočasně stává tekutým. Vřesový med z Lüneburgu bývá tmavě jantarový, načervenalý až oranžový, přičemž jeho chuť je štiplavá, kouřová a jemně nasládlá, na jazyku dlouho doznívající. Specifickou chuť mu dodávají biologicky aktivní sloučeniny, které souvisí s lidskému zdraví prospěšnými vlastnostmi, což jsou především antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální účinky. Pokud jde pak o cukry ve složení vřesového medu, vykazuje vysoký obsah fruktózy nad glukózou. A tak med z Lüneburského vřesoviště spolu s vřesovým medem z ostrova Sylt, kdy surový med z nové sklizně koupíte od konce září, se prodává, ve srovnání s ostatními odrůdami medu přítomnými na trhu, za vyšší ceny, v podstatě odpovídající cenám vřesového medu ve Skotsku.

Surový med se liší od medu zpracovaného, nabízeného v mezinárodní obchodní síti, kdy se med, zpravidla asijského původu, vozí ve velkých sudech do stáčíren, kde se při komerčním zpracování vždy ohřívá. Přičemž se několik druhů medu míchá, dokud jeho chuť neodpovídá představám příslušné firmy, která pak výsledný produkt stáčí do sklenic, prodávaných v supermarketech. Proces ohřevu sice odstraňuje potenciální patogeny, ale také vitamíny a antioxidanty přítomné v surovém medu. A jak analýza dat z několika studií ukázala, zpracování může změnit jeho složení a biologickou aktivitu. Tedy surový med může nabízet zdravotní výhody, které zpracovaný med neposkytuje, jak o tom v listopadu 2022 informovala platforma akademického výzkumu Oxfordské univerzity v pojednání o vlivu medu na kardiometabolické rizikové faktory :

https://academic.oup.com/nutritionreviews/article/81/7/758/6827512

Rozsáhlá vřesoviště, která jsou k vidění ve Skotsku nebo v Irsku, nejsou pro naši krajinu typická. Přesto se u nás na okraji Národního parku Podyjí na úctyhodné ploše 131 hektarů rozkládá Havranické vřesoviště, roku 1990 prohlášené za přírodní památku. Ostatně v Podyjí je i řada malých vřesovišť, neboť v pásu mezi Retzem a Znojmem se táhne krajina, která je tímto uskupením rostlinstva typická. Ve Slavkovském lese, mezi obcí Prameny a Nová Ves u Bečova nad Teplou, leží pak unikátní lokalita vřesovišť Křížky, kde se vytvořila na živiny chudém substrátu specifická rostlinná společenstva s mimořádně vzácnými druhy. A v Krušných horách se zas nachází přírodní památka Přebuzské vřesoviště o rozloze 90 hektarů, ale vřes poměrně hojně roste i v Jizerských horách, kde nejvíce vřesu najdeme nad Smuteční cestou, poblíž chaty Hubertky a Červeného buku. Za zmínku stojí ještě přírodní památka Vřesoviště Bílová, což je jediné souvislé vřesoviště s nadměrným výskytem jalovce, vřesu a plavuně v Hostýnských vrších. Jistou raritu pak představují oproti dříve jmenovaným lokalitám pražská vřesoviště na katastrálním území Troja, kde malé partie teplomilných vřesovišť najdeme na přírodních památkách Havránka a Salabka.

U nás však máme, vzhledem k jeho zeměpisné šířce a nadmořské výšce, na podmínky střední Evropy i zcela unikátní vřesoviště v Chráněné krajinné oblasti Brdy, rozkládající se na území Středních a Jižních Brd. Vřesoviště tu vznikala na dopadových plochách Vojenského újezdu Brdy vlivem odlesnění, dlouholetého působení požárů a mechanického narušení půdy během nejrůznějších vojenských cvičení. A tak tu i na významných lokalitách Tok a Jordán na rozhraní léta a podzimu každým rokem krajinu pokrývají koberce kvetoucích keříků vřesu, obalené myriádami drobných fialově růžových květů. Kdy si zde může turista připadat jako ve Skotsku, obzvláště když se nad lány vřesu objeví první mlhy babího léta. A právě sem ke konci léta převáží své úly Rodinné včelařství z Vysoké u Příbramě. V tomto videu si můžete brdská společenstva horských vřesovišť prohlédnout :

https://edu.ceskatelevize.cz/video/12390-brdy-pestre-diky-cloveku

Nektar v květech vřesu je pro hmyz snadno dostupný, za tímto zdrojem potravy se sem slétají včely i čmeláci, stejně jako motýli. Při sběru nektaru z květů včely přenášejí specifické sloučeniny obsažené v rostlině spolu s bioaktivními látkami přítomnými v jejich nektarových žlázách do medu a vytvářejí tak produkt s mnoha přínosy pro lidské zdraví. Ostatně jak uvádí i Včelařský výkladový slovník „vřes je všestranně nedoceněnou, univerzálně působící bylinou. Obsahuje hlavně třísloviny, dále flavonoidy, silici, sliz, hořčiny, kyselinu křemičitou a další látky.“ Starosti však včelaři mají s šetrnou přepravou úlů a také s tím, že se vřesový med nedá vytočit, takže musí vyřezávat plástve a med z nich vylisovat. Ale včelařům z Vysoké to stojí za ty starosti a námahu, neboť po jejich vřesovém medu, prodávaném v říjnu, je taková poptávka, že na něj musí sestavovat pořadník.

Jinak řečeno, vřes obecný (Calluna vulgaris) lidově též břesk, nebo chvojčina, obsahuje velké spektrum sekundárních metabolitů, které jsou přítomny ve všech analyzovaných částech rostliny. Vřesový med se tak vyznačuje vysokým obsahem antioxidantů, bílkovin a polyfenolů, což má za následek řadu zdravotních výhod, které jako první využila tradiční lidová medicína. S podporou vědeckého výzkumu dnešní farmaceutické receptury maximálně využívají tuto odrůdu medu u problémů s trávením, při pálení žáhy a potížích s polykáním, nebo zánětech žaludku. Vřesový med díky svým silným antibakteriálním a antimikrobiálním vlastnostem také vyniká při léčbě zaměřené na infekce. Aplikuje se na řezné rány a popáleniny, kdy zabraňuje růstu mikrobů a potenciální infekci.

Farmaceutický průmysl experimentuje s kapacitami vřesového medu (Heather Honey) ke zmírnění srdečních chorob a onkologických onemocnění, ale nezapomíná ani na to, že je Heather Honey bohatým zdrojem živin, včetně vitamínů, minerálů a enzymů, které jsou spojeny s posílením obranyschopnosti organismu a kostních struktur. Přestože apiterapie (léčení pomocí včelích produktů) není zatím uznávána jako doplňková medicína, představuje perspektivní terapii s velkou využitelností v lékařské oblasti. A není bez zajímavosti, že když v roce 2009 studovali Saaby et al. poruchy spojené s depresí, měli určit hlavní biologicky aktivní sloučeninu odpovědnou za nervově uklidňující účinky vřesu, což může mít značný význam v prevenci deprese. Antidepresivní, antiúzkostné a neurotropní účinky vřesu roku 2020 pak pozoroval tým Starchenka. O tom všem, koho to zajímá, více zde:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9370339/

A tak se třeba nakonec po zvýšení televizních poplatků z některého naučného pořadu v ČT dozvíme, jaké biologicky aktivní sloučeniny, co stojí za jeho léčivými účinky, vlastně můžou v Brdech včely z vřesu do medu přenášet.

_______________________________________________________________

Rozsáhlé vřesoviště dominuje cenami ověnčenému filmu Bastard, jehož děj se odehrává v jedinečných scenériích krajiny středního Dánska v polovině osmnáctého století :

https://www.youtube.com/watch?v=v165hihMqas

Odkazy na původní zroje:

https://is.muni.cz/el/pharm/jaro2021/F1KF1_14/111303491/Neurotrofni_ucinky_AD.pdf?kod=XV0001;lang=en

https://www.researchgate.net/publication/281434552_Antibacterial_Effect_of_Heather_Honey_Calluna_vulgaris_against_Different_Microorganisms_of_Clinical_Importance

https://www.lueneburger-heide.de/en/heideflaechen

https://www.knihydaniela.cz/book-preview-309464.pdf

https://naseflora.cz/vres-obecny-calluna-vulgaris/

https://www.meinhonig.de/honige/deutscher-heidehonig-sylter-heide/

https://www.vcelarstvi-vysoka.cz/med-vresovy/