Největší africký stát se chystá válčit

Během posledního měsíce davy Alžířanů demonstrovaly na podporu Palestinců, bojujících v Gaze. To jim však nejspíše bylo málo.               

A tak měl ve čtvrtek 2. listopadu alžírský parlament jednomyslně prezidentu Abdelmadjidovi Tebbounemu udělit pravomoc ke vstupu do války se „sionistickým režimem“, jak poslanci označují Izrael. Vzhledem k různým verzím překladu zpráv přicházejících z arabských zdrojů není v této chvíli jasné, zda se souhlas opravdu týkal přímo napadení Izraele. I když podle některých novinářů se souhlasem všech přítomných poslanců měl alžírský prezident získat pravomoc zasáhnout do probíhajícího konfliktu v reakci na brutalitu izraelských útoků v Gaze a  mohl by tak zahájit „válku proti sionistickému režimu“. V pátek 3. listopadu měl prezident Abdelmadjid Tebboune pak promluvit k národu a místní média měla uvádět, že Alžírská národní lidová armáda byla uvedena v pohotovost.

Zajímavý je zde fakt, že k tomuto hlasování v alžírském parlamentu došlo druhý den po připomínaném výročí alžírské války za osvobození a ukončení francouzského kolonialismu, vedenou Frontou národního osvobození (FLN). Ta totiž začala 1. listopadu 1954 sérií útoků na policejní stanice a armádní objekty, na což odpověděla francouzská armáda zvýšeným terorem proti obyvatelstvu, aby se pak Francie, díky alžírským událostem, v roce 1958 sama ocitla na pokraji občanské války. Tečku za osmiletou osvobozeneckou válkou v Alžírsku udělaly až Evianské dohody z března 1962, na jejichž základě došlo k ukončení palby, výměně zajatců a vypsání referenda o alžírské samostatnosti.

Cesta k nezávislosti Alžírska tak vedla přes osm let trvající válečný konflikt, na jehož konci byly tisíce zničených vesnic, desetitisíce mrtvých a traumata z válečných zločinů, se kterými se dodnes nevyrovnali Alžířané ani Francouzi. Přičemž v roce 2011, k nemalé radosti mnoha Alžířanů, tehdejší turecký premiér a dnešní prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil: „Odhadujeme, že Francouzi od roku 1945 zmasakrovali 15 procent alžírské populace. Jedná se o genocidu.“ Svérázné bylo však i nedávné Erdoganovo vyjádření k událostem v Pásmu Gazy: „Hamás není teroristickou skupinou, jsou osvobozeneckým hnutím a mudžahedíny, kteří brání svou zemi,“ obhajoval na konci října palestinské militanty, jak o tom informoval web listu Hürriyet.

Alžírsko, plným názvem Alžírská demokratická a lidová republika, je největší zemí v Africe a desátou největší na světě, přičemž coby důležitý regionální aktér a významný producent energie je označováno za klíčového partnera Evropské unie. Je totiž 5. největším producentem zemního plynu a 13. největším producentem ropy, kdy 98 % jeho příjmů plyne z vývozu těchto surovin. A není tak divu, že Alžírsko s 45 miliony obyvatel má jednu z největších armád v Africe a největší rozpočet na obranu, kdy jako jedna z mála afrických zemí dokonce disponuje ponorkovou flotilou. Přitom Alžírsko podle zpráv, šířících se po sociálních sítích, by po Jemenu mělo být druhou arabskou zemí, která deklarovala oficiální podporu Palestině a hodlá konfrontovat Izrael. 

Avšak Izraeli válku nevyhlásila mezinárodně uznávaná jemenská vláda, jak na to upozorňuje Agentura AP. Za napadením Izraele stojí Hútíští rebelové, povstalecká skupina, která v roce 2015 provedla převrat v Jemenu a uvrhla zemi do občanské války. Naštěstí jsou Hútíové trnem v oku Saúdské Arábii, která jejich organizaci Ansar Alláh (Boží pomocníci) spolu se západními státy označuje za teroristickou. Hútiové měli podle zpráv šířících se po sociálních sítích vyhlásit v úterý 31. října Izraeli válku, ve skutečnosti však oznámili vypuštění raket a dronů „na podporu utlačovaného palestinského lidu“. S tím ovšem začali už 19. října, kdy americké lodě sestřelily čtyři rakety a několik dronů, které vylétly z území Jemenu, ovládaného Ansar Alláhem.

V pátek 3. listopadu se sešel šéf americké diplomacie Antony Blinken s izraelským prezidentem Jicchakem Herzogem. Blinken prohlásil, že Izrael má právo na obranu, že však musí myslet na civilisty. Prezident Herzog mu odpověděl, že Izrael dodržuje mezinárodní právo a civilisty před svým bombardování předem varuje. Což dokládá fakt, že izraelská armáda poslala šest milionů textových zpráv, uskutečnila čtyři miliony telefonátů a Palestincům shodila na 1,2 milionu varujících letáků. Kdy v těchto vzkazech opakovaně vyzývala civilisty, aby se evakuovali na jih Pásma Gazy. I takovéto řešení však vyvolávalo nelibost na propalestinských demonstracích v celé řadě států.

Podobně jako davy v Alžírsku během posledních týdnů proti náletům v Gaze protestovali i tisíce Tunisanů. A nyní Tunisko, plným názvem Tuniská republika, oblíbená destinace evropských turistů, která má 965 km dlouhou hranici s Alžírskem, na půdě parlamentu projednává novou legislativu, navrženou skupinou zákonodárců koncem října. Přesněji řečeno tuniský parlament, opět ve čtvrtek 2. listopadu, začal projednávat nový zákon, který kriminalizuje normalizaci vztahů s Izraelem. Podle něhož Tunisanům hrozí trest za jakoukoliv interakci s Izraelci včetně „demonstrací, setkání, výstav a soutěží“ v jakémkoli kontextu, ať už „politickém, ekonomickém, vědeckém, kulturním, uměleckém, nebo sportovním“, jak uvádí Agence France Presse (AFP). 

Návrh zákona definuje „normalizaci“ jako „uznání sionistické entity nebo navázání přímých či nepřímých vazeb na ni“. Což je považováno za trestný čin, který bude klasifikován jako velezrada. Každý, kdo bude shledán vinným ze „zločinu normalizace“, by měl čelit trestu od šesti do 10 let vězení a pokutě 10 000 až 100 000 tuniských dinárů (3 000 až 30 000 eur), přičemž by každý recidivista byl pak odsouzen na doživotí. "Mezi prezidentem, parlamentem a veřejným míněním panuje naprostá shoda v této záležitosti“, řekl na začátku zasedání tuniským zákonodárcům předseda parlamentu Brahim Bouderbala. "Pevně ??věříme, že Palestina musí být osvobozena od řeky k moři a že musí být založen palestinský stát s hlavním městem Svatým Jeruzalémem," prohlásil. Tím ovšem zvolil řešení, které hlásá Hamás spolu s Palestinským islámským džihádem, totiž „osvobození Palestiny od řeky Jordánu po Středozemní moře“, tedy vymazání státu Izrael z mapy světa v mudžahedíny vedené „svaté válce“.

Je pravda, že se na sociálních sítích objevuje řada podstatných informací v předstihu. Jenže sociální sítě jsou také plné dezinformací a misinformací. Zatímco  je dezinformace nepravdivou informací, šířenou s jasným záměrem oklamat diváka, čtenáře či posluchače, misinformace je nepravdivá informace, kterou někdo šíří, aniž by věděl, že je nepravdivá. Tedy jak je to ve skutečnosti s tím útokem Alžírska na Izrael, hlásaným na sociálních sítích, se teprve ukáže. Neboť vždycky to nějaký čas trvá, než k nám dorazí zprávy významných světových agentur z několika zdrojů ověřené, s přesnou citací původních výroků.

Jako když po sociálních sítích kolují záběry, na nichž by měli alžírští poslanci skandovat hesla na podporu palestinských džihádistů, kdy nemáme záruku, že jde o video pořízené ve čtvrtek 2. listopadu, skutečně v alžírském parlamentu. I když zde o úplný hoax třeba ani nepůjde a nezávisle na jejich původu tyto záběry působí vskutku znepokojivě: pic.twitter.com/6p2z0aCyfG