- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přestože jako každý vodohospodář varuji před ztrácející se pamětí, musím upozornit na něco, co mne letos při vší bídě při sledování povodní potěšilo: záchranný systém fungoval ve srovnání s rokem 1997 nesrovnatelně lépe. Taková zdánlivá drobnost: Na Ústřední povodňové komisi řekl zástupce hasičů, že oni ve většině míst jen dolaďují, protože tam perfektně fungují dobrovolní hasiči a profesionály povolávají až tehdy, kdy svými silami nemohou situaci zajistit. Tak by to mělo být a pokud to někde ještě tak dobré není, máme velký úkol do budoucna.
Až se za pár týdnů pozapomene, vynoří se jistě obvyklá námitka: protipovodňová ochrana je drahá a i když se postaví, lidé jsou stejně vytopeni. Odpovídám: nikdy nezkrotíme živel tak, aby byly nulové škody, ale můžeme je podstatně zmírnit. Stavby odolné vůči zemětřesení v seizmických oblastech také nezaručují, že nebudou žádné ztráty na životech, ale může jich být mnohem méně: srovnejme jen letošní zemětřesení na Haiti a v Chile.
Po odeznění katastrofy však nemizí jen paměť, ale bohužel často i pocit lidské solidarity. Majitel pozemku, který by bylo třeba vykoupit nebo směnit kvůli stavbě protipovodňové ochrany, se už neostýchá šponovat cenu a spekulovat, aby vydělal. A možná to někde dělá i se souhlasem těch, které tím ohrožuje, jenže oni už – zkrátka pozapomněli. To je to typicky hospodské: Jen se nedej, Pepo nebo Fando, dostaň z nich víc! Už je nenapadne, že kvůli Pepově či Fandově šikulkovství může při příštích deštích vzít celou hospodu voda.
Moc bych si přál, aby alespoň pro tyto případy paměť napříště lépe sloužila.
Další články autora |
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...