Respekt si na Vysočině zaslouží venkov i města

Když jsem přemýšlel o svém heslu pro letošní volební kampaň a vycházelo mi „Nelhat, nepodvádět, neurážet,“ uvědomoval jsem si, že první dvě slova jsou závažnější než třetí, ale v duchu jsem právě na to třetí slovo kladl největší důraz. Vidím kolem sebe, jak se urážky ujímají, kdo je nepoužívá, je považován za nudného měkotu, pan prezident se svou šikovností urážet dokonce chlubí. Škoda.

Lituji, ale nepovažuji urážky za znak síly ani vtipu, protože pramení z neúcty a samozřejmě z namyšlenosti. Nemám teď na mysli urážky v politice, jde mi o všední život. Tak třeba když slyším o „venkovských balících“, „hnojařích“ nebo „tamtěch z Horní Dolní.“ Nic si to nezadá s úsměšky o „nafoukaných Pražácích“  nebo „městských povalečích“.

Kdybychom si bez těch vtipností raději uvědomili, jak se navzájem potřebujeme! My z venkova potřebujeme vyšší vzdělání, které získáme ve městě, páni z kaváren se potřebují slušně najíst a místo aby nadávali na dovážené brambory, česnek a maso plné vody, by si mohli říci, že to všechno jim může dát český a moravský venkov. Ať se dováží exotické ovoce, které se u nás nevypěstuje a obohatí jídelníček tím, co se za totality jen těžko shánělo. Ale naše tradiční plodiny a produkty umí náš venkov dodat v dobré kvalitě, pokud se pěstitelům a výrobcům vytvoří slušné podmínky a hlavně – neházejí se jim klacky pod nohy nesmyslnými administrativními opatřeními.

Samozřejmě nejde jen o kus žvance. Z venkova jezdíme do města za kulturou a památkami, ale také na venkově jsou památky i kultura, která má svůj vlastní ráz a je nezaměnitelná. A k tomu přidejme krajinu, kde se dá pěstovat sport a relaxovat. Jistěže tam i tam se vyskytne nějaký snob či hlupák, ale snad bychom se neměli měřit podle nich, protože - díky Bohu -  jsou tam i tam také lidé moudří a pracanti. Znám víc těch venkovských, protože mezi nimi žiji, ale poznal jsem takové i v Jihlavě, v Pelhřimově, v Třebíči, ve Žďáru, v Havlíčkově Brodě …A byla by jich pěkná řádka.

Tak se jen přimlouvám: Míň despektu, víc respektu. Hřebínek nám proto z hlavy nespadne.