Co by asi řekl král Jiří?

S prvním návrhem na vytvoření mírového společenství evropských států přišel český král Jiří a koncept mu pomáhal vytvořit italský diplomat Marini. V 15. století na tom nebylo nic divného, hranice byly propustné, vzdělaní lidé se uplatňovali na rozličných dvorech Říše římské. To bychom jako vlastenci měli vědět, vždyť jí čtyři Lucemburkové z českého trůnu nebo z moravské državy i vládli. Jenže státy říše spolu uvnitř co chvíli bojovaly, což se Jiří z Poděbrad o něco později pokusil změnit.

Co by asi řekl dnes na mírové společenství Evropské unie? Pravda, dnes není třeba vytvářet blok vůči osmanským nájezdům, ani vůči silám, které tehdy nepřály státu, jenž hájil dvojí víru. Přesto si troufám jako vlastenec tvrdit, že naše země přišly s myšlenkou mírové Evropy první, se zákonným soužitím lidí dvojí víry ostatně také. S tím by byl král Jiří nepochybně spokojen.

Jen by se asi divil pokřiku dnešních národovců, kteří v Evropské unii vidí hrozbu českým národním zájmům. Vlastně možná by se nedivil, i on si užil své s těmi, kteří se jeho státnickým plánům snažili z domácího dvorku přistřihnout křídla, aby tím nepřišli o kus domácí moci. Tenkrát nikoli ve jménu češství, ale ve jménu víry. Hůl už se najde v patnáctém i v jedenadvacátém století.

A divili by se i ti, kdo v devatenáctém století bojovali o účast Čechů v rakouském parlamentu a po rakousko-uherském vyrovnání se ocitli mimo hru. My přece v evropském parlamentu účast máme. A máme i svůj vlastní pražský parlament. Volíme si svobodně nejen tam, ale i do krajů a obcí. Našim předkům bychom asi těžko vysvětlovali, o co dnešním národovcům jde. Škoda, že se nesnaží prosadit naši zemi v Evropě lépe než kverulantstvím a zpochybňováním pravidel.

Dělají to za potutelného pomrkávání komunistů, kteří si za posledních víc než dvacet let zvykli proklouzávat mezi proklamovanou demokracií a kdesi v koutku přežívající vidinou prohnilého Západu, kterou pěstovali za studené války. Tu ve svých řadách nemohli potlačit, jen ji skryli za opatrný postoj vůči EU (vůči NATO se jim nepodařilo ani to).

Záměrně se tu navíc zaměňuje jedna velmi důležitá věc: Evropská unie a Evropská komise. Jistě, evropská komise je orgánem Evropské unie. Stejně jako česká vláda je orgánem České republiky. Opravdu všichni, kdo nadávají na vládu, chtějí proto zpochybnit existenci České republiky?  Vždyť je to nesmysl! Vláda v Bruselu, tedy Evropská komise, má určitě své mouchy, vždyť ji tvoří lidé. S tím můžeme demokratickými prostředky bojovat.  Nikterak to ovšem nezpochybňuje pozitivní úlohu Evropské unie.