Vyjíždět na vodu pomalu přestává být samotářskou romantikou a stává se masovou zábavou.Loď si lze snadno půjčit a zase ji odevzdat a mnozí toho využívají, na řece toněkdy vypadá jako na rušné silnici. Vydává se tam v České republice každýmrokem na sedm set tisíc lidí a nejsou všichni disciplinovaní. Někteří seposilují v horkých dnech pivem, v těch chladnějších něčím prozahřátí. A – jak známo – alkohol bourá zábrany, člověk si hned připadázkušenější, odvážnější a zručnější, zvlášť když mu společnost dělá slečna, předkterou je třeba se ukázat…A pak najede na jez.
Těch nebezpečných je na našich řekách přibližně sto. Každým rokem se na nich tak deset lidí utopí, jiní jsou odváženi do nemocnice, často ve vážném stavu. Při jejich zachraňování riskují život a zdraví hasiči. Vím, že mnozí namítnou, že je to vodácká frajeřina, nemají přeceňovat své schopnosti, mají být opatrní. Je to pravda, ale na nebezpečné úseky silnic také dáváme výstražná znamení, zabezpečujeme nebezpečné vyhlídky. Protože každý lidský život stojí za ochranu, dokonce i život nezodpovědného frajera.
Se zabezpečováním jezů už se začalo a je samozřejmé, že to něco stojí: Výstražné cedule a informační tabule pro svědky nehody, kteří mohou tonoucím pomoci. A další pomůcky na jezu, které usnadní pomoc hasičů. U některých jezů pomohly finančně státní podniky povodí, ale ještě to nestačí. Přitom tam, kde se jez zabezpečil, k dalším vážným nehodám nedochází.
Myslím, že stojí za to hledat prostředky jak domácí, tak prostředky z evropských fondů, abychom ztráty na životech na řekách dále snížili. To říkám jako dlouholetý vodohospodář, protože vodní toky by měly být zdrojem života, dost na tom, že nás občas potrápí povodní. A pokud už někde zabezpečení jezů existuje a slouží, měl by si každý, kdo je chce v záchvatu vandalismu poničit, uvědomit, že ta legrace může přinést zoufalství rodinám po obětech, které byly možná chvíli nezodpovědné, ale zaplatily za to vysokou cenu. A jejich rodiny už nemohly vůbec za nic.
