Zpověď atypického ateisty

Když chceš být žouželí, tak si jí buď, řekla mi vysoce intelektuální a zbožná kamarádka. Ona samozřejmě je stvořena k obrazu božímu a tudíž nad veškerou žoužel silně povznesená. A já - jsem holt žouželí a žouželí zůstanu, dokud  se neobrátím v popel, tedy pokud mi bude dopřán standardní pohřeb. Ale duší, těch po mně zůstane celá řada: namontované na mých bicyklech i ty rezervní kdesi v šuplatech či brašnách.

Jak jsem dospěl k ateismu? Myslím, že to způsobila moje žloutenka. Ve věku mezi třemi a čtyřmi lety jsem si moc rodičovského rozmazlování neužil. Maminka zápasila s nemocí, které před mým pátým rokem nakonec podlehla a táta měl pochopitelně starostí nad hlavu. Nicméně když jsem ve čtyřech letech nenadále poněkud zežloutnul, pečoval o mne, jak nejlépe uměl. I na potěchu ducha došlo: nosil mi ze školy, kde učil, různé fyzikální přístroje, se kterými jsem si mohl hrát. Měřicí přístroje, elektromotorky a různé jiné hříčky mne nadchly. Líbilo se mi tátovo čarování, když třeba omotal velký hřebík - krovák - izolovaným drátem, připojil k baterce a udělal z něj tím elektromagnet.

Fascinace technikou mi zůstala i později. Když jsem se seznámil s přírodními vědami, znamenaly pro mne více než jen učivo, které bylo třeba zvládnout. Dlužno říci, že jsem ve vědách nijak nevynikal, v matematické ani fyzikální olympiádě jsem nijak zvlášť nezaexceloval. Ale laický obdiv k tomu, jak jedno vyplývá z druhého, jaký je v tom řád, mne naplňoval. Kupodivu mi toto hledisko nakonec i pomohlo při (víceméně letmém) setkání s filozofií. Na rozdíl od některých humanitně zaměřených kolegů jsem nevnímal filozofický text jako jalovinu, ve které se jen tu a tam vyskytne podstatné slovo, ale jako složitou konstrukci, která má svoje základy a zákonitosti.

Postupem času mi připadalo stále přirozenější, že vše, s čím přijdu nějakým způsobem do styku, je jen produktem hmoty, jejího pohybu a proměn v čase a prostoru. Vše je ovládáno přírodními silami, které je možno zkoumat, jejich zákonistosti rozebírat na jednodušší a ještě jednodušší. To velice vyhovovalo mé šťouravé povaze. Co já toho jako kluk zničil, abych se podíval, jak to funguje! A když jsem na to přišel, pocítil jsem vždy velké uspokojení. Ta možnost rozebírání principů a odhalování dalších a dalších souvislostí mne fascinovala.

Naproti tomu člověk, který vše odvozuje od Boha, narazí nakonec na černou skříňku, do které je vstup zakázán.

"Bůh je strašně jednoduchý", řekla mi jedna věřící, když jsem se jí ptal na strukturu Hospodina. To mi zrovna moc nesedlo. Řekl bych, že jeho složitost by měla být větší než složitost jeho výtvoru. Když jsem se své věřící dcerky zeptal, proč je všechno tak strašlivě složité (například struktura DNA, geny a podobné biologicko chemické zázraky), když by pravděpodobně boží záměr mohl splnit i jednodušší výtvor, řekla mi lišácky, že je tomu tak proto, že ve všem je kousíček Boha. No, to už je lepší. Ale z čeho je Bůh složen? Jsou jeho elementy určeny jen pro něho nebo je z takových elementů vytvořeno i něco jiného? Existovaly ty elementy již před Bohem? To asi ne, protože Bůh je nekonečná bytost a nemá počátek ani konec. A když budeme pátrat po boží psychice, motivaci a dalších atributech, budeme se muset  obrátit na proroky, kteří ho údajně viděli a mluvili s ním. Moment, jak viděli? Nějakým mimosmyslovým vnímáním, nebo se jim Bůh prezentoval prostřednictvím smyslových vjemů? Zhmotnil se kvůli nim, nebo je normálně hmotný? Faktem zůstává, že každý z proroků nám prezentuje poněkud jiný obraz Boha. Ale to by nakonec nevadilo, nekonečná bytost může mít (nekonečně) mnoho obrazů. To by zase umožňovalo vytvořit k obrazu božímu i tvory lidem zcela nepodobné. Takoví tvorové by mohli žít na jiných planetách třeba v jiných galaxiích.

No uznejte, něco tak nejasného a nerozebiratelného mi nikdy nemohlo imponovat. A tak mohu říci, že moje volba mezi vírou v Boha a ve všemocnost přírodních sil byla volbou ESTETICKOU.

Na netu se dá najít, že ateistů je celá řada druhů: od těch, kteří říkají, že existence Boha nelze ani dokázat, ani vyvrátit, až po ty, kteří existenci Boha tvrdě popírají. Myslím, že jsem daleko horší než ti nejhorší z té škály. Boží existence je mi lhostejná. Dokonce je mi poměrně lhostejný i pojem existence jako takový. Existuje sen? Jsou sny, které si pamatuji desítky let. Ale existují teď? Existovaly, když se mi zdály? Jděte mi s tím k šípku! Prostě věřím, že všechno, včetně představy Boha, je produktem pohybu a proměn hmoty v prostoru a čase (jak jsem už byl napsal) a že každá z těchto veličin (kategorií...?) ovlivňuje ty zbývající.

Zkusím ještě objasnit další důvody, pro které se považuji za ateistu atypického. Třeba to, že nevyhledávám ateisty jakéhokoli typu či druhu, nevím a nezajímá mne, kdo z mých přátel je ateistou, kdo je věřící a kdo patří mezi "něcisty" (docela pěkný termín, který jsem slyšel od T. Halíka). Nepotřebuji se utvrzovat ve své víře a nepotřebuji ji šířit. Jsem si plně vědom, že tato víra nemá a nejspíš nikdy nebude mít potenciál náboženství, jeho schopnost vytvořit umění, kulturu a vůbec civilizaci.  Ale také ne potenciál vytvářet smrtelnou nenávist, jak to dokáže právě náboženství.