Ženy v politice

Samozřejmě nejsem první, kdo na tohle téma píše. A nebudu také prvním, kdo tuto látku rozryje a nakonec z něj stejně nic pořádného nevypadne. Ale trochu si zafilozofovat můžu - nebo snad ne?

Na to, jak ženy osvěžily volební kampaň, se jich na nejvyšší posty propracovalo žalostně málo. Je to dobře? Je to špatně? Podle stvoření, kterým se říká feministky, je to strašná chyba. Jiní si to naopak nemyslí. Co tedy mohou ženy, ať už dobrého nebo špatného, do politiky přinést? Zkusme vyhmátnout hlavní rozdíly mezi oběma pohlavími. Dopustíme se tím zcela určitě nějakého sexistického zločinu, ale vem to čert - či čertice.

Tak tedy, když už jsem se octl na šikmé ploše genderové kriminality, budu pokračovat dále tím, že v charakteristikách začnu muži.

Muži: jsou líní, hraví a tvořiví. Pro hru jsou ochotni se vzchopit s kanape i ze stavu totálního vyčerpání a běhat po hřišti či vymýšlet o překot triky, jak doběhnout soupeře nebo jen udělat nějakou povedenou srandu. A hra, aby byla hrou, musí mít pravidla. A tak i kluci na vesnickém plácku mají a dodržují jakási nepsaná pravidla, neboť řád dává možnost pozvednout samoúčelnou činnost na vyšší stupeň. Podle pravidel se čutalo do meruny i vedly se souboje nebo války.

Řekl kdysi J.F.Kennedy: jediná zajímavá věc na světě je politika. Všechny ostatní hry jsou pro malé děti. Kromě té kouzelné hutnosti, kterou výroky velikánů hlavně anglosaského světa oplývají, je tu pozoruhodné sdělení, že politika je vlastně hra.

Ženy: jsou svědomité, pracovité, realistické, a co hlavně - smrtelně vážné. Tak to říká (o té vážnosti) Karel Čapek a jistě má pravdu. Ženy, na rozdíl od mužů, se neoddávají dennímu snění. Mají-li představu nějakého velkého cíle, je to cíl dosažitelný a ony k němu pracují vytrvale a důsledně.

Jak to tedy je, nebudou v politice kazit hru? Zkusil jsem si před volbami Volební kalkulačku. Zábavný softvérek mne nechal hlasovat k různým tématům. Jednalo se hlavně o návrhy zákonů či jiné politické akty, které se skutečně odehrály. Na konci prográmek porovnal moje postoje s postoji politických stran a posléze i jednotlivých politiků - podle toho, jak ke kterým problémům hlasovali. Kupodivu jsem se v preferované straně daleko lépe shodl se ženami než s muži. To byl oříšek! Vymyslel jsem si, že muži při hlasování všelijak taktizují a chytračí, kdežto ženy volí podle svého přesvědčení. Jestli mám pravdu, bůh suď.

Baronka Thatcherová. Oslnivý zjev - tedy v politickém slova smyslu. To, jak dokázala vyvést Británii z marasmu a udělat z ní opět mocnost, je hodno obdivu. S Ronaldem Reaganem se podílela na ucloumání komunismu v době, kdy se jeho panství zdálo neotřesitelným. A když Argentinci rozháraní domácími problémy vytáhli na Falklandy, neváhala jim dát řádně za uši.  Dokonce bych si dovedl představit, že na místě Winstona Churchilla by dokázala snad tak jako on zmobilizovat národ k odhodlanému odporu ve zdánlivě ztracené válce. Jednu věc si však představit nedovedu: že by se spřáhla se Stalinem, když by stejně jako Sir Winston věděla, že je zplozencem ďábla. A právě nebýt tohoto Churchillova činu, mluvili bychom dnes německy, popřípadě bychom nemluvili vůbec.

Golda Meirová. Ministerská předsedkyně státu Izrael v letech 1969 - 1974. Bývala zobrazována jako "železná babička svého lidu". Žena se silnou vůlí, tvrdá a rozvážná. Vůči teroristickým vrahům vystupovala nesmlouvavě, na osudu vlastních vojáků jí vždy záleželo jako by to byly její děti.

Na druhou stranu jsem slyšel v šedesátých letech výrok člověka znalého, který prohlásil, že Indie není stát, ale bordel paní Gándhíové. Když jsem četl o aférách jejího milovaného syna Sandžaje, který byl zároveň jejím důvěrníkem a rádcem, usoudil jsem, že na tom něco bude.

Co si z toho tedy vybrat? Evidentně se nedá jednoznačně říci, zda jsou ženy pro politiku přínosem či nikoli. Příkladů je příliš málo, aby se dalo mluvit o nějaké vypovídací schopnosti vzorku. Možná by se dalo něco vydedukovat z toho, jak se ženy chovají ve vedoucích funkcích podniků. Problém je v tom, že osobně jsem měl pouze jednu takovou zkušenost, a ta byla dost neslavná. Paní ředitelka mi opravdu neimponovala, ale na základě jediné zkušenosti jistě nemám oprávnění dělat žádné dalekosáhlé závěry. Dovolím si však na závěr parafrázovat název půvabného filmu s Jackem Nicholsonem: Horší už to nebude.

Ty z vás, kteří jste čekali něco hlubšího a objevnějšího, protože jste si pořádně nepřečetli úvod, jsem zklamal. Nu, co naplat, nejen politikou živ je člověk. Příště zavrtám do něčeho jiného.