TGM - návštěva výstavy

Dne 2. března 2010 zahájil president republiky výstavu k 160. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Navštívili jsme ji o pár dní později ve dvou, já a můj častý průvodce - digitální foťáček.

Výstava na Pražském Hradě mne trochu překvapila svými komorními rozměry. Ale jen co jsem se podíval

na první exponáty, pochopil jsem, že se jedná o věci spojené s lidským rozměrem prezidenta zakladatele a hlavně s otiskem, který po sobě zanechal v prostorách, které na Hradě obýval. Tak to ostatně vysvětlil současný president ve svém zahajovacím projevu. Viděl jsem lidi staré i mladé, ti starší si často důkladně zapisovali údaje z Masarykova rodokmenu i z vysvětlujících textů, mladí zase tiskli spouště svých fotoaparátů.     

K vidění byly dokumenty oficiální i docela intimní.

Ocenil jsem vkus TGM, který svěřil úpravu prostor včetně návrhu nábytku znánému architektovi Plečnikovi.

Celkové uspořádání ukazovaly modely.

Ještě malé rozhlédnutí po výstavě a odcházel jsem s hlavou plnou myšlenek na toho velkého člověka.

Náš první president byl pro mne prototypem člověka, který si dokáže uchovat vlastní názor bez ohledu na to, že se liší od mínění většiny. Názor, který vytvořil jeho kritický analytický rozum po důkladném studiu toho kterého tématu. V době, kdy Češi milovali Hájkovy rukopisy. vystoupil s rozborem dokazujícím, že rukopisy Královédvorský i Zelenohorský jsou padělky! Rukopisy, říkající to, co každý Čech tak rád slyšel: Kam se na nás Němci hrabou!! Bylo to jako sebrat zpovykanému dítěti nejmilejší hračku.

Ale TGM byl Čech, a to Čech neobyčejně urputný. Z území, kde žily staletí vedle sebe dva národy, Češi a Slováci spolu s velkými cizorodými menšinami - Němci a Maďary, vydupal ze země proti nezájmu nebo dokonce odporu ostatních evorpských i světových politiků stát národní. Slyšel jsem názor, že se spojil se Slováky hlavně z toho důvodu, že stát zahrnující pouze české území by měl problémy s příliš silnou německou menšinou, které TGM nedůvěřoval.

Ozývají se hlasy, že by bylo lepší vytvořit něco jako české Švýcarsko, mnohonárodní stát, jehož příslušníci jsou tak loajální, že jejich soužití nenaruší ani spory mezi jejich národy vně státu. Přes opakované půtky Německa s Francií nenapadlo švýcarské kantony pustit se do sebe, jejich obyvatelé zůstali především Švýcary. České Švýcarsko by dokonce mohlo sebrat vítr s plachet křiklounovi s knírkem, který se zastával svých krajanů "utiskovaných" zpupnými Čechy. Kdoví, třeba by ani druhá světová válka nebyla, kdyby...

Tak, tady jsem se pustil na hodně tenký led, "kdybystorie" je k ničemu. Ostatně sázet na německou loajalitu v té době by bylo více než bláhové.

Když jsem se prodíral na cestě z Hradu davy turistů obdivjících tu krásu, nemohl jsem se ubránit pocitu hrdosti na náš stát. Díky, pane presidente!