Supervelmoci umělé iteligence

Zamyšlení nad knížkou čínského autora Kai-Fu Lee s názvem Supervelmoci umělé inteligence. Nejedná se o recenzi, jde o porovnání přístupu k AI mezi Čínou a Spojenými státy

V roce 2020 vyšla v češtině knížka čínského autora Kai-Fu Lee s názvem Supervelmoci umělé inteligence. Autor si je vědom stěžejní role USA v oblasti umělé inteligence. Nicméně nechce její význam přeceňovat, bere Spojené státy prostě jako konkurenční supervelmoc. 

Kurzweilova vize

Autor je samozřejmě obeznámen s Rayem Kurzweilem, americkým vynálezcem, futurologem a jednou z klíčových postav technologického vývoje ve společnosti Google (nyní Alphabet). Amerického velikána označuje za utopistu. Ani se mu nedivím: namísto přiměřeně trpělivého poctivého vývoje je Kurzweil fascinován zákonem exponenciálního růstu. Ten aplikuje na kdeco - a vychází mu to. Nejvíce v technice, zejména elektronice, letectví, ale i například ve vývoji populace. Jako vysoký odborník v oblasti umělé inteligence má vizi tomu odpovídající: nic menšího než vytvoření umělé inteligence, která překoná lidskou. Ray Kurzweil věří, že veškerou činnost šedé kůry mozkové lze nahradit počítačem, bude-li mít k dispozici dostatečný výpočetní výkon a dostatečnou kapacitu paměti. Počítače budou samozřejmě zapojeny v síti a jakékoli zlepšení či rozšíření výpočetních algoritmů bude bleskurychle rozšířeno po celé síti, stejně jako získaná data.  Taková síť časem dojde k tomu, že bude schopna sama vymýšlet zlepšení, vytvářet nejen nové výpočetní algoritmy, ale i konstruovat úplně nové počítače. Jejich síť bude vlastně myslet, mít vlastní vědomí. Ray Kurzweil si jistě je vědom složitosti pojmu “vědomí”, ví, že něco takového musí mít nějakou motivaci. Zatímco v jeho stěžejním díle The Singularity is Near tento problém příliš neřeší, v dalších knihách jako How to Create Mind naznačuje, že motivací by mělo být něco jako poznávání, které by zahrnulo poznání Vesmíru a jeho zákonitostí. Ray Kurzweil věří, že jakmile lidstvo dosáhne určité technologické úrovně, je vlastně jeho povinností vytvořit něco inteligentnějšího než je ono samo. Něco, co je přesahuje, co mu dodá nesmrtelnosti. 

Lidé ve fantazii Ray Kurzweila již zřejmě nebudou mít příliš velký význam, ale přesto nějak na ně svým způsobem myslí. Pokrok se podle něj bude odehrávat i v disciplínách, které lidem dají úžasné možnosti: genetika, nanotechnologie a další, lidé se budou moci zapojit do Sítě a tím získat přístup k obrovským znalostem a dokonce se nějakým způsobem zapojit do “myšlení” sítě. 

Čínská představa

Jak je uvedeno v předchozím článku Needhamův problém, Číňané jsou vysoce pragmatičtí. Podstatným kritériem správnosti je pro ně funkčnost: Dává-li něco dobré výsledky, slouží to, pak je to tedy správné. 

Kai-Fu Lee si evidentně představuje umělou inteligenci jako něco, co má sloužit lidstvu, rozšiřovat lidské schopnosti. Kai-Fu Lee samozřejmě ví o průlomu, který Ray Kurzweil v modelování myšlení způsobil. Kupodivu to pokládá za krok, se kterým vývoj umělé inteligence ještě dlouho vydrží. Podle něj nadešel čas se tohoto klíčového posunu pevně chopit a na něm založit velkou revoluci.  

Čínský “Sputnik”

Do té doby byl výzkum umělé inteligence omezen na relativně úzkou skupinu odborníků, kteří zřejmě nepožívali žádné zvláštní podpory. Ale pak přišel moment srovnatelný s šokem, který Spojeným státům přivodilo pípání sovětské družice, prvního umělého tělesa na oběžné dráze kolem Země. 

Číňany “probudil” stroj AlphaGo, vyvinutý gigantem v oboru AI, firmou Google. Tradiční čínská hra go vypadá velmi jednoduše, hraje se na desce s 19 x 19 průsečíky čtvercových polí, na které soupeři střídavě pokládají své kameny. Navzdory poměrně jednoduchým pravidlům je to hra neobyčejně složitá a vyžaduje úžasnou kombinaci taktického a strategického myšlení. Mistr světa v go je, jak jinak, Číňan. A tak proti stroji AlphaGo nastoupil Kche Ťie, člověk, který dokáže hrát go lépe než kdokoli jiný na světě. Jejich utkání sledovaly bez dechu stamiliony Číňanů. A dočkali se otřesu:  Stroj světového velmistra systematicky porážel. 

Nicméně čínské vedení se z šoku rychle vzpamatovalo a necelé dva měsíce poté, co Kche Ťie vzdal svou poslední partii s Alpha Go, zveřejnila čínská vláda ambiciózní program rozvoje AI. Do tohoto odvětví má být v rámci plánu nasměrován mohutný objem kapitálu s podporou vlády, která chce aktivity v oboru celonárodně koordinovat.

Kai-Fu Lee tvrdí, že vývojový krok, který se nazývá “hluboké učení”, je v jistém smyslu jednou ukončenou fází vývoje, kdy špičkoví badatelé neustále prolamovali stará paradigmata a dospívali k odhalení dalších a dalších tajemství. 

Zatímco v tomto období hráli prim experti, v následující etapě převezmou klíčovou roli data. Tato data budou potravou pro umělou inteligenci, která mezi nimi dokáže nacházet souvislosti, rozpozná, kdy korelace naznačuje kauzalitu. “Algoritmy umělé inteligence potřebuji k dobrému výkonu tři věci: velké objemy dat, výpočetní výkon a práci kvalitních, avšak nikoli nezbytně špičkových odborníků na algoritmy AI.”

Kai-Fu Lee onu další etapu pojímá jako revoluci umělé inteligence, která bude nějakou chvíli trvat a bude se členit do čtyř vln: internetové AI podnikové AI, AI strojového vnímání a autonomní AI.

Internetová vlna AI staví na tom, že uživatelé při svém surfování po internetu automaticky označují data atributy. Může jít třeba jen o “lajkování”, přidávání názvů k fotkám, označování míst na obrázcích, a tak dále.

Podniková AI zase zužitkovává skutečnost, že tradiční společnosti automaticky přiřazují atributy k obrovskému množství dat už celá desetiletí. Obzvláště firmy, které pracují s penězi, jako pojišťovací agentury, banky, vyhodnocující bonitu klientů, žádajících o úvěry, zdravotní pojišťovny, a podobně.

Třetí vlna AI strojového vnímání je extrapolací myšlenky Marvina Minsky(ho), který pravil: řekněte mi, v čem je člověk lepší než stroj a já vám postavím stroj který v tom člověka překoná. Stroje té doby dokázaly číst nejen tištěný text, ale nakonec i rukou psané “čmáranice”, dnešní fotoaparáty dokáží nejen rozpoznat obličeje, na které je třeba zaostřit, ale i exponovat přesně v okamžiku, když se někdo ze skupiny lidí usměje. 

Složitější systémy “umí” identifikovat osobu podle částečně zakrytého obličeje, vojenské roboty si dokáží zcela automaticky vyhledávat cestu, identifikovat cíle a vhodným palebným prostředkem je ničit, zcela bez zásahu lidského operátora. Ale tu poslední variantu laskavý Kai-Fu Lee určitě nemá na mysli, pro něj je důležité, aby jeho milovaný obor lidem sloužil a ne je ničil. Ostatně humanistické myšlení se prolíná celou jeho knihou.

Strojové vnímání bude mít velký význam i pro autonomní řízení dopravních prostředků. Zatímco v západním světě panuje spíše nedůvěra k vozidlům řízených bezduchým robotem, Kai-Fu Lee říká, že i když robotičtí řidiči nebudou stoprocentně neomylní, tak se prostě připraví podmínky, které nejenže situaci pro ně zjednoduší, ale umožní jim plně rozvinout schopnosti, v nichž člověka překonávají. V Číně není problém vybudovat takové komunikace či přestavět ty současné na nový typ provozu, který bude nejen bezpečný, ale i nesmírně efektivní.

Možná právě tento fakt posiluje Kai-Fu Lee v prognóze, že zvláště v oboru strojového vnímání udělá Čína ve srovnání s USA největší pokrok. Kai-Fu Lee si je stále vědom převahy amerických špičkových vědců, ale věří, že nesmírná dravost a podnikavost čínských inovátorů skloní misky vah na jejich stranu.