Ruští bohatýři a čeští tatíčkové

Jako dítko školou povinné (ach, kolik vody od té doby uteklo, kolik piva bylo vypito!) jsem se setkal s ruskými bylinami. Později narozeným je třeba říci, že se nejednalo o žádnou alternativní medicínu, alespoň ne o léčbu těla. Ale na duchu vlastně pomáhaly: byla to lidová vyprávění o bohatýrech, obrech, kteří disponovali nadlidskou silou a lehce masakrovali zlé tataříny i draky či jiná potvorstva. Jejich hrdinské příběhy byly balzámem na duši ušlápnutého mužika.

My, kteří se k slovanské duši hlásíme, pokud vůbec, tak značně zdrženlivě, jsme měli také své pohádkové hrdiny. Jejich kousky potěšily duši človíčka deptaného převahou německého živlu, řekly mu, že ani okázalí Bavoráci na nás nemají! Nebyly to však zázraky síly. Kouzelník Žito vítězil chytrostí, vtipem a znalostí tajemných umění.

Prošla léta všelijaká, mezi nimi tři staletí poroby, a ejhle, objevil se velikán. Člověk z masa a kostí, člověk, který nás dokázal vyrvat z "žaláře národů" a vydupat ze země stát Čechů a Slováků. Současně upozadil tři milióny našich německých spoluobčanů a také slušnou partu Maďarů či jiných národností. Netroufám si posoudit, jak by se jeho dílo vyvíjelo, kdyby dostalo šanci alespoň těch padesát let, ve které doufal. Nicméně byl, a asi zůstane navždy, tatíčkem Masarykem. Člověkem silným, spravedlivým a statečným.

Pak nás přišlápla holínka Hitlerova wehrmachtu, naštěstí byla zahnána ruským medvědem. Ten však po cestě vykonal velkou potřebu, a my jsme se z toho vybabrávali desítky let. Upřímně řečeno, zpočátku jsme si vlastně libovali, jak to pěkně hřeje. Procitnutí nestálo za moc.

Nakonec ruský mevěd ucouvl před Kolalokovou limonádou, a řada národů začala zvedat hlavy. I my jsme se pozvedli. A zase se objevila osobnost, která se postavila do čela a stala se symbolem československé sametové revoluce. Václav Havel, uctívaný a zbožňovaný.

Říká se v Česku, že do třetice všeho dobrého. A je toho, alespoň podle všeobecně rozšířeného vědomí, naléhavě potřeba. Už aby tu byl další prezident, který by nás vyvedl ze šlamastiky, do které nás uvrhl... kdo vlastně? No, nevadí, šlamastika je to děsivá a nadcházející prezident bude muset mít sílu ruských bohatýrů, fortel kouzelníka Žita a statečnost a ideály zmíněných tatíčků. Kdyby náhodou nevěděl, jak na to, tak mu Tři králové již dali jasné instrukce:

Jsme přesvědčeni, že nový prezident má tři úkoly.

Prvým je budování spravedlivého státu, který není ovládán vůlí zájmových skupin.
Chceme, aby stát sloužil občanům a podřídil se právu, nikoli privilegiím. Proto by prezidentem
měl být ten, kdo ctí právo, dokáže se podřídit ústavě a důsledně svým vlivem i rozhodnutími
podporovat spravedlnost.

Druhým úkolem je vrátit této zemi důstojné postavení ve společenství západních
a demokratických zemí, podpora spolupráce a sjednocování národních států. Mít přátele,
spojence, těšit se jejich důvěře bylo pro naši samostatnost a bezpečnost vždy to nejdůležitější.
Chceme proto prezidenta, který bude v Evropě ctěn, který obnoví důvěru v naše schopnosti
spolupracovat a pracovat na společných problémech celého evropského kontinentu.

Třetím úkolem je navázat na naše vlastní demokratické a humanistické tradice prezidentů
schopných vést dialog s různými politickými názory a stranami. Potřebujeme prezidenta, který
bude kráčet ve šlépějích Tomáše G. Masaryka a Václava Havla, mužů vysokých morálních zásad
a nekompromitovaných svou minulostí.

====== konec instrukcí, končí všechna legrace  ==============

1. Tak ten spravedlivý stát - jak by měl vypadat? Spravedlnost si představuje každý jinak. Stát má sloužit občanům - no, o to přece jde pořád: občané chtějí, aby se stát postaral o kdeco a oni se mohli věnovat tomu, co uznají za vhodné. Od toho jsou politici, aby to zařídili. A oni zařizují. Jen si na to musí vybudovat dostatečný aparát, vymyslet spoustu nařízení, regulací a jánevím, čeho ještě. To samozřejmě něco stojí a vyžaduje to spoustu úsilí, důvtipu a času. Obzvláště když se jedná o plnění přání značně rozdílných, až protichůdných. To si musí také politici nechat nějak zaplatit. Navíc má stát repektovat právo - no to už je vůbec práce pro vraha. Vyznat se v našem zapleveleném právním řádu je věc zhola nemožná.

2. Postavení ve společenství západních demokratických zemí - zemí, které od demokracie couvají, které v ni ztratily důvěru a spoléhají raději na "osvícené" nikým nevolené úředníky v Bruselu? Sjednocování národních států - v co? Ve stát nadnárodní? Obávám se, že se právě naopak nacházíme na prahu rozpadu současných států. 

3. Kráčet v šlépějích prezidentů Masaryka a Havla? Ty stopy už dost vychladly a bude vyžadovat velmi dobrý čich, aby stopař neztratil směr. Snadno by se mohl pomýlit a vyložit si je tak, že směřovaly 

                       VEN Z VELKÝCH ŘÍŠÍ

To by se Třem králům zajisté nelíbilo!!!