Princezna Radka vybírá

Z heboučkých peřinek se rozkošně směje krásné miminko. Tu náhle, kde se vzaly, tu se vzaly, u kolébky stojí tři babičky. Tvůj lid tě bude milovati, nepřátelé se tě budou báti, praví ta první. Budeš veřejná a přitom záhadná, praví druhá. Třetí neříká nic a jen přiloží kostnatý prst na růžový nosík děťátka.

Princezna Radka, v níž pozorný čtenář neomylně poznal děťátko z prvního odstavce, vyhlásila konkurz na registrované partnerství s neomezeným počtem členů. Ale než prozradím zadání, musím vám říci alespoň trochu z jejího požehnaného dětství.

Malá princeznička se jednou ptala dvorních dam, co bude k obědu. Dámy ovšem nevěděly a bylo pod jejich důstojnost se jít zeptat do kuchyně. Ale princeznička si řekla, že se bez nich obejde. Vyšla na chodbu poblíž kuchyně a zavětřila - pardon, nasála nosíkem stopy vůně linoucí se ze zavřených dveří. Krocan a'la páv, ústřice, ananasový pohár se šlehačkou, bylo jí jasné okamžitě. Přesto ji potěšilo, že se trefila. A pak ještě mnohokrát. Stačilo, když na procházce zavanula vůně z kteréhokoli domu, a hned věděla nejen co se tam vaří, peče a smaží, ale i třeba jaké má kuchař číslo bot. Tato její schopnost jí zjednala neobyčejný respekt u vrstevníků včetně těch nejurozenějších.

Na půlnoční straně země, v krajině posedlé tmou, se z bezedných močálů tyčila skleněná hora, na jejímž vrcholu byl okachlíkovaný zámek. Přísná budova, ale každý z okolních princů by tam strašně moc chtěl mít svého nejvyššího dvořenína. Jenže princezna Radka rozhodla jinak: v zámku bude její člověk. Je věcí nápadníka, aby ho tam vynesl. Na zádech. Nápadníci mohou spolupracovat, nesený dvořan bude shora jištěn lanem, nápadníci nikoli.

Nápadníci se zachmuřili. Spočetli si, že nějaké registrované partnerství by nakonec dali dohromady i bez princezny, ale co je děsilo, byl její úžasně bystrý nosík. Bude nám vidět pod všechny pokličky! Museli jsme nabrat nové nezkušené kuchaře, kteří ani náhodou neumějí vypouštět klamné vůně a skrývat a rozptylovat ty pravé! To je tedy malér. Ale když jí pustíme do kachlíkového zámku, tak bude mít celé království jako na dlani a neschováme před ní vůbec nic. Teď babo raď.

Jsem moc rád, že nejsem krásný princ z pohádky.