Požár na stole (5)

První vyslyšení, sabotér Hadrián, sledovaná vinárna, ubytovací služba StB, výlet do kolonky pdo Vypichem

Jak se lidé vraceli z výslechů, většinou se okolo nich utvořily debatní kroužky a „vyslyšení“ občas řekli něco docela zajímavého, takže se dalo alespoň trochu odhadovat, jak se věc vyvíjí. Tehdy zhoustl stín Hadriána,  který se nad Úřadem  vznášel od roku 1972, ale dosud téměř neznatelně. Hadrián byl operátor, který se zapsal snad jako první do historie počítačové kriminality u nás. Mazal záznamy na magnetických páskách. To způsobilo krizi, ve které hrozilo, že se zhroutí agenda Úřadu, což by byl těžký celostátní průšvih. Proč to dělal? Určitě ne z nenávisti k socialistickému zřízení, jak zněl závěr soudu, který ho poslal na deset let do třetí nápravné skupiny. Do Úřadu jsem nastoupil asi rok po jeho uvěznění, ale o věci jsem se dozvěděl asi až po roce zaměstnání. Lidé o tom neradi mluvili. Slyšel jsem několik více či méně pravděpodobných hypotéz, ale žádná se ani trochu neblížila k stanovisku soudu. Jen ta technika byla docela jasná:  Do náprsní kapsy pracovního pláště vložil kousek magnetu , a když nesl pásku do mechaniky, přejel jí přes kapsu. Začal nosit silonové prádlo, takže se nabíjel a často stačilo zavadit prstem o skříň centrální jednotky a vypadl systém.  

Ještě pár takových triků měl, a všechny postupně vyšly najevo. Síť se zatáhla, když si porovnali časy výpadků s přítomností lidí na směnách. A u Hadriána se ukázala bezpečná korelace…

Začalo se šuškat, že tahle aféra bude ještě tvrdší. Pod dojmem ohrožení se ale lidé kupodivu úplně neuzavřeli, panoval jakýsi duch pospolitosti. Vytvářely se debatní kroužky, ve kterých se leccos řeklo. Pro někoho si přišli i domů. Lidé začali být docela vyděšení. Jednou přijela do Prahy služebně moje sestra a zaskočili jsme do nějaké kavárny či  vinárny na Starém městě. Pověděl jsem jí o té historii, a tu se mi najednou něco neuzdálo na lidech u vedlejšího stolu. Začal jsem uvažovat nahlas, jestli mohl někdo slyšet, jak se se sestrou domlouvám na schůzce, kdy se tam vlastně objevili a kdesi cosi. Teprve sestřin udivený pohled mne vrátil do reality a já jsem místo v komnatě prošpikované odposlechovými mikrofony v sousedství tajných agentů seděl zase najednou v obyčejném podníčku s partou normálních mládenců a děvčat v sousedství, kteří tam zašli na decinku.

 A brzy přibylo další zlé téma. Jarka, Franta, Láďa (ne Vláďa - Prášek), Jana a Jirka – vońavý psovod – se z jednoho výslechu nevrátili. Zatčení Franty bylo největší záhadou: v inkriminovaný čas měl dovolenou či náhradní volno, v práci se neukázal. Později se proslechlo, že z domova volal do práce, jestli už mu přišly peníze. Jednalo se o příplatky za přesčasy, na které dost dychtivě čekal. Ale vmetli mu do tváře obvinění, že mluvil ve skutečnosti o penězích za sabotáž.

Láďa byl celkem nenápadný operátor, byl poněkud starší než většina kolegů a kolegyň. Kdysi mne požádal, abych zašel k nim domů s foťákem. Bylo to kousek pod Vypichem. Vybavuji si cosi mezi zahrádkářskou kolonií a typickou pražskou periferií. Láďa bydlel s rodinou v maličkém domku uprostřed zahrádky. Vypadalo to docela romanticky, ale říkal jsem si, že v zimě to mají v té budce dost krušné. Láďa měl koníčka, který mu občas i trošku přispěl do rozpočtu. Maloval houby do atlasů. Jako náruživý fotoamatér jsem se zeptal, proč tam nedávají raději fotky. Vysvětlil mi, že na fotce je vždy nějaká konkrétní houba, ale malíř vyzvedne podstatné znaky a matoucí nahodilosti potlačí. Tak se mi dostalo lekce o rozdílu mezi obecným a zvláštním na místě, kde bych žádnou filozofii nečekal. Přišel k nám jeho malý synek s houbou vymodelovanou z plastelíny. Táta přesně poznal, co to je za houbu a pochválil klučíka, jak trefil to nejdůležitější. V tu chvíli jsem zmáčkl spoušť – docela podařená fotka. Láďovi se líbila, a ty další, co jsem mu z jeho pohodové haciendy udělal, také. Když jsem se chystal k odchodu, Láďa trval na tom, že s nimi poobědvám. Rozdělal oheň na zahradním ohništi a jeho žena na něm opekla kuřecí kousky. Nevím, jestli to bylo tou atmosférou nebo měla nějaký rafinovaný recept, ale chutnalo mi báječně.