Ostrovy v proudu

Nebude řeč o lidských ostrovech v proudu života z Hemingwayovy stejnojmenné knihy. Chci psát cosi jako sci-fi, ve které však lidská vynalézavost nezvítězí nad zapeklitostmi přírodních zákonů, ale zákonů politických. Jinými slovy: svobodné energetické ostrovy versus moloch jednotné energetické sítě.  

Jednotná elektrická síť je jako... napadají mne přirovnání ve stylu montážní linky Fordových závodů ze slavných dob modelu T. Obrovitý a složitý organismus, který běží svým tempem, musí být udržen v chodu stůj co stůj, ale poměrně malá porucha způsobí, že se celé monstrum zastaví. Elektrické sítě dneška jsou o hezkých pár desítek let rafinovanější a dokonalejší, ale svými výpadky nás straší stále. Masivní výkyv v dodávce energie zdivočelých větrníků, nežádoucí přepnutí či dokonce zničení nějakého výkonného prvku, ať už způsobené zalaškováním našeho Slunce, které pošimrá zemskou atmosféru výronem částic, nebo prostě jen lidskou chybou, přivolá černou můru energetiků - rozpad sítě. Obnovení provozu pak má četná úskalí, jejichž popis se vymyká rozsahu a zaměření tohoto článku - a hlavně může trvat nepříjemně dlouho. A to už vůbec nemluvím o krajních případech válečného stavu či větších sabotážních akcí.

Nápravu vidím v decentralizaci. Tak jako bylo možné nahradit jeden mohutný parní stroj v továrně množstvím malých elektromotorů, tak jako byly velké sálové počítače vytěsněny sítěmi počítačů často menších než klasický psací stroj, tak i mohutné elektrárny, rozvodny, dispečinky a dálkové trasy velmi vysokého napětí (vvn) mohou být nahrazeny víceméně autonomními ostrůvky, které by mohly fungovat případně i bez propojení s ostatními. Jak k takovému přechodu dojde?  Pro můj záměr to není příliš podstatné, ale nastíním tři možnosti odstupňované podle pravděpodobnosti:

1. Po řadě rozsáhlých a dlouhodobých výpadků sítě z různých příčin nakonec rozhodující činitelé dojdou k závěru, že rozdělení sítě na autonomní ostrovy bude výhodnější než centralizovaný systém.
2. Přiletí mimozemšťané a přesvědčí rozhodující činitele o výhodnosti distribuovaného řešení. Hlavním argumentem bude, že ani na těch nejzaostalejších planetách naší Galaxie se už nic takového jako obrovská přenosová síť dávno nepoužívá.
3. Rozhodující činitelé přijdou sami od sebe k závěru, že pro energetickou bezpečnost bude nejlepší energetickou soustavu rozpustit.

Zdůrazňuji, že variantu 3. jsem uvedl jen proto, abych ukázal, že jsem schopen i velikých vzepětí fantazie. Ve skutečnosti dávám ovšem přednost daleko přízemnějším variantám 1. a 2.

Mějme tedy za to, že opakované katastrofy jednotné sítě či domluva mimozemšťanů způsobí energetickou revoluci.

Jak budou fungovat “energetičtí ostrované”? Předpokládám, že většinou pragmaticky. Zvolí si vlastní energetickou koncepci, bude na nich, zda se spolehnou na jeden zdroj či budou mít větší rejstřík. Některé velké závody již teď mají vlastní elektrárny, jiné si je vybudují. Jinými přirozenými ostrovy budou města. Již nějaký čas uvažuje například Jablonec nad Nisou o miniaturní jaderné elektrárně. Jiní nebudou tak revoluční a pořídí si malou plynovou elektrárnu. S uhelnými elektrárnami se asi pytel přímo neroztrhne, ale ty stávající, hlavně podnikové, si udrží zásobovací cesty.

Zvláštní kapitolou budou přívrženci OZE. V takovém fotovoltaickém ostrově budou muset řešit řadu problémů, způsobených hlavně neochotou slunce svítit na jejich panely i v noci a také nezbedností povětrnosti, která často zlomyslně nastrčí mezi slunce a fotočlánky vrstvu mraků. Nezbude než pořídit si doplňkový zdroj energie. Nejlépe biomasu. Ale vlastní pěstování bude problematické. Velké plochy budou zabrány panely, takže s pěstováním běžných plodin pro energetické účely žádná velká sláva nebude. Třeba ale některé chytré hlavy přijdou na to, že pod panely by se dal pěstovat břečťan, který prosperuje právě ve stínu. Jeho využití jako biomasy jistě vzbudí zasloužený obdiv.

Další možností vyznavačů Slunce bude uskladňování energie. Někteří nakoupí drahé akumulátory, jiní půjdou cestou přečerpávacích elektráren. Čeští všeumělové budou k tomu využívat i rybníků. V době noční či zamračené nechají vodu roztáčet turbínu, za slunečního svitu budou vodu pumpovat zpátky. Budou muset vyřešit jisté neshody s lidmi a organizacemi, kterým bude vadit, že se potok střídavě rozvodňuje a vysychá. Ale sluníčkoví lidé si jistě poradí.

Přes veškerou technickou vynalézavost dojdou nakonec “energetičtí ostrované” k nějaké formě spolupráce, hlavně výměny energie podle aktuální situace. Taková výměna vytrhne mnohým trn z paty a jiným nebude vadit. Ale lze očekávat, že obchod energií bude probíhat na základě dvoustranných dohod. Lidé, kteří si sami zdroj pořídí a budou závislí na jeho efektivitě, nebudou ochotni naslouchat nějaké regulaci zvenčí. Měnit se bude kilowatthodina za kilowatthodinu, bez ohledu na to, že jedna byla vyrobena ze slunečního svitu a druhá z jaderného štěpení. Samozřejmě si lze představit i složitěji uzavřené smlouvy, ale v zásadě lze očekávat, že role regulačního úřadu bude slábnout, až téměř vymizí.

Mezi “energetickými ostrovany” se vytvoří opojné povědomí samostatnosti. To, že si dokáží zařídit tak důležitou věc, jako zásobování energií, je bude inspirovat i k vlastnímu řešení jiných lokálních problémů, které dříve byli zvyklí nechávat na vyšších úrovních řízení. Zatím to vypadá jako přitažené za vlasy, ale kdo by si dříve dokázal představit tu vlnu tvořivosti, kterou vyvolal internet?

Pro případné technické labužníky uvádím, že samozřejmě předpokládám propojení mezi ostrovy stejnosměrné, aby se vyloučily problémy se synchronizací. To není žádná velká fantazie, na propojení velkých sítí na velké vzdálenosti se používá již vyzrálá technologie HVDC. Na propojení sousedních ostrovů bude stačit její malá sestřička.