Novinky z jiného soudku

Zatímco někteří bez dechu sledují, zda se podaří uskutečnit alespoň nějaké reformy před pádem vlády a nástupem Dluhoslavových socialistů (možná s knížecí TOPkou po boku),  do pozadí ustoupily zprávy z bojiště v relativní blízkosti naší Evropy. Je to poněkud s podivem, vlastně nás dělí jen moříčko, které středověcí obchodníci i korzáři brázdili na trapných skořápkách křížem krážem a které oddělovalo tři kontinenty méně než pohraniční hvozdy Čechy od západních sousedů.

Z toho mála, co se občas v našich médiích objeví, nese však leccos určité prvky komična, čemuž nemohu odolat. Tak třeba libyjští povstalci projevili nelibost nad neuvěřitelnou tupostí generálů NATO, kteří nepochopili, že jejich mandát OSN jim vlastně ukládá energicky kopat za povstalce tak, aby co nejdříve vykopali Kaddáfího od ropných zdrojů a umožnili tak instalaci nového diktátora z jiného kmene, který si bude hledět svých lidí. K čemu tam ta spojenecká válečná mašinérie vlastně je? Aby se ta fantastická letadla jen tak Alláhzdarma proletovala nad pískem pouště?

Vrcholem všeho bylo, když ti zatracení ďauři vzali vážně poetické vyprávění povstalců, kteří jim líčili svoji nedostatečnou výzbroj. Ti evropští a američtí hlupáci si vážně mysleli, že povstalci mají snad jen středověké ládovačky a když viděli tanky, tak je automaticky pokropily jejich A-desítky či jiné mašiny se zbraněmi možná ještě strašnějšími než je děsivý palubní kanón thunderbolta.

Spojenci tím nedorozuměním byli značně zaskočeni. Vůbec jim nedošlo, že by se měli hluboce omluvit, ale jen doporučili povstalcům, aby svoje tanky nabarvili na oranžovo. Pokud je moje představa o plukovníku Kaddáfím správná, tak jeho tanky zoranžověly dříve než tanky povstalců.

Armády vyspělých zemí věnují velkou pozornost komunikaci mezi vlastními jednotkami. Ta je vyřešená velmi sofistikovanou technikou. Kéž by takto technicky bylo možno vyřešit i komunikaci mezi lidmi. Věřím, že za nějaký čas budou k dispozici automatické překladače, které budou kvalitně převádět třeba starou orientální poezii do řeči Eskymáků tak, aby jí nejen rozuměli, ale aby jim zářila více naž aurora borealis.

Zatím je však situace taková, že i když třeba umíme přeložit arabštinu do angličtiny nebo češtiny, neumíme porozumět arabské mentalitě. Jako školák jsem byl fascinován Světcovým démantem od Aloise Musila. Vylíčil tam Araby tak, že jsem v klukovských snech nějakou dobu jezdil na velbloudu a naslouchal mudrcům. Dnes se dovídám, že jsem měl přelouskat také několik mayovek o zemi arabské. Prý je to pro pochopení toho lidu lepší než stohy odborných knih.

Ostatně pro komunikační mezikulturní problémy nemusíme chodit daleko. Jak dlouho tu s námi žili cikáni a jak málo je chápeme! Porozumění nepomohlo ani jejich přejmenování na Romy a nevěděl si s nimi rady ani bohémský Michael Kocáb podporovaný krásnou Leilou. K porozumění arabské mentalitě též článek Evropa tleská Africe.

Právě mi přinesly internetové pakety zprávu, že spojenci konečně pochopili, jak mají chránit libyjské nebe: Kaddáfího letoun bez pardonu zničit, povstalecké letouny ve vší slušnosti doprovodit na letiště.

Také jsem našel zajímavý případ nepochopení mentality JAKÉKOLI kultury. Bylo to prohlášení americké ministryně Hillary Clintonové:

"Kaddáfí ví, co musí udělat," poznamenala. "Musí zajistit příměří, jeho síly musejí vyklidit města, která násilím obsadily, musí padnout rozhodnutí o tom, že se vzdává moci a odchází ze země."

Vzhledem k tomu, že na Kaddáfího přišlo podání žaloby k mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICC), je si mazaný plukovník vědom, že paní Clintonová by možná mohla radit hospodyňkám v kuchyni, ale pro diktátora ze špatného kmene, kterému jde po krku ICC, jsou její rady velmi málo užitečné. Touto žalobou byl zahnán do kouta a bude bojovat do konce. Viz článek pana Vlka st.