Kapitalismus střelený do nohy II.

Jaké jsou základní předpoklady pro fungování kapitalismu? Co kapitalismus nepotřebuje a co ho mrzačí?

V předchozím článku jsme podali návrh nové definice kapitalismu. Na rozdíl od rozšířených a zažitých představ je tu práce “degradována” na předmět směny. Jistě, z hlediska marxistického je to svatokrádež.

Na dějiny lidstva je možno nahlížet z různých úhlů, přičemž každý pohled je neúplný, byť neuvěřitelně bohatý a zajímavý. Pro někoho je důležitý vývoj umění, jiný sleduje vývoj náboženství, filozofií a ideologií. Bohužel nelze zanedbat temnou, leč neodmyslitelnou stránku dějin: války a válečnictví.

Marx chápe dějiny jako proces přeměny člověkaa přírody prostřednictvím práce, přetváření lidské pospolitosti v důsledku její materiální činnosti. Práce je tedy základem, vše ostatní je jen nadstavba. Zejména důležitá je práce manuální. Bedřich Engels jí takřka zbožštil ve svém díle “Podíl práce na polidštění opice”. Vyskytnou se však tací, kteří tvrdí, že se pravěká opice vzpřímila nikoli proto, aby se dala do práce, ale aby mohla do přední tlapy uchopit klacek a praštit druhou opici po hlavě.

Preferencí manuální práce se podařilo postavit proti sobě podnikatele a jejich zaměstnance. Vztah mezi těmi dvěma by bylo možno chápat například jako spolupráci, kdy podnikatel dává smysl práci zaměstnanců, uplatňuje ji na trhu a získává protihodnotu, kterou pak v rámci svého podniku rozděluje. Takovýto pohled ovšem rozpálí pravověrného marxistu doběla. Podle něj se jednoznačně jedná o přivlastňování si námezdní práce, tedy vykořisťování. Toto paradigma bylo neuvěřitelně úspěšné a zalito patřičnou dávkou lidské krve zřejmě nevykořenitelně zakotvilo v myslích lidstva, tedy převážně jeho západní větve.

Pro další úvahy se vraťme k návrhu definice kapitalismu jako k volnému trhu, kde předmětem směny je i námezdní práce.

Volný trh existoval již v dobách pradávných, kdy naši předkové sbírali bobule a kořínky a prali se o loveckou kořist se šavlozubými tygry. Lidé velmi brzy přišli na to, jak výhodné a prospěšné je vyměňovat vlastní přebytky za žádoucí předměty, které vlastní sousední tlupa. Neexistoval stát, který by jejich výměnné kšeftíky reguloval a omezoval. Jó, to byly časy!

Postupem času se tlupy organizovaly do větších a větších uskupení, až vznikly první státy. A s nimi se objevily regulace. Zpočátku byly tvořeny hlavně na úrovni měst, kdy se jevilo jako životně důležité nějak řídit počet obchodníků či výrobců. Vznikaly regulační orgány, jako například cechy. Ty fungovaly nejen jako ochrana svých členů, ale zároveň dbaly na kvalitu výrobků a chránily tak i spotřebitele.

Časem však vystoupila na povrch negativní role cechů, projevily se jako brzda pokroku. Po francouzské revoluci během 19. století cechy vymizely ve většině evropských zemí, kde byly přijaty zákony o volném obchodu.

Zákony o volném obchodu tedy vytvořily jeden z předpokladů vzniku a fungování kapitalismu v tom pojetí, jaké bylo specifikováno v předchozím článku. Tento předpoklad je sice nutný, není však postačující. Do volného obchodu nebyla zahrnuta námezdní práce. Podnikatelé s ní však nakládali, jako by byla normálně směnitelným statkem. Se zaměstnanci uzavírali pracovní smlouvy, které stanovily, jak má být práce vykonávána a na druhé straně jak má být honorována. To by bylo v pořádku. Je však třeba si uvědomit, že kapitalismus nastoupil v době strašlivé nouze, v době, kdy se předchozí řád, feudalismus, již vyčerpal a nebyl schopen zajistit lidem podmínky k životu. Byla zde tedy masa zoufalých lidí, pro které byla i práce za podmínek, které bychom dnes považovali za naprosto nelidské, záchranou života vlastního i jejich rodin. A noví podnikatelé toho náležitě využívali, či spíše zneužívali. To pak přivodilo všeobecný konsensus, že podnikání je nutné regulovat.

Domnívám se, že jednou z prvních regulací bylo uzákonění odborů.

V naší zemi sahá historie odborů stejně jako jinde ve světě do poloviny devatenáctého století. V Rakousko'Uhersku začíná  v  roce  1870,  kdy  rakouský  parlament  schválil zákon o koaliční  svobodě.

Nepochybně udělaly odbory nesmírně mnoho pro zlidštění pracovních podmínek, na druhé straně však znamenaly začátek konce kapitalismu v tom pojetí, jak je chápe můj návrh definice. V příštím pokračování se pokusím ukázat, že kapitalismus měl potenciál na překonání výše uvedených problémů a ještě většiny jiných, které se dnes jeví jako nepřekonatelné.