Kapitalismus střelený do nohy I.

Stále častěji slýcháme, že kapitalismus zklamal, že se přežil, či je dokonce mrtev. Pokusím se dokázat, že to nemusí být tak zcela pravda.

Wikipedie praví: “Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku.” 

Zkusme se podívat na tuto definici trochu zevrubněji. Každé tvrzení se prověří nejlépe protipříklady.

Jako první příklad

- vezmeme stavební firmu, která používá jako výrobní prostředky zemní a stavební stroje, jež ovšem nevlastní. Vlastníkem je leasingová firma, která tyto stroje pronajímá za leasingový poplatek. Vlastnictví strojů však má háček, a to pěkně zahnutý: Leasingová firma nedisponuje žoky peněz, takže si stroje nekoupí z vlastních zdrojů, ale půjčí si na ně od banky. A tak máme na jedné straně hned tři kapitalisty: Bankéře, který umí zacházet s finančními prostředky, majitele leasingové firmy, který umí stroje výhodně nakoupit a vykalkulovat poplatky tak, aby mu po splacení dluhu něco zbylo a konečně majitele stavební firmy, který umí získat zakázku a zorganizovat její zhotovení.

Na straně druhé pak vidíme zaměstnance, kteří se stroji pracují a vytvářejí výsledný produkt: stavební dílo. Podle Marxova pojetí je to snad ještě horší než v učebnicích jeho osvícené nauky: z práce jednoho bagristy tyjí hned tři “vydřiduši”. Když se vrátíme k wikipedické definici, zjistíme, že tam není výslovně řečeno, že majitel výrobních prostředků musí být totožný s provozovatelem. Stroje pod dočasnou správou majitele stavební firmy jsou provozovány za účelem dosažení zisku, a to hned tří subjektů.

Berme definici zatím jako použitelnou.  

Druhý příklad

- budiž zapeklitější: představme si softwarovou firmičku, která bude zaměstnávat programátory vytvářející a provozující informační systémy. Bude to firmička malá, zaměstnanci budou pracovat z domova a na vlastních počítačích. Majitel firmy bude hledat zakázky, zadávat programátorům příslušné projekty a výsledky jejich práce pak prodávat klientům.

Nasadíme-li na tuto situaci marxistický vzorec, dojdeme k určitému zmatení: výrobní prostředky budou vlastněny zaměstnanci, kteří je budou provozovat za účelem dosažní zisku. O čí zisk se vlastně jedná? O zisk zaměstnanců, kteří počítače provozují, nebo zisk majitele firmy, který prodává plody jejich práce?

Nepochybuji o tom, že erudovaný marxista by jistě dokázal tuto formu spolupráce vyložit tak, aby nakonec odhalil v upachtěném majiteli firmičky krvežíznivého vykořisťovatele. Jsem však přesvědčen, že by jeho konstrukce byla podobně složitá a neohrabaná, jako konstrukce středověkých astrologů.

Ti pánové uměli nakreslit dráhy planet, dokázali předpovědět jejich konjunkce a řadu dalších věcí, ovšem planety se pohybovaly v jejich pojetí dosti zmateně a vrtošivě: chvíli běžely dopředu, pak udělaly smyčku a zase běžely v původním směru. Pak přišel Mikuláš Koperník s docela jiným modelem: planety kroužily okolo Slunce po eliptických drahách a mapa hvězdného nebe se tím okamžitě zjednodušila a projasnila.

Jiné pojetí kapitalismu

- by snad mohlo být také průzračnější, samozřejmě ho nelze stavět na úroveň Koperníkova přínosu.

Wikipedia sama se nevyslovuje zcela suverénně: “Konkrétní definice kapitalismu jako takového je však stále předmětem rozsáhlých debat.”

Zkusme tedy do debat přispět vlastní troškou.

Opět vezmeme na pomoc wikipedii, která má  užitečnou definici volného trhu.

“Volný trh je trh svobodný od státní intervence a regulace, kromě minimální funkce udržování právního systému a ochrany vlastnických práv, a je svobodný od soukromého násilí a podvodů. Na volném trhu jsou vlastnická práva dobrovolně směňována za ceny dohodnuté pouze mezi prodávajícím a kupujícím...” 

A čeho se tedy volný trh týká? Mluví se tu o směně vlastnických práv, což by ukazovalo na zboží. Ovšem v pokračování definice je řeč nejen o zboží, ale i o službách. A služby zahrnují celou škálu činností od průmyslově poskytovaných, jako dodávka vody či elektrické energie až ke službám, kdy odběratel je přímo “obděláván” rukama poskytovatele, třeba holiče či maséra. V případě “ručních” služeb jsou výrobní prostředky opravdu minimální a služba spočívá ve vykonání manuální práce.  A může se jednat i o služby, kterými je poskytována práce duševní, například poradenství, rovněž s minimálními výrobními prostředky.

Ukázali jsme si, že předmětem směny může být i práce, ať už manuální či duševní, třeba i bez použití výrobních prostředků. K tomu už je jen malý krůček k tomu, abychom do volného trhu zahrnuli i práci vykonávanou zaměstnancem pro zaměstnavatele.

Tím jsme se dopracovali k jakési minimální definici:

Kapitalismus je volný trh, kde předmětem směny je i námezdní práce.

V následujících článcích se podíváme jak na současný stav kapitalismu, tak i na jeho perspektivy.