Internet jako spontání řád?

Spontánní alias samovolný, neuvědomělý nebo třeba živelný...když něco uděláš spontánně uděláš to bez zbytečného přemýšlení... To je jedna z odpovědí, které jsem dostal na "netu" na heslo "spontánní". Fajn, to vypadá docela dobře. Ale jak to ladí s řádem? Není to něco jako oheň a voda?

Ptejme se tedy dále: co je to řád? Inu, je to cosi, co má svá pravidla, která mohu odhadovat, když znám pár prvků onoho "cosi". F.A.Hayek to říká daleko precizněji: označuje řádem „stav věcí, v němž se velký počet prvků různých druhů má k sobě navzájem tak, že znalost nějaké prostorové nebo časové části celku nám umožňuje vytvářet správná očekávání týkající se zbytku, nebo alespoň očekávání, která mají dobrou pravděpodobnost, že se ukáží jako správná“.

Řády jako Domovní řád či Bojový řád pěchoty jsou vymyšlené (učeně označované jako "TAXIS"), naproti tomu řády jako trh, jazyk či morálka jsou řády vzniklé spontánně, bez předem zamýšleného účelu, nicméně fungující (učený název pro takový styl řádu je "KOSMOS"). Více o tom zde.

Spontánní řád se může vyskytovat leckde, zde se budeme zabývat pouze takovými, které vytvořili lidé. Myslím, že pro výše uvedené příklady i ostatní lidské spontánní řády lze určit vždy nějakou "platformu", na které si lidé vybudovali složitou strukturu vztahů. Taková platforma je zřejmě jednoduchá a modifkovatelná. Pro trh je platformou zboží, pro jazyk mluvidla a pro morálku prostě společenství.

Důležitou vlastností oné platformy je její již zmíněná tvárnost. To způsobuje, že je ona platforma užíváním modifikována jak co do struktury, tak i do rozsahu. Klábosením se rozvíjejí mluvidla, trh zahrne do původně čistě materiálního zboží i nemateriální, například služby, a morálka silně ovlivní společné nažívání. Dokonce vznikají mluvidla umělá: máme syntetizéry řeči a za pár let budeme tlachat s roboty aniž bychom poznali, že jejich vyřídilka je made in China.

Troufám si říci, že na celosvětové síti vzniklo cosi, co lze nazvat v hayekovském smyslu spontánním řádem. Uživatelé, a to jak pasivní, tak i poskytovatelé obsahu,  tvoří živoucí  strukturu, která jako celek nemá žádný cíl a u níž nelze předem určit, jak se bude dále vyvíjet. Svůj cíl má samozřejmě každý uživatel internetu, ale celkové směřování je výslednicí nesmírně složitých vztahů a pohybů v komunitě těchto uživatelů.  Nemluvím zde o poskytovatelích síťových služeb (ISP), ti se řídí obchodními vztahy a dodržují jakás takás psaná pravidla. Zajímaví jsou ti, kteří vymýšlejí nové, nečekané aplikace. Nikdo nedokáže říci předem, co se objeví zítra, jaký to přinese užitek a jaké nové hrozby s ním spojené tím vzniknou. Snad každý nástroj, který lidstvo vytvořilo, byl dvojsečný, víme? Čím pohodlnější a "šikovnější", tím snadněji se mohl člověk při zacházení s ním seknout, čím mohutnější a účinnější, tím větší devastaci mohl způsobit.

Troufalé tvrzení předchozího odstavce se pokusím přiblížit na porovnání dvou spontánních řádů: jazyka a internetu.

Jazyky vznikly v dobách pradávných jako prostředek komunikace bez nějakého zvláštního záměru. Naši praprapředkové se zcela určitě nerozhodli vymyslet jazyk, tím méně založit ústav na jeho vytvoření a pěstění. Na vývoji jazyka se podíleli ti, kteří dokázali vymýšlet nová slova, ale i ti, kteří jen podle vlastních preferencí opakovali slova vynalezená. Některá se jim líbila, jiná ne. A tak přispívali k tříbení jazyka.

Postupem času se jazyk vypracoval natolik, že byl schopen popsat nejen předměty, ale i děje reálného světa a ještě později vytvořil svět imaginární. Jazyk se stal z původně skromného prostředku primitivní komunikace mohutným nástrojem myšlení. Jestliže nebyl přímo nutnou podmínkou myšlení, pak byl rozhodně jeho významným akcelerátorem.

Pro další část úvahy budeme používat názvu "internet" výhradně ve smyslu aplikací nebo, chcete-li, služeb, které jsou na internetové síti provozovány.

Internet je proti jazyku záležitost nesrovnatelně mladší, ale svoji platformu modifikuje zase daleko rychlejším tempem než řeč mluvidla. Kdo sleduje vývoj přenosových a přístupových technologií, ale i třeba postupnou přestavbu  "horního patra" sítě (pro znalce: zavádění IPv6), ví, o čem je řeč. Obrovské technologické změny byly vynuceny z důvodu lavinovitého nárůstu požadavků na kapacitu, ale třeba i bezpečnost.

Kromě vlivu internetu na vlastní platformu můžeme, podobně jako u jazyka, identifikovat vliv i na samotné myšlení. Jazyk určitě umožnil myšlení abstraktní, ale pravděpodobně zase způsobil atrofování těch oblastí myšlení, kterými disponovali třeba neandrtálci. Dle vyvíjejících se názorů archeologů to rozhodně nebyla tupá zvířata a to, že nejen dokázali obstát proti šavlozubým tygrům a jiné nepříjemné havěti, ale produkovat cosi jako umění, bylo úctyhodné. Až konkurence bratránků z Cromagnonu ukázala, že mohutná kostra, silné svaly a dokonce ani větší mozek nejsou všechno. Docela bych věřil, že výhoda nástroje zvaného řeč překonala celkově silnější výbavu neandrtálců.

U internetu je asi v současné době mnohem snazší odhalit, u jakých stránek myšlení působí atrofii než jaké stránky rozvíjí. Nicméně malý pokus podniknu: myslím, že převládající struktura myšlení naší civilizace je hierarchická. Dokonce i úžasní duchové renezance, kteří dokázali zvládat celou řadu oborů (a všechny kvalitně), byli myšlenkově uzavřeni v určité pyramidě, na jejímž vrcholu byl Bůh, jakožto hlavní princip. Současný člověk vnímá svět jako pole pyramid, z nichž rozumí jen velmi malému množství, tedy svému oboru, koníčku, společenskému  životu, a snad ještě několika málo dalším. Rozumí jim jen částečně a vztahy mezi nimi mu unikají.

Možná právě internet dá lidem schopnost povznést se nad vrcholky pyramid a uvědomit si vazby mezi nimi. Mohli bychom to nazývat myšlením symbolicko analytickým či snad ještě vznešeněji. Ať už se vlivu internetu na myšlení bojíme či se na něj těšíme, je jisté, že se projeví.

Podobně jako ovlivňují spontánní řády své vlastní platformy, ovlivňují se i navzájem. Jazyk, trh, morálka, umění, ... to vše funguje v symbióze, jedno ovlivňuje druhé. Jak se do toho zapojí internet? Zcela určitě razantně. Již teď vnímáme leckde jeho příchod jako vpád pistolníka do saloonu. Již nyní bědují hlasoví operátoři, jakou veš si nasadili do kožichu přijetím ínternetu.  A co teprve když si  ten pistolník nasadí masku Guye Fawkese a postaví se proti institutu duševního vlastnictví!

Jako vedlejší produkt by mohla být třeba nová kapitola umělé inteligence. Internetové prohlížeče jsou čím dál rafinovanější, rozumějí nám, když se zmýlíme v pravopisu nebo se prostě překlepneme, napovídají a málem nás kárají. Ale to pak by znamenalo ovlivňování lidského myšlení v míře, jejíž dopad je těžko domyslet.

Řád vymyšlený - Taxis - má v sobě zárodek své zkázy. Každý takový systém lze oklamat a obrátit proti němu samému. Řád spontánní - Kosmos - nemá cíl, je těžké jej spoutat. I když snahy tu jsou, a to neustále. Nejen jazyk má své brusiče, nahrazující jazykové "nešvary" všelikými čistonosoplenami či břinkotruhlami, nebo dokonce Velké bratry, kteří zmrzačením jazyka chtějí dosáhnout spoutání myslí lidí. Trh je se střídavým úspěchem svazován regulacemi, přirozenou morálku se snaží vylepšit proroci nebo aspoň moralisté. Boj je neutuchající a spontánní mechanizmy si nakonec vždy najdou cestu jako voda mezi překážkami.

Bude nesmírně vzrušující sledovat, jaké samočistící schopnosti prokáže internet a co nám ještě předvede.