Buněčná sluchátka (2)

Pro nezasvěcené: jedná se o druhé pokračování historie dnes již legendární společnosti Eurotel. Pro ještě méně zasvěcené je vhodné říci, že EuroTel byl první provozovatel mobilní telefonní sítě a veřejné datové sítě v Československu. Tuto partii věnuji vzájemnému opatrnému poznávání dvou civilizací.

Dnes již nikoho nenapadne nějak zvlášť rozpatlávat zkušenosti s Američany. Také se málokdo bude vychloubat praxí u počítačů postavených na tranzistorech a feritových pamětech, v komunikacích pak třeba báječným protokolem X.25. Ale najdou se občas staromilci, kteří zavzpomínají docela rádi na doby dřevní. Anebo dokonce i někteří mladíci a mladice popustí uzdu fantazii a představují si počítačové techniky se sekeromlaty a datovou komunikaci pomocí tamtamů. Inu, romantika...

Američané k nám přicházeli cestou horní i dolní. Horní cestou vstupovali majestátně zaměstnanci rodičovských firem US West a Bell Atlantic, dolní pak se plížili romantici. Zaměstnanci USW a BA byli vesměs mladí lidé, kteří zpočátku jen mapovali poměry a sledovali struktury, které se víceméně samovolně vytvářely. Vedoucí místa začali obsazovat až později. Vzpomínám na inteligentního a  přátelského Alexe, který se velice rychle a dobře zorientoval. Zlé jazyky říkaly, že právě kvůli tomu byl nečekaně brzy stažen.

Alex s ještě nějakým mně neznámým mládencem přišel do našeho poněkud bezradného hloučku a začal nás zpovídat. Mimo jiné testovali náš poměr k automatizaci administrativních a jiných prací pomocí počítačů. A hlavně postoj českých vedoucích. Abych jim trochu zamotal hlavu, řekl jsem jim, že pro naše vedoucí pracovníky jsou počítače naprosto kontraproduktivní. Čím více podřízených, tím větší vedoucí. A když se pracovníci ušetří, znamená to pro vedoucího jasnou degradaci. Američani se na sebe podívali a pistolnickým hmatem tasili poznámkové bločky. Po důkladném zapsání tohoto poznatku pokračovali dalšími otázkami.

S předstihem začali mapovat trh pro datové komunkace. Alex s kolegou  vzali marketingového Jardu a mne do CitiBank, od které si slibovali byznys. Setkali jsme se s bystrým Indem, jehož jméno Vijay suverénně vyslovovali Vajdžej. Klidně si to nechal líbit, evidentně byl zvyklý. Hovor jsem sledoval s nábožnou úctou, i když mi připadal dost nekonkrétní. Moje dosavadní obchodní zkušenosti se omezovaly na prodej místenek přes rezervační systém, na kterém jsem se kdysi podílel. A tak jsem byl docela překvapen, když si oba Američani libovali, jak úspěšná návštěva to byla. Až později jsem měl poznat, že cesty obchodu nejsou zdaleka tak přímočaré, jak jsem si tehdy naivně představoval a kolika oťukávání je třeba, než je ruka v rukávě.

Ale nesmím zapomenout na romantiky. Spousta mladých žen a mužů našlo zalíbení v stověžaté matičce, a když zjistili, jak dobře chutná české pivo, rozhodli se zajistit si jeho přísun prací. Existoval tehdy jakýsi americký klub, kde se setkávali a vzájemně si předávali zkušenosti a zážitky. A naši Američané tam propagovali práci u nové perspektivní společnosti se zajímavou zkratkou ET.

A tak se začali objevovat u naši personalistky Evy tu jako učitelé angličtiny, jindy jako zájemci o práci technickou či obchodnickou. Většinou vynikali nesmírnou flexibilitou, která ovšem u mnohých končila dnem nástupu. Joseph, kudrnatý blonďák s upřímnou vizáží farmářského synka, ovšem synka docela inteligentního, prohlásil, že je zvyklý pracovat s operačním systémem OS/II a nic jiného se učit nebude. Byla z toho docela komplikace, ale nakonec se nějaké řešení našlo. Charles s českým příjmením zase měl velmi jasnou představu, co bude dělat. Jeho vstupní pohovor byl rekordně dlouhý a po jeho absolvování okamžitě poslal šéfovi Pepovi zprávu s kopií nám všem, jak pochopil výsledek pohovoru a jakou pozici s jakými poctami bude zaujímat. Po nějakém čase odešel a věnoval se obchodu s alkoholem, tuším, že zmiňoval značku Hiram.

Mám pocit, že během příštího či přespříštího pokračování se dostanu k vysvětlení názvu seriálku. Tak vydržte!

Na mých stránkách najdete přehled mého blogu.