Babišovo bejby

Vždy jsem si myslel, že velkého majetku se člověk domůže tím, že nebojácně a šikovně riskuje. Risk je zisk, praví stará moudrost, a určitě na ní něco je. Řekl bych, že miliardář se při riskování cítí jako ryba ve vodě. A teď jeden z nejbohatších lidí české kotlinky zahraje na jistotu. Skutečně, boj proti korupci v Česku je taková tutovka, jako otevřít na Sahaře výčep plzeňského.

Sdružení nespokojených občanů je parta, která se hned tak do nějaké hodpody nevejde, obzvláště v Česku. Každý si rád zanadává, tím spíše, když hlavním nadávačem je člověk, který lépe než ostatní ví, jak se svět točí. A také ví, jak se nadává kvalifikovaně. Zatímco prostý člověk řekne, že to stojí všechno za hovno, z úst magnáta zazní prakticky totéž, ovšem forma je neskonale elegantnější: "Žijeme v nefunkčním státě. "

Zpočátku se spokojil (alespoň zdánlivě) s prostým sdružením údajně bez politických ambicí, ale brzy mu narostla křídla. Ostatně na ně měl zaděláno již na začátku: v článku z Parlamentních listů se praví: "V minulých dnech si zaregistroval přitom hned několik ochranných známek, které by mohly být novými názvy pro politickou stranu. Podle serveru ihned.cz miliardář oslovil i některé politiky."

Nad jeho aktivitou se zamýšlejí i politologové. Rudolf Kučera i Miroslav Mareš z brněnské Masarykovy univerzity mu příliš velké šance nedávají. Mareš dokonce mluví o protivnících ,,Jeho protivníci by proti němu v politickém boji mohli využívat řadu kontroverzních věcí z jeho minulosti. Potřeboval by "svého Johna" a musel by být spíš v pozadí takové strany." Při vší úctě k panu Marešovi je tento argument poněkud směšný. Nejreálnější pohled má asi pan Zbořil. Sází na Babišovu úspěšnost a mediální protřelost. Důležitá je i jeho poznámka: "..kromě Ostravska snad nemá žádné nepřátele."

Podle novinářů z iDnes se Babiš prostě naštval. Ve stavu prudkého hnutí mysli někdo třeba vybílí hospodu nebo aspoň zmlátí ženu (popřípadě muže, abychom byli politicky genderově korektní). Ne tak pan Babiš. On chce do parlamentu. A určitě se ho nechystá vybílit, tam bude bojovat úplně jinými zbraněmi. Zbraněmi vyzkoušenými, dokonce na témže bojišti. Vzpomeňme jeho triumfu ve věci biopaliv. Inspiroval mne kdysi k článku "Babiš na hrad!", který si dovolím nabídnout zde.

Věřím, že na naši politickou scénu může přicválat s otevřeným hledím a vůbec se neskrývat za nějakého "Johna", kterého by mu doporučil pan Mareš. Dovolím si ocitovat jistého KK, který v únoru 2010 napsal:

"Na korupci je českej člověk pes. Proč asi? Mám pocit, že jsme jako národ velmi silně zkorumpovaní. Bolševik si nás koupil za své "jistoty" - a spoustě lidí to vyhovovalo. Jen je štvalo, že nemohou ze své vcelku pohodlné bezrizikové klícky do světa.Teď už do světa můžeme a zase slyšíme na jiné hodnoty: zrušení poplatků u lékaře, třináctý důchod. Český volič se dá koupit za buřta.

Český Pepík brzy přišel na pravidlo: živ se poctivě, přikrádej mírně a pámbů ti požehná. To fungovalo za bolševika spolehlivě, teď o trochu hůře. Ale běda, když Pepík zjistí, že někdo krade šikovněji a více. Tu se z něj stane revolucionář Giuseppe a vytáhne do boje proti korupčníkům."

Pro pana Babiše jistě nebude problém přesvědčit voliče, že je to právě on, kdo přinese tu správnou kúru na vyléčení vlekle nemocného českého státečku. A ostatní politiky zase naopak snadno uklidní, že nic takového absolutně nechystá. Jediná spolehlivá léčba je totiž zeštíhlení státu, omezení toků peněz přes státní úředníky, a pan Babiš je mezi posledními, kdo by něco takového chtěli.

Skoro bych si tipnul, že Babišovo miminko budou hýčkat sudičky napříč politickým spektrem (jak jsme zvyklí slýchat oblíbenou frázi médií).