Až mi uši zalehly

když mne do nich udeřilo zvonění mediálních zvonů, jejich bití na poplach. A není to poplach ledajaký, media nás varují před strašlivou šelmou z východu - ruským medvědem.

Nebezpečí neberu na lehkou váhu, ale vždy se ho snažím nejdříve pochopit, zjistit všemožné okolnosti a podle nich se zařídit. Jsou lidé, kteým stačí spálit se o oharek, a od té doby mají panickou hrůzu z nejmenšího ohýnku. Kdyby takto uvažovali naši prapředci, tak dodnes jíme maso syrové. Žiju-li tak, že se vyhýbám všem nebezpečím, zaručeně si toho moc neužiju. Když budu opravdu důsledný, budu odměněn třeba smrtí hladem. Možná se mi to bude zdát lepší než riskovat otravu z jídla či smrtelný útok alergie. Opačně uvažující lidé říkají, že risk je zisk. Ale když risknu skok z pátého patra, velkého zisku se nejspíš nedočkám. Bude tedy vhodné volit zlatý střed. To znamená zjistit, co mi konkrétně hrozí, s jakou pravděpodobností a jak velké bude postižení v případě, že pravděpodobnost se změní v jistotu.

Také si zjistím, zda vyhýbáním se jednomu konkrétnímu nebezpečí o něco velmi žádoucího nepřijdu nebo nakonec nespadnu do jiného maléru, daleko horšího.

Podívejme se tedy na zoubek ruskému medvědovi. Varovné zvony bohužel neříkají vůbec nic o tom, co konkrétně nám od něho hrozí. Omezují se na odkazování na neblahou zkušenost, kterou jsme udělali se Sovětským Svazem. Nevím, co je z těch zážitků podle našich zdatných novinářů nejhorší. Osobně si myslím, že největším malérem bylo, že si medvídek zahrál na zlatou rybku a splnil nám naše přání: sociální jistoty, aby ten druhej neměl výrazně víc než já a abychom se nestrhali. Podobně obšťastnil i ostatní sousedy a některé další přilehlé státy. Vybudoval velký trh pro jejich podniky netoužící po riziku podnikání a dodával jim spolehlivě suroviny. Poskytl vojenskou i jinou podporu proti rozkladnému vlivu prohnilého Západu.

Když se podíváme do minulosti o pár let vzálenější, vidíme souseda, který rozpoutal dvě světové války a ejhle, nyní je z něj vzor mírumilovnosti a velký propagátor Evropské Unie. Vidíme další evropskounijní souputníky, kteří nás právě tomuto sousedovi předhodili do chřtánu, aby údajně zachránili světový mír. A ejhle, teď jsou tito dřívější zrádci připraveni psát neochvějně ty nejvyváženější ostré rezoluce a i jinak nás slovně podpořit v případě, že nás někdo napadne.

Jak vidno, z historie je možná dobré se poučit, ale v žádném případě nijak prvoplánově, je třeba vzít ohled na historický vývoj a vyhodnotit současnou situaci.  Je třeba uvážit, jaké postavení má ten který soused nyní, čím se cítí ohrožen a o co usiluje.

Současné Německo je pilířem EU, disponuje velkou ekonomickou silou a jen tak mimochodem ovládá drtivou většinu našeho tisku a tím i spoluvytváří naše veřejné mínění. V Unii má velmi podstatné slovo a jistě právem očekává, že to slovo ještě přibude na váze. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že někteří Němci vidí v EU příslib Čtvrté říše, když ta Třetí jaksi nedopadla. Německo se může citít ohroženo hlavně ekonomicky. Z vývoje v Řecku má jistě strach i spolková vláda. Když Řecku nepomůže ani solidní finanční injekce, může to otřást eurem a tím i Německým blahobytem. A další kandidáti na hospodářské problémy se rýsují. Deficit demokracie v EU straší v Německu jen pár nevýznamných intelektuálů. Daleko hmatatelnější hrozbou je přibývání muslimského dorostu ve školních lavicích.

Francie, druhý nejsilnější stát, je ráda, že členské státy vesele přispívají na její zemědělství - jen ti zatracení Britové tomu nějak uhýbají - a unijní celní bariéry chrání tytéž zemědělce před přílivem levných potravin z nejubožejších států světa. Tím se daří udržet je ubohými, aby pak vynikla ušlechtilost Unie, když se jim poskytne nějaká velkorysá finanční pomoc. Muslimský živel jim také dělá starosti, ale snad se podaří pár příslušníků odlišné kultury udat jiným unijním státům.

Rusko, na rozdíl od EU, má poměrně jasný a stabilní cíl. Unie má cíle pohyblivé, tu dohnat a předehnat USA, jindy zachytit nástup rychle se rozvíjejících států BRIC, zachovat evropské dědictví a evropskou kulturu, časem se tím cílem stane třeba šíření progresívního práva šaría či cokoli jiného.

Rusko si prostě chce i v tomto nepřehledném světě udržet status velmoci, hráče, se kterým musí každý počítat. Situaci nemá vůbec lehkou. Na jihovýchodě obrovský dynamický stát, který pomalu začíná plíživými metodami dosahovat na obrovské přírodní bohatství Sibiře, uvnitř sílící islámská menšina, zatímco ruské obyvatelstvo podléhá nechuti se rozmnožovat a naopak chuti konzumovat vodku či jiné životabudiče.

Přestože se ruská ekonomika zbavila "požehnání" centrálního řízení a požívá svobod pravděpodobně větších než ekonomika EU, stále se nerozjela příliš přesvědčivě. K dosažení svých cílů bude Rusko potřebovat partnery. Ale jak je získat? Určitě ne vojensky. Také je asi nebude lákat návratem k socialistickému modelu. Rusku by nejspíše vyhovoval vznik jakési obdoby britského Commonwealthu. Členským zemím by nejspíš bylo zdrojem surovin a na oplátku by požadovalo jistou loajalitu.

Samozřejmě, může to dopadnout podobně jako když se šikovný kovář pokusí okopírovat švýcarský chronograf. Ale také je možné, že ten vzor zkarikují Rusové méně než EU demokracii.

Ostatně mnohé české firmy již do Ruska expandovaly a myslím, že se jim nedaří v tomto podnikání špatně. Kdyby začaly mít problémy, jistě by všechna media spustila silný ryk, co to ten vlastizrádce na Hradě podporuje a propaguje! Fámy o tom, že by prezident republiky jakkoli a čímkoli stranil Rusku, se mi zdají naprosto nepodložené a neopřené o jeden jeho jediný výrok či čin, ale to na věci vůbec nic nemění, překrucování prezidentových výroků a postojů se stalo v našich médiích tradicí.

Tak, teď jsem se odhalil jako klausofil, eurofob a a trojský kůň ruského imperialismu. Už se těším na ty komentáře!