...a noha parou cválá

píše Jan Neruda v básni Jak lvové bijem o mříže. Pára nám dosud pilně slouží, a to jak pro přenášení tepla, tak pro pohon lodí či elektráren. Jenže už nás opustily ty nádherné parní stroje, které tak fascinovaly Nerudovy současníky. Místo nich teď pára vrtí trubínami, které vznešenost pístového stroje postrádají. Ale jsou fandové, kteří se s odchodem pístových strojů smířit odmítají.

Tak, tak, cválaly ty krásné mašinky po ocelových kolejích. A běžní lidé je celkem nijak nedoceňovali. Jen železničáři pro ně vymýšleli krásná jména, například "šlechtična". Až teď jim přicházíme na chuť a čas od času je možno se svézt nostalgickým vlakem, taženou "vopravdickou" parní lokomotivou.

Parní stroje si zachovaly kontinuitu v lodní dopravě. "Parník" se sice říká i motorovým lodím, ale poctivé parníky s pístovým parním strojem z řek vlastně nikdy nevymizely. Jinde se s parními stroji snad už nesetkáváme. Jejich krása však lahodí zrakům kutilů i jejich obdivovatelů, takže i dnes se můžeme pokochat pohledem na zavalité kotle, lesklé ojnice i jiná hejblata jinde než na parníku. Tato možnost se mi naskytla v sobotu 28. srpna v Hradci Králové. Nábřeží paromilů bylo opravdu k pomilování. Ale taky k vyražení dechu: čekal jsem ledacos, ale parní velociped mě zaskočil. A nebyl jen jeden, stály tam asi tři nebo čtyři. Maličké pístky se subtilními ojničkami poháněly zadní kolo, popřípadě třecí kladku. Ale co se to děje, lidé se rozestupují a mezi nimi akceleruje docela svižně podivný bicykl, zanechávající za sebou oblak páry!

Ty ostatní jen pokuřovaly či klidně postávaly, ale přitom vystavovaly na odiv krásu filigránských strojků.

To ovšem zdaleka nebylo všechno. Byly zde pečlivě zrekonstruované stroje na parní pohon i jejich perfektní repliky. Řada modýlků s velkou pečlívostí ošetřovaných jejich vystavovateli.

Nedalo mi to a zamyslel jsem se nad tím, proč vlastně parní stroj tak vyklidil pole, zatímco jeho o něco mladší bratr - pístový spalovací motor, stále pohání vozidla, plavidla i letadla. Vždyť má proti spalovacímu motoru řadu výhod: zabírá hned z klidu, což u spalovacího motoru nepřipadá v úvahu, má nesmírně pružnou charakteristiku: ukažte mi parní lokomotivu s převodovkou, nakonec třeba i jeho nenáročnost: zatímco spalovací motor vyžaduje palivo, na něž byl zkonstruován, v parním stroji lze topit lecčím, jistě by nepohrdl ani biomasou, tak proslavenou Kateřinou Jacques. Proti spalovacímu motoru je však diskvalifikován nepříznivým poměrem hmotnosti ku výkonu, také jeho rozměry z něj nedělají zrovna šampióna silnic, o vzdušném oceánu nemluvě. Ale tu mě napadá nezbedná myšlemka: v porovnání s elektromobilem a jeho přetěžkými bateriemi by třeba ani parní stroj nedopadl až tak špatně.

Tepelné stroje mají ještě jednoho bratra: je to Stirlingův motor. Podobně jako parní stroj, i on má vnější spalování. Medium však není vypouštěno do vzduchu jako pára, ale  má uzavřený oběh. Jeho vývoj probíhá, ale bude potřeba do něj ještě mnoho investovat. Což je problém, neboť není jasné, jak nakonec obstojí v konkurenci klasických spalovacích motorů. Někdo uvažuje o tom, že by bylo vhodné jej vyvíjet pro tu nejdražší aplikaci, kde je zvykem platit za motory vysoké částky: letectví. Kupodivu má Stirlingův motor právě zde jeden velmi dobrý předpoklad: s výškou neztrácí výkon, což je pro pístové spalovací motory kardinální problém.

A tak mi nakonec přišlo celkem samozřejmé,

když jsem se s modely Stirlingova motoru setkal i na výstavě věnované páře. Působivý byl maličký modýlek, který stačilo nahřát na parním kotli jiného modelu a to mu stačilo na někollik minut běhu.

Ale nemyslete si, že nadšenci horující pro parní stroje se pouze oddávají nostalgii! Už jsem našel na netu články, ve kterých je líčen parní stroj budoucnosti v takových barvách, že motory formule F1 se proti nim jeví jako neduživí chudáčkové.

Další obrázky z krásné akce...