Proč mají pracující matky nižší plat než muži?

Pět mých velice dobrých kamarádek potkala v posledním roce v jejich zaměstnáních stejná zkušenost. Organizace, ve kterých pracují, jim daly najevo, že jako pracující matky už pro ně nejsou tak efektivní a všechny měly nižší plat než muži na stejné pozici. Jejich příběhy „s jejich“ dovolením anonymně uvádím.

Kamarádka „A“ dostala, po návratu z rodičovské, (proti své vůli) nabídku pouze částečného úvazku, a tím pádem samozřejmě nižší peníze. Firma jí řekla, že jako matka se určitě té práci nevěnuje naplno, a proto „pro její dobro“ přicházejí s touto nabídkou. „A“ s tím vůbec nesouhlasila, chtěla úvazek plný, ale bohužel...

Kamarádka „B“, pracující v marketingu, dostala o 10% menší plat než kolega na stejné pozici. Argument zaměstnavatele byl, že muž přece musí platit hypotéku, zatímco kamarádka B je žena, a tak je přirozené, že bude chtít brzy rodit. (To, že je „B“ samoživitelka a po rozvodu je veškeré finanční zajištění rodiny na ní, páč ex se kamsi vypařil, firmu nezajímá). Aby to firmě prošlo, dala kolegovi na starosti „důležitější“ značky (z hlediska obratu). „B“ dostala po návratu z rodičovské jen „béčkové“ klienty...

Kamarádka „C“ se dozvěděla o tom, že vydělává méně peněz než kolega na stejné pozici na jedné firemní akci, kde se jí opilý svěřil se svým platem. Když se naštvala a rozhodla se jít na vstupní pohovor ke konkurenci, navrhli ji plat, který byl nižší než plat, který navrhli den předem na vstupním pohovoru jejímu známému ze stejné branže.

Kamarádka „D“, která pracuje jako areačka, má méně peněz než kolega areák, páč má méně důležité klienty, než kolega a za ty méně důležité klienty se vyplácí menší bonusy. Když „D“ přišla za šéfem, že má plno nápadů a že by je chtěla realizovat a ať jí dá šanci a dá jí důležitější klienty, šéf jí odpověděl, že prioritní je pro ni jistě dítě, které může být často nemocné a co pak?

Kamarádka „E“ dostala menší peníze proto, že si vyboxovala 2 dny práce z domova, což jí přišlo efektivnější. Když „E“ přišla za zaměstnavatelem, že chce „normální peníze“, ten jí řekl, že homeoffice se „špatně identifikuje“, a že tedy proto má nižší peníze.

....

Po dlouhých a společných diskuzích jsme si uvědomily, že v naší společnosti převládá stále představa, že být ženou se rovná automaticky být (potenciální) matkou. Ženy jsou pak diskriminovány na základě předsudku, že vykazují nižší produktivitu (potenciální mateřství, malé děti, apod.). Pro některé firmy je prostě pořád homeoffice zašívárna a děti jsou považovány za handicap.

Naše vášnivé diskuze, naplněné rozhořčením, bezmocí a odhodláním vedly k závěru, že je třeba nenechat si to líbit a aspoň zkusit se zaměstnavatelem na to téma „nahlas“ diskutovat.

„Mých“ pět holek diskutovalo, nedaly se odbýt a rvaly se „jako eskymácké feny“. Výsledkem je, že dvě z nich u firmy skončily, páč byly najednou rebelky a „kdo chce fenu bít, hůl si vždycky najde“ a tři z nich zvolily strategii podnikání.

„Vyplatí“ se být dneska pracující matkou? A pokud máte podobnou zkušenost, jakou volíte strategii?

Slunečný pozdrav všem a pracujícím matkám zvláště:-) KK