Jak jsem se styděl, jak se stydím a jak se stydět budu…

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Přiznám se bez mučení, že zas až tak mě hodně sportů nezajímá, zkrátka mě neberou… Hod koulí je pro mě nezajímavý, i kdyby ho prováděly mnohem hezčí atletky, než ty na olympiádě.

Líbí se mi šerm (když jsem kdysi šermoval), tenis (i když jsem ho nikdy nehrál), fotbal (nevím proč) a rád se dívám třeba na gymnastiku. Co ale nevynechám, je zahájení olympijských her, přestože se hlavně jedná o představení sportovců z mnoha zemí, z mnoha odlišných kultur a tradic.

Na rozdíl od mnohých Čechů se mi líbily dresy našich sportovců z modrotisku, zrovna tak jako se mi líbily holínky kdysi dávno jako olympijská obuv do deštivého Londýna.

Nevím kolik stojí naše účast na olympiádě, kolik stojí doprava, ubytování, stravování nejen sportovců, realizačního týmu a kolik stojí účast bafuňářů.  Nevím, kolik stál návrh našich dresů, jejich výroba.

Všechno to stálo určitě mnoho peněz, abychom reprezentovali, tak jak se má a může.

Bylo mi stydno, když jsem viděl, jak naši sportovci pochodují nesouce státní vlajku v modrotiskových dresech. Na ústech respirátor bílé barvy, snad koupený v lékárně či někde jinde 10,- Kč za kus.

To nezbylo trochu peněz, aby na této povinné součásti výstroje sportovců v covidovém čase nešlo přitisknout nějaký nápis, třeba Česká republika, nebo aspoň modré kytičky, když už dres byl z modrotisku.

Mnohem chudší africké státy s několika málo sportovci bez větších ambicí na medaili, měly nejen dresy v národních barvách, ale rovněž i odpovídající grafické řešení na respirátorech.

Je smutné, že zaostáváme v zásadních věcech (viz první zlatá medaile za nakažení sportovců v letadle), ale i v těch nedůležitých, ale pro veřejnost nepřehlédnutelných věcí, jako jsou roušky sportovců….

Debilně si myslím, že když už na to nebyly peníze, tak se mohla vypsat národní sbírka. A pokud si bude chtít nějaký politik na tomto faktu zviditelnit své ego, tak požádá Sněmovnu, aby na toto opomenutí ustanovila vyšetřovací komisi…

Ach jo…