Moje neteř si nepamatuje čísla

Mám neteř. Je senzační. Pracovitá, hezká a milá. Má hezký vztah ke své matce, svému manželovi i ke svým dětem. Vnučky a vnuky miluje. V minulé době vedla své podnikající matce účetnictví. Nyní pracuje jako účetní ve zdravotnictví.

Když s ní hovoříte déle, přizná se, že je závislá na čokoládě. Tabulka čokolády je její každodenní norma. Také opravdu o sobě tvrdí, že si nepamatuje čísla. Tabulka čokolády denně jí zkonzumovaná je dost neuvěřitelná, protože je štíhlá. Nevypadá zkrátka na to. A už vůbec jí nevěřím, že si nepamatuje čísla. Pamatuje si své telefonní číslo i rodné číslo. I svátky a narozeniny svých dětí. Pamatuje si číslo ulice kde bydlí, i kde bydlela dřív. Je dost spořivá, takže si pamatuje, kolik jí stály loňské vánoce i loňská dovolená. Zkrátka si čísla pamatuje i když tvrdí, že si je nepamatuje.

Pamatuje si kolik dala za svůj nový byt i kolik dala za vysavač, který si koupila před dvěma roky. Zkrátka pamatuje si.

Jsou mezi námi osoby, které si nepamatují, zda za své otisknuté články v časopisech platili, nebo za ně dostali honorář. Já si třeba honorář za první básničku otištěnou v časopisu pamatuji dodnes. Bylo to 43,- korun.

Ten kdož si nepamatuje, zda za své články platil nebo ne, je paní Danuše Nerudová. Aspoň tak to bylo veřejnosti sděleno. Koupil bych jí tabulku čokolády. Lecitin v čokoládě příznivě ovlivňuje mentální funkce, tedy i paměť.