Občane, raduj se!! Ne sice moc a ve světle posledních událostí skoro vůbec, ale aspoň trochu se radovat můžeš, protože náš zákonodárný sbor se nedávno rozhodl zvýšit míru svéprávnosti našeho státu.
Jak toho dosáhl?
Omezil rozsah imunity ústavních činitelů.
Co má tento krok společného se zvýšením míry svéprávnosti našeho státu? A může vůbec být stát svéprávný, anebo nesvéprávný?
Podle mne může.
Důvodem je skutečnost, že podle současných představ stát odpovídá za škody, které mohou být způsobeny jenom vědomým jednáním člověka stejně, jako trestně odpovídá za vědomé jednání člověka, které nese znaky trestného činu. I stát je právnická osoba a ty trestně právně odpovědné jsou.
Když tedy odpovědnost za škody způsobené vědomím jednáním člověka a za vědomé jednání člověka, které naplňuje znaky trestného činu, může být přenesena na stát, proč by i omezení svéprávnosti našich ústavních činitelů nemohlo být přeneseno na stát.
Proč mluvím o omezení svéprávnosti? Protože se na naše ústavní činitele nevztahuje trestní zákon. Lépe řečeno. Nemohou být trestáni podle tohoto zákona, i když se jednání v uvedeném zákoně dopustí.
A kdo má právo na to, aby nebyl odpovědný za svoje jednání, které jinak naplňuje znaky trestného činu? Pouze osoby, které nejsou schopny posoudit společenskou nebezpečnost svého jednání, tedy osoby ne zcela svéprávné.
Takže. Pokud došlo k omezení imunity ústavních činitelů, pak došlo ke zvýšení jejich svéprávnosti a s pomocí výše uvedeného i ke zvýšení svéprávnosti našeho státu.
A nutno říci, že to bylo již velmi potřebné. Obraz, který o našem státu, a tedy o nás všech, někteří naši ústavní činitelé v zahraničí utvářejí, to se svéprávnosti hraničí.
A nemusí jít jen o vystupování v zahraničí.
Vždyť i samo zdůvodnění toho proč imunitu nezrušili zcela, vypovídá o jisté úrovni vědomí.
Důvodem, proč imunitu nezrušili zcela, bylo tvrzení, že je nutné imunitu zachovat proto, aby nikomu z nich nemohlo být účelovým trestním stíháním bráněno v práci.
Argument jako hrom. Proti tomu se nedá nic namítat!!??
A kde jsou základní lidská práva. Konkrétně právo na rovnost v právech. Teď nemám na mysli to, že našim ústavním činitelům bylo zachováno právo, které nemáme my, ostatní lidé, právo nebýt stíhán podle trestního zákona.
Teď mám na mysli další porušení práva na rovnost v právech, protože naši ústavní činitelé si připojili další privilegium. Mít právo na to, aby jim orgány činnými v trestním řízení nebylo bráněno v práci.
Tvrdit, že by mohlo jít o účelové bránění, znamená, že naši ústavní činitelé veřejně přiznávají, že naše orgány činné v trestním řízení nejsou nestranné. Že jde o lidi úplatné.
I když se o tom dosti často mluví přesto to z tak vysokých státních míst dosud tak otevřeně nezaznělo.
Takže se nabízí otázka. Je uvedený argument vyjádřením skutečných poměrů v našem státě anebo jde jen o účelové a ničím nepodložené tvrzení?
Pokud by šlo o skutečný odraz poměrů u nás, pak je na místě zvažovat, zda jsou naši členové Parlamentu lidmi na svém místě, protože o korupci ví a nic proti ní nedělají, a to i přes to, že jsou jediní, kdo proti korupci v těchto složkách státní moci mohou reálně něco udělat.
Oni nastavují pravidla fungování státu a tedy i státního aparátu. Je tedy na nich, aby nastavili taková pravidla, která korupci ztíží.
Pokud je zmíněný argument jen účelovým a ničím nepodloženým tvrzením, pak je na místě zvažovat, zda ten, kdo s ním operuje je opravdu svéprávný, protože tvrdit, že naše orgány činné v trestním řízení by se snížili k tomu, aby některému členovi Parlamentu, případně jiného vysokého státního úřadu pouze účelově a tedy bez reálného základu bránili v práci tím, že ho budou stíhat – v tomto případě by muselo jít o zadržení konkrétní osoby a její násilné předvedení na služebnu, nebo umístění do vazby – co k tomu dodat?
Nebo spíše. Dokazuje to skutečný postoj našich zákonodárců k nám ostatním lidem, k našim právům, k našemu právnímu řádu a demokracii jako takové.
Naši zákonodárci jsou lidé. My, ostatní občané našeho státu, jsme také lidé. Proč tedy mají mít jedni lidé jiná práva, než my, ostatní?
Odpověď je jen jedna. Je to proto, že oni mají moc si tato práva sami přiznat. A v tom případě jdou řečičky o demokracii, úctě k právům a základním lidským právům vůbec, jaksi stranou.
