Je věta, kterou někdy touto dobou před 162 lety napsal Marx. I když zhruba o deset let později její obsah fakticky vyvrátil, přesto do dnešního dne tato věta vyvolává emoce u řady lidí. Jedni k ní vzhlížejí s nadějí na lepší zítřky a snad i vládu, druzí pak z obav o vlastní majetek i vládu. Prvních 70 let od jejího napsání se nic nedělo. Dalších 70 let se zdálo, že je pravdivá. Po té se režimy, které se na její reálnost odvolávaly, zhroutily. V každém případě však musíme přiznat, že tato věta a celý soubor názorů, který ji doprovázel, představovaly velký zásah do dějin člověka na této planetě.
Takže, pokud jsem vás touto větou na začátku nového roku příliš nevyděsil, zkuste se zamyslet nad následujícím. Jak jsem uved. Marx sám reálnost dané věty vyvrátil.
Proto se nabízí otázka. Jde o předpověď opírající se o poznání objektivních podmínek vývoje lidské společnosti, nebo jde o zbožné přání reagující na poměry panující v lidské společnosti v době, kdy byla předpověď učiněna?
Jak jsem uvedl minule. Nespokojím se s tím, co jiní říkají a snažím se utvořit si svůj názor na diskutované téma. Toho mohu docílit jedině tak, že se přesvědčím o tom, zda je pravda to, co se říká. Přesvědčit se je možné v daném případě jen tak, že si přečtu, co autor, o jehož výroku se diskutuje, skutečně napsal. Protože každá interpretace nějakého názoru je do značné míry ovlivněna názory, postoji a zkušenostmi toho, kdo interpretuje.
Co jsem se v Marxovi dočetl?
Pokud jde o předpověď zániku kapitalismu, pak jsem se dočetl nejen výše uvedenou větu ale i to, že kapitalismus je již zralý k zániku. Dočetl jsem se však i to, že uvedená předpověď je obsažena v spise, který vznikal od Prosince 1847 do Ledna 1848.
A to je velmi významné zjištění. Marx již počátkem roku 1848 předpovídal zánik kapitalismu a buržoazní revoluce (tedy výměna vládnoucích skupin) Evropou proběhla od Jara do Podzimu r. 1848.
Z toho vyplývá, že Marx tvrdil, že kapitalismus je zralý k zániku již v době, kdy ještě fakticky nastolen nebyl.
To je velmi zajímavé zjištění. Jak může být zralé k zániku něco, co ještě ani nevzniklo?
Pátral jsem dál a snažil jsem se najít něco, o co by Marx mohl svůj závěr opřít. V jeho díle jsem našel poznatek, který říká, že soulad mezi ekonomickou základnou a právní a politickou nadstavbou je jen dočasný a stále se mění od stavu, kdy nadstavba umožňuje a podporuje rozvoj základny až po stav, kdy se naopak nadstavba stává brzdou dalšího rozvoje. V okamžiku, kdy napětí mezi rozvíjející se základnou a stagnující nadstavbou dosáhne kritického bodu, dochází k revoluci. Při tom platí, že stará společensko-ekonomická formace nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru, a nová společensko-ekonomická formace nenastupuje dříve, než se materiální podmínky její existence vyvinuly v rámci staré formace 2).
Shrňme si výše uvedené.
Buržoazní revoluce. To není nic jiného, než boj vlastníků továren proti vlastníkům pozemků o politickou moc.
Vlastníci pozemků - feudálové, to je, z historického pohledu, starý prvek ve společnosti, který se snaží udržet si svoje mocenské pozice v politické oblasti, i přes to, že je v ekonomické oblasti již ztratil.
Vlastníci továren - kapitalisté, to je, z historického pohledu, nový prvek ve společnosti, který se snaží získat politickou moc po té, co ekonomickou již získal.
Aby mohli vlastníci továren vůbec proti vlastníkům polí vystoupit, museli nejprve vzniknout. To znamená. Stupeň poznávání přírody musel dosáhnout takového stupně, že bylo možné v rámci řemeslné výroby dospět k poznání, že zhotovování jednotlivých výrobků je možné rozložit do jednotlivých, relativně jednoduchých, operací. (Mimochodem. Podle mne jde o objev, který je snad srovnatelný jen s objevem hrnčířského kruhu nebo kola.)
Tento objev pak vytvořil předpoklad pro vznik manufaktur a později i zavádění strojů do výroby. Tak postupně vznikala třída vlastníků továren. Protože továrny jsou jen neživé věci, je nutné, aby je někdo uváděl do chodu a pracoval v nich. Tak spolu s vlastníky továren vznikala i třída lidí, kteří v továrnách pracovali - dělníci. To vše se dělo v rámci staré společensko-ekonomické formace - v rámci feudalismu.
Až vlastníci továren ekonomicky zesílily natolik, že byli schopni se postavit představitelům starých pořádků, pak došlo ke střetu - revoluci. Vlastníci továren se chopili moci a tím byl nastolen nový společenský řád.
Aby však vlastníci továren mohli v tomto boji uspět, museli proti vlastníkům polí, kteří v dané společnosti vládli a měli tak k dispozici i všechny mocenské nástroje, zejména armádu a policii, získat spojence. Těmi se stali ti, kteří v továrnách pracovali.
Protože továrny představovaly stavbu na určitém místě a pro její řádné fungování bylo potřeba hodně lidí je jasné, že stav, kdy lidé - pracovní síla - byli vázáni na určité území a bez souhlasu svého pána se nemohli vzdálit, tovární výrobě nevyhovoval. Proto se objevil požadavek na osobní svobodu člověka. A to byl hlavní tahák, kterým vlastníci továren získávali na svoji stranu obyčejné lidi. Nabídli jim, že jim zajistí osobní svobodu a tím i volnost v pohybu.
Vidina osobní svobody. Po tisíciletích osobní nesvobody byla velmi silným lákadlem pro obyčejné lidi. Proto se přidali na stranu vlastníků továren a pomohli jim svrhnout staré pořádky.
Až potud tak máme vývoj společnosti, který zcela odpovídá výše uvedeným poznatkům K. Marxe.
Jenže. Je zde výše uvedená Marxova předpověď o možnosti zbavení vlastníků továren politické moci.
Mají-li však platit výše uvedené poznatky o střídání společensko-ekonomických formací, pak by již v době, kdy Marx zánik kapitalismu předpověděl, muselo existovat něco, co by chtělo a bylo schopno kapitalismus svrhnout.
Že by něco takového vzniklo v rámci kapitalismu, který v době předpovědi, ještě u moci nebyl, to možné není. Kromě toho, kapitalismus se v první polovině 19. století teprve chystal moc získat. Sílil a byl, z hlediska pokroku lidstva, novým a pokrokovým prvkem, který si uchopením moci měl vytvořit podmínky pro svůj další rozvoj.
Zdá se tedy nelogické, že by již v této době měly existovat objektivní podmínky pro jeho zánik.
Rovněž tak teorie vedoucí úlohy dělnické třídy v procesu zániku kapitalismu odporuje výše uvedeným objektivním zákonitostem rozvoje lidské společnosti.
Dělnická třída byla novým, pokrokovým prvkem v rámci feudální společnosti. Vznikala spolu se svojí třídou vlastníků továren a je s ní bytostně spjata. Její historickou úlohou tedy bylo podílet se na zániku feudalismu a nástupu kapitalismu. V okamžiku, kdy se kapitalismus i v politické oblasti stal realitou, stala se dělnická třída v podobě, v jaké ji znal Marx, starým prvkem, který má bytostní zájem na udržení dosaženého stupně poznání přírody, protože další rozvoj v poznávání znamenal přechod od lidmi zajišťované strojové výroby k poloautomatům a automatům a tedy k podstatnému omezování počtu dělníků na dosažené tovární produkci.
V tomto okamžiku jsem se tedy dopracoval k poznání, že Marxova předpověď o existenci objektivních podmínek pro zánik kapitalismu odporuje Marxem formulovaným zákonitostem vývoje lidské společnosti.
Zůstala tedy otázka. Co vedlo Marxe k předpovědi revoluce?
Jediná odpověď, kterou lze v Marxově díle nalézt je ta, na kterou jsem upozornil v předchozích blozích věnovaných této tematice.
Byly to nesnesitelné životní podmínky obyčejných lidí vytvořené těmi, kteří vlastnili továrny. Tovární výroba byla v rámci feudalismu něčím zcela novým. Něčím, co do feudalismu nepatřilo a na co nebyl postaven právní řád. Feudálové navíc v oblasti tovární výroby nepodnikali a proto ani neměli zájem na úpravě poměrů v ní.
Kapitalisté u moci nebyli a proto nemohli stanovovat zákony, které by upravovaly postavení obyčejných lidí. Kromě toho. Pracující v továrnách byli relativně novým prvkem v rámci lidské společnosti a proto nebyli sjednoceni v boji za lepší pracovní a životní podmínky. O to snazší bylo jejich bezuzdné využívání k dosahování zisků.
Tak se příčinou zájmů o osud těchto lidí ze strany oficiálních míst stala jen obava ze šíření nemocí z míst jejich soustředění. Marx ve svém díle poukazuje např. na toto zjištění o stavu bytových podmínek dělníků. „Dosáhne-li vysokého stupně, vede skoro nevyhnutelně k takovému popření veškeré slušnosti, k tak špinavému smíšení těl a tělesných úkonů, k takové nahotě pohlaví, že je to všechno spíše zvířecí, než lidské. Být vystaven těmto vlivům, to je ponížení, jež je tím hlubší, čím déle trvá. ... Není přeháněním, řekne-li se, že život v mnohých částech Londýna a Newcastlu je peklo." 3) Zde Marx cituje ze zprávy o bytových poměrech zjišťovaných na příkaz Tajné rady.
Na jiném místě odkazuje na zahajovací řeč na zdravotnické konferenci v Birminghamu v níž se praví, že „... v Manchesteru je průměrný věk u zámožné třídy 38 let, u dělnické třídy 17 let. V Liverpoolu je u zámožné třídy 35 let, u dělnické třídy 15 let." 4)
Jinde pak píše následující: „Pečlivé srovnání ... výživy zločinců v anglických věznicích s výživou pauperů v pracovnách a svobodných zemědělských dělníků této země ukazuje nesporně, že zločinci jsou daleko lépe živeni než kterákoli z obou ostatních kategorií, zatím co množství práce, které se požaduje od odsouzených k veřejných nuceným pracím, činí asi polovinu práce, kterou koná obyčejný zemědělský dělník." 5)
A v odkazech na nesnesitelné životní a pracovní podmínky dělníků bychom mohli pokračovat. Mohli bychom odkázat na to, že v krajkářském průmyslu pracovali 2 a 2 ½ leté děti, mohli bychom odkázat na zjištění, že podle názoru londýnských zdravotníků činí minimální prostor na ložnici či dílnu 300 krychlových stop na osobu, zatímco v krajkářském průmyslu činí i 12 ½ krychlových stop atd.
Z tohoto zjištění není těžké pochopit, že Marx dospěl k závěru, že dělníci jsou, jako třída nejhůře postavenou skupinou lidí v rámci lidské historie.
A protože se postavení dělníků zhoršovalo v průběhu každé hospodářské krize, pak není těžké si představit, že Marx dospěl k závěru, že tito lidé již nemohou dále takové zacházení trpět a že se proti němu vzbouří. Podnětem pak měla být krize.
Z uvedeného vyplývá, že důvodem k tomu, že Marx předpověděl konec kapitalismu, nebyla znalost objektivních zákonitostí vývoje lidské společnosti, ale bídné postavení pracujících. Jen na doplnění. Výše zmíněný poznatek o střídání jednotlivých společensko-ekonomických formacích je obsažen ve spise, který vyšel zhruba 10 let po Komunistickém manifestu.
Z pohledu tohoto zjištění je pak zarážející, že i když Marx ve svém díle na danou skutečnost poměrně výrazně poukazoval, že přesto nikoho nenapadlo se z tohoto varování poučit a učinit něco pro zlepšení postavení dělníků.
Jak je uvedeno výše. Říjnová revoluce v Rusku byla až 70 let po napsání věty uvedené v nadpisu tohoto článku.
Otázka tedy je. Co bylo skutečnou příčinou uvedené revoluce? O tom později. K odpovědi na tuto otázku dospějeme postupně na základě rozboru zákonitostí vývoje lidské společnosti.
-------------------------
- 1) Marx K., Engels B., Komunistický manifest, SPN, Praha 1970, str. 29
- 2) Marx K., Engels B., Spisy, sv. 13, SNPL, Praha 1963, str. 36 - 37
- 3) Marx. K, Kapitál I, str. 693 - 694, SPNL. Praha 1953
- 4) Tamtéž, str. 676
- 5) Tamtéž str. 715 -716
