Jižní Amerikou na kole - 30.den - Cesta mne zavedla do La Aracuanie

..do oblasti jezer, ledem pokrytých sopek a neprostupných lesů. Dojel jsem do oblasti, kde stále žijí mapučové, neboli dvacátá osmá generace chilských indiánů. Nelezou po stromech, ani nedokáží zabít placatým kamenem lamu na dvěstě metrů - což je přinejmenším zklamání. Ale byl jsem na to připravený z Kanady. Indián dnes prostě chodí v teplácích s fajkou a má v kapse i-phone. Pokrok nezastavíš a indiána nedohoníš.

Tihle mapučové na zdejším tržišti - ve městě Villaricca u stejnojmenného jezera a stejnojmenné sopky - prodávají alespoň svoje výrobky. A že je na co se koukat. Jsou velice schopni řezbáři, tudíž dřevo je hlavní artefakt. Můžete si tu koupit třeba obrázek Johna Lennona na dřevě, nebo přívěsek se znakem hippies, popřípadě dřevěnou bustu Boba Marleyho. Dokážou všechno, věřím že do zítřka mi vydlabou na přání Leonu Machálkovou do buku. Holt nám ti indiáni trošku zesvětověli do všech stran. Alespoň jsem si prostudoval mapučský slovník a dialekt jazyka Mapudungun, neboť v nastávajících dnech bych jej mohl potřebovat. Tak třeba: ňuke je matka chao-chaw je fotřík chuchu je babička z matčiny strany, ovšem kuku je z otcovy strany kuře je manželka a füta je manžel antü je slunce a ko je voda pewü,walüng,rimü,pukem..., neboli jaro, léto, podzim, zima.Mohl bych courat ve slovníku dál, ale myslím že to stačí. Víc stejně potřebovat nebudu.

Sedím tedy na břehu jezera Villaricca a hledím na bílý kužel místní sopky. Tohle je nádherná, ale stále neklidná vulkanická část světa. Sopky lemující celý tenhle pas hor dodávají oblasti ten správný oder dobrodružství, no zároveň jsou trošku znepokojující. Chile s tím má své zkušenosti a díky zemětřesení se dnes nedostanete vlakem na všechna místa, kam vedou koleje. Chilané dokonce pravidelně při debatě vzpomenou, kde byli 22.února roku 1960 - pokud tedy vůbec byli, neboť to datum je pro ně stejně jako 11.září.... tuším pro američany. Tehdy, zemětřesení a výbuch téhle malé potvory srovnal se zemí co se dalo a vzápětí přišlo tsunami a vzalo si co zbylo. Takhle to tu chodí a je to daň za tu krásu, na kterou právě žmourám. Musím přiznat, že zemský neklid způsobeny vulkanickou činnosti této lokality je silně znatelný i pro běžného člověka. Dnes v noci jsem spal totiž v hustém parkovém porostů velice neklidně a zemské erupce cítil jsem jak na břiše, tak ve spacáku. Ovšem připouštím, že mohla být příčinou seismické činnosti konzerva fazolí s parkem!