Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Zážitky jsou důležité..

..stejně jako prožitky. Ale historky,.... historky, to je panečku věc. To je síla! Bez historek není výlet výletem. Bez historek se nedá jít ani na pivo, protože to by jste na sebe jen koukali... a pak by si někdo raději nějakou historku vymyslel. Než takhle čumět na druhou hubu. Já mám historek z cestovního sáčku na rozdávání, ale když já nevím.... fakt je to spíš k pivu, neboť bez gestikulací a máchání rukama.., no nevím. Ale když ono to patří k Santiagu a v tomhle historiegrafu nám to jde tak nějak popořadě a po dnech.

Tak třeba: Před půlnoci vešel jsem do obchodu koupit si pivo a brambůrky na pomyslnou slavnostní tabuli v rámci rozlučky se Santiagem. Kolo jsem opřel o skleněnou vitrínu obchodu, zamčel a zkontroloval, že je zamčená i brašna s počítačem na kole. S ochrankou obchodu jsme na sebe mrkli a já gestem známým z filmu Pulp Fiction, neboli jak říkáme my na Hané palpfikšn - gestem prsty do véčka napřed na oči a pak na kolo, jasné naznačil hlídajícímu agentů 006 "HLIDEJ"! Přehraboval jsem se v brambůrkách a pročítal etikety na pivních lahvích, neboť jsem nechtěl koupit žádný brajgl, ale nějakou jakostní odrůdu v ceně brajglu... a pak to přišlo. Pohlédl jsem mezi řádky na agenta, ten shodou okolností na mě a a gestikulací dal najevo "kolo"?! Oči mi zamžouraly na místo XY a kolo nikde! Myslím, že se nedá popsat co následovalo, neboť vše vyletělo do vzduchu, já přeskočil regál se zeleninou, od sekce melounů jsem se odrazil až ke korejské studentce, kterou jsem vzal obkročmo k hlídací bráně, která se raději otevřela sama a vyběhl jsem na noční Plaza de Italia. Bylo mi jasné, že s kolem museli utíkat na bulvár Vicuňa, neboť kdybych já čubnul kolo i s vlajkou - taky bych tam běžel. Tudíž vzhůru na bulvár s jasnou představou, že pokud jej chytím, zemře strašlivou smrti, což je: chytit za jazyk a vší silou vytáhnout vnitřní tělo ven přes ústa. Když se dílo podaří, tak před vámi stojí člověk, jako když obrátíte třeba tepláky naruby, akoráte všude visí jeho vnitřnosti... a za ty mu nakonec zataháte! Strašná představa, bolest a potupa. Při tom běhu jsem se pojednou ohlédl a zjistil, že za mnou běží onen agent z obchodu. S mohutným funěním mne chytil za ruku, odvedl zpět do obchodu a ukázal na kolo, které pro moji bezpečnost přenesl dovnitř do obchodu a opřel v oddělení papriky..... DEBIL! Objal jsem napřed kolo a pak agenta. Bylo to kus chlapa, že jsem nedokázal spojit ruce,... ale on tu něhu pocítil a zajisté si myslel, že je hrdina, zatímco mně běžel čas do infarktu..

Nebo další: 14. slovy čtrnáct dnů, jsme řešili, co s rozbitým foťákem. Bylo nám jasné, že foťák na cestu potřebuji stůj co stůj, ale jak to udělat, aby to stálo co nejméně. Schválně si zkuste někdy v cizí zemí, jen tak najít zboží na internetu, když neznáte názvy vyhledávačů ani průměrné ceny. A zkuste si to nejlépe v Maďarsku, tam to pochopíte nejlépe. Vybrali jsme zhruba tři adepty na nový fotoaparát, ale nebyla šance objednávky přes internet. Na řadu kamarádky Markéty pracující v santiágském hostelu jsme vše nechali na Santiago a kamenné obchody, neboť internetový boom je prý v Chile tuze zrádný. Ihned po příjezdu jsem se tedy vrhnul na město a fotokramy v něm. Z cen se mi točila hlava a po hodině mi bylo jasné, že tohle nezaplatím. Smířil jsem se s tím, že místo fotek budu pro zbytek cesty používat paměť a když se mne někdo zeptá, jaký to tam bylo, tak se zasním a řeknu : vlevo do zelena, pak ostřejší jas, člověk, obloha a ISO tak 200. A tak jsem při courání městem zašel i do jednoho podchodu a vidím v jednom obchodě sedět dědečka a nad hlavou mu visel plakát Meopta. Vešel jsem v úžasu dovnitř a vysvětlil mu, že ta továrna na zažloutlém papíře sídlí v mém městě a že můj otec v ní pracoval celý život. Dědeček vytáhnul čtyři úplně nové zaprášené zvětšováky Meopta a napsal mi na papírek jméno"paní Řehačkova"se kterou prý obchodoval. Chtěl jsem mu vysvětlit, že Meopta neexistuje a paní Řeháčková z Pragoimportu bude asi po smrti, tudíž ať zhasne a jde domů. Místo toho jsem mu raději ukázal svůj foťák a vysvětlil problém. A on mne poslal do čtvrtého patra v budově, kde jsem zazvonil, otevřel člověk pracující pro servis Sony a Panasonic, vzal si foťák se slovy, ať se stavím za půl dne a já nechápal nad touhle náhodou ve městě, kde dle informací neexistuje servis!! Za půl dne mi vysvětlil a ukázal, kterak sůl ze Saláru Uyunii rozežrala chip i kontakty a závadu považoval za neopravitelnou. K mému úžasu přede mne postavil zcela nový fotoaparát Panasonic, přímo ten, který mám já a který se již těžko shání. Dal mi na něj dvoutisícovou slevu a mne se chtělo tančit. K završení všeho, jsem se vrátil s radostí na hostel, abych po chvíli zjistil, že kluk, kterého jsem celou dobu považoval za maďara, byl ve skutečnosti Čech. Při vleklé rozmluvě kdo, co, kam a za kolik, jsem mu povykládal o trampotách s fotoaparátem a on spustil v hurónský smích a předal mi vizitku, na které stalo : Marketing Director Panasonic pro střední evropu..... no do prdele, není tohle haluz jako hrom?? Mohl bych vše zakončit tím, kterak se mi podařilo najít v Santiagu sídlo švýcarské firmy Victorinox a vydyndat nový nůž se slevou. Příběh o ztraceném noži, jeho vlivu a důležitosti na osamělý život lovce a otce od rodiny ve španělštině skoro rozplakal paní za pultem. Padly jsme si do náručí, předala mi nůž a zvolala: Štastnou cestu a řež vždy, všude a všechno!

Ale tímhle to nezakončím, neboť se vrátím na začátek, kdy nesl jsem si slavnostní pivo a brambůrky pro ukončenou a po prožitém infarktu se skoro ztraceným kolem. Vešel jsem na hostel a všude bílo... absolutně bílo. Personál lítal zleva doprava, chaos, ubytování měly přes pusy trička,...a první co mne napadlo - spadnul strop, nebo se brousily sádrokartony. Večer? Nechápal jsem, proč mě všichni plácají po zádech, jako v době kdy jsem konečně po pěti letech dodělal řidičák na malou motorku. Otevřel jsem dveře do pokoje a bylo mi to jasné: Armagedon! Brazílie vychovala milión úžasných fotbalistů a jednoho debila. A ten debil se opil, vzal práškový hasiči přístroj a vystříkal nám pokoj, neboť si spletl číslo a místo pokoje číslo pět, vběhnul do čtyřky. Bílá tma, prach všude, nedychatelno, povlečení, peřiny, matrace, boty, tašky, krosny... bílo, bílo, bílo. A zatímco zbytek brazilské enklávy v poklidu hrál dál na kytaru, my začali uklízet s vědomím, že pokud nechceme spát na ulici, tak jiné varianty není. Měli jsme jeden smeták, žádný kýbl a tři hadry. Recepční hostelu po chvíli utekl ze zděšení a zbytek hostelu oslepnul. Přesto jsme to dokázali. Dva češi, jeden němec a brazilec. Ve tři ráno bylo po všem! Ale tohle je přesně ta historka k pivu. Proto si ji nechám. Dokážu na ní totiž vysvětlit rozdíl v krizové situaci mezi čechem, němcem a brazilcem.... což jsme byli my tři z pokoje. Kdy němec hledí na tu spoušť a stále dokola celý od prachu křičí "co budeme dělat a mlátí při tom německým pasem o stůl, brazilec celý od písečného prachu z hasičáku zapne počítač a v tom bordelu skypuje se svoji holkou, kterak ji umiluje ...a dva češi, co popadnou smetáky a hadry a jdou na věc, zapíjejíce vše slavnostním pivem a požírajíce brambůrky! Druhý den se nám vedení omluvilo a vrátilo nám peníze za ubytování. Dle milované recepční Markéty je tohle typický chilské a jakýkoliv průser se zde řeší útěkem a hlavou do písku. Alespoň jsem si získal na svoji stranu celou brazilskou enklávu na hostelu, která mne od rána do večera plácala po zádech vykřikujíce " Pavel Nedvěd.... to byla ale noc, co??"....To byla, kluci brazilští...to byla! Vyhlásíme vám válku....třeba ve fotbale! Ale to všechno až doma při pivu...

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 17.1.2013 20:05 | karma článku: 11,68 | přečteno: 561x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 35. den - Vstával jsem poměrně brzy..

..nechtěl jsem mít problémy s ochrankou resortu, v jehož parku jsem chrupal, ale hlavně se moje tělo ihned po probuzení omrskávalo nervozitou. Čekala mne namáhavá RN234, neboli pověstná a nádherná Routa de Siete Lagos. Něco ve stylu nahoru, dolů, doleva, doprava, s výhledy na jezera co jsou dechberoucí... až po střední pasáž vjezdu do NP Nahuel Huapi, což měla být šotolina a kamení po dobu padesáti kilometrů.

24.1.2013 v 22:26 | Karma: 12,47 | Přečteno: 429x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 34.den - Skoro bych zvolal..

"jupííí, konečně pošmourno na obloze", ale nechtěl jsem se rouhat, aby mne to nemrzelo. Faktem zůstává, že nebudilo mě slunce, ale ševel větru a ospalo. Mám rád to počasí před deštěm, kdy se dá šlapat a šlapat, neboť máte pocit, že něčemu ujíždíte. Jelikož jsem spal u cesty a jen křoví mě dělilo od nakukování řidičů, nebylo moc času se protahovat. Měl jsem celou noc na důležité rozhodnutí a ráno jsem při pojídání suchých vloček mohl vyřknout ortel.Balón a klaunsky klobouk zůstanou zde na místě. Byť mi to trhalo srdce, nešlo to jinak. Klobouk znatelně zabíral pohled na moji reflexní vestu a balón je prostě balón. Schválně mi řekněte, kam by jste dali balón, když jedete na kole? Vezl jsem ho týden v helmě místo mé hlavy, ale tentokrát jsem již helmu potřeboval. Snažil jsem se jej vyfouknout a dovézt Amálce,... ale nešlo to. Rozhodnutí tedy tvrdé, ale prakticky praktické! Jak vidno, jsem chlap, lovec a drsoň!Nechám klidně balón a klobouk na místě a nehnu brvou....uffff!

23.1.2013 v 21:56 | Karma: 12,36 | Přečteno: 567x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 33.den - Začalo to hned z rána..

... jistěže přiletěli tabanos a zabodávali do mne vidle a samozřejmě, že slunce roztopilo kotel na čtyřicítku. Já mám ale na mysli stoupání. Opravdu výživné stoupání. Cesta se vlnila hned zrána pěkně nahoru a samota nabírala obrátek. Největší trápení mi ale způsobovalo kručení v žaludku. Byla to doslova filharmonie. Bohužel, moje taška s jídlem obsahovala pouze paštiku, mrkev, rýži a tuňáka na večer a balíček sušenek. Šlapal jsem vzhůru a přemýšlel nad tím, co se dá ze zmíněných ingrediencí navařit za jídlo pro celý den... a vycházelo mi jediné. Velké hovno! Bez chleba zhynu!

22.1.2013 v 22:53 | Karma: 13,18 | Přečteno: 518x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 32.den - Každý ráj má své vykoupení..

..a vykoupení ráje u horské řeky, kde jsem spal se jmenovalo "tabanos". Přišli, tedy lépe řečeno přiletěli hned za rozbřesku a udělali si pique-nique (pro Bobra piknik) přímo u mého stanu. Čekali jen až vylezu, aby rozpoutali rej a moji popravu. Tabanos, alias Black Flies jsou černá hovada velikosti Airbusu A-300. Nemají sosák, ale sbíječku, majzl a kladivo. Jejich systém lovu je udivující, zatímco jeden frajer přiletí před vaše oči a donutí vás švidrat, ostatní zbaveni mé ostražitosti přiletí zezadu, zapnou kompresory a pustí se do mých zad a nohou. Nevzdal jsem se a pustil se do boje. Za minutu jsem dokázal zabít přes tucet těchto násosku a vystrojil jim pohřeb. Ostatní to trošku zbrzdilo. Troškou myslím půl minutu.

21.1.2013 v 22:10 | Karma: 13,87 | Přečteno: 615x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 31.den - Neprožil jsem zrovna klidnou noc

Villaricca, díky své poloze u jezera nalákala tisíce dětských parchantů i s rodiči a všichni měli v plánu dělat prázdninový bordel. Uniknul jsem tomu na předem vyhlédnutou louku 5 kilometrů za městem. Bohužel si tento únik naplánovala i hippie squadra, která tam měla již postavené tři stany. Naštěstí byli již tak pod obraz, že mne pravděpodobně považovali za pochodující strom, neboť jen mžourali a padali ze židlí.

20.1.2013 v 12:37 | Karma: 12,51 | Přečteno: 455x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."