Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 33.den - Začalo to hned z rána..

... jistěže přiletěli tabanos a zabodávali do mne vidle a samozřejmě, že slunce roztopilo kotel na čtyřicítku. Já mám ale na mysli stoupání. Opravdu výživné stoupání. Cesta se vlnila hned zrána pěkně nahoru a samota nabírala obrátek. Největší trápení mi ale způsobovalo kručení v žaludku. Byla to doslova filharmonie. Bohužel, moje taška s jídlem obsahovala pouze paštiku, mrkev, rýži a tuňáka na večer a balíček sušenek. Šlapal jsem vzhůru a přemýšlel nad tím, co se dá ze zmíněných ingrediencí navařit za jídlo pro celý den... a vycházelo mi jediné. Velké hovno! Bez chleba zhynu!

Známka civilizace přišla na dvacátém kilometrů v podobě malého pokusu o kemp, ovšem se zcela nádhernou hospodou vevnitř. Majitel se očividně právě probudil, neboť se mnou mluvil, do toho čural a zároveň si čistil zuby. Ujistil mě, že jsem v průseru, neboť cesta přejde za chvíli na brutální šotolinu a vjezd do národního parku Villaricca. Poté vjedu do Argentinského národního parku a po sto kilometrech se vynořím ve městě Junin de los andes a tam si mužů koupit chleba i s krávou. On prý bohužel nemá nic, ani sušenku a ke všemu je neděle a tím jsem se zcela zakopal. Bezvaaaa! Žádné lepší zprávy přijít nemohly. Ačkoliv mohly, neboť jsem si objednal café a zmíněný Diego mi přinesl zaprášený hrnek a na podtacku čerstvé myší hovno. Ta myš si musela zrovna vytírat řiť, když na ten tácek chytnul... Co tě nezabije, tě maximálně posílí, že jo!

Přefiltroval sem si z řeky 8 litrů vody s vědomím, že zvukař Míša tvrdí, že hlad je jenom převlečená žízeň a vydal se do hor. Cesta opravdu po chvíli přešla na šotolinu a kamení nejhrubšího zrna. Slunce peklo a můj žaludek kousal hlady do jater a sleziny. Kolem rostly chrpy a divoké chrizantémy a věřím, že Ital v kuchyni by dokázal udělat steaky ze všeho okolo. Prostě " uno chrpiny, naklepíny, mrsklíny na olejíny, pridalíny pepríny..... podusíny minutíny...... a papalíny.... vás Manulel, či jak se jmenuje!

Po druhém pádu z kola a průjezdu desíti aut, která zvedla oblaka prachu nahodnotu, při které by vystěhovali Ostravu, jsem přešel na první fázi žranice. Mrkev a čtyři sušenky s vodou. Naštěstí to byla mrkev velikosti cvičného granátů, neboť žaludek ji zaregistroval a já mohl nasadit ostřejší spurt. Ostřejší spurt znamenal 6km/h. Více to opravdu nešlo. Chvíli jsem přemýšlel, zdali to není horší, než bolivijská anabáze. Čím blíže jsem byl sopce Lanin, tím více se cesta měnila pouze na kamení a sopečný prach, který mi dával do těla i do nosu. Cesta měla bohužel sklon do půlkruhu a já mohl tudíž jet pouze po prostředku, neboť kraje byly sám písek. Prostředek měl ovšem největší díry a rolety a kromě toho jsem brzdil dopravu a tudíž sem musel občas na kraj,... což znamenalo okamžitý pád. K uzoufaní.

Po sedmi hodinách jsem měl 22km na tachometru a hranice s Argentinou v nedohlednu. Cedule pořád ukazovaly na stoupání. Budu první, kdo se pokusí po návratu změnit systém značení kopců na značkách. Naď 16% stoupání bude na značkách vyobrazen žebřík. Ať člověk alespoň tuší, do čeho leze. Když jsem měnil po deváté ve sluchátkách Tatabojs přišla změna. Ne v cestě, ale v kráse. Jestliže mi doteď dělala kulisu nádhera, tak ta se najednou změnila v ráj. Cesta se srovnala, v hledáčku se mi ukázala šílená sopka Lanin větší než co okolo a jezero tvořené z vulkánu vše dotvořilo. Smyl jsem ze sebe prach pro příjezd na chilskou hranici, vystál frontu na odepsání se z registru návštěvníků a přejel na argentinskou hranici. Opět další fronta,... ostatně, oni tu prostě fronty milují, jsou všude, kdykoliv a jakkoliv... jakmile se člověk zastaví, ostatní si za něj hned stoupnou v domnění, že jde o frontu. Možná je tu neoblíbenějším filmem " Na západní frontě klid", vůbec bych se tomu nedivil. Naštěstí na mne všichni od přepážek volali:heeej, bycicletas.... a šlo to rychleji. Nakonec jsem zvolal Vivat Argentina, což pobavilo celou frontu, celníky i jejich psa a vyrazil jsem opět do písku. To nevědí, žena rozloučenou mám připraveno " Don´t cry for me Argentina". Tím je zaručeně na hranici rozbrečím. Zkusil jsem obejít pár aut s prosbou o nákup chleba v dolarech. Bohužel neděle a rozladěnost z čekání ve frontě situaci zhoršovala. Nikdo neměl nic, ale všichni mne ujišťovali, že 80km je městečko a tam mají všechno. Za některé rady by se nemělo děkovat!

Žaludek si již stejně navyknul, tudíž byla prioritní informace, že asfalt začíná za dvacet kilometrů... a to bych mohl do večera stihnout. Nádhera v podobě národního parku pod sopkou Lanin mi ale vzala dech a donutila mne zvolnit... až zastavit a čučet do umrtvení na nádheru světa. Park je tvořen stromy Araucaria, což je pohled do historie a není moc míst kde tuhle nádheru vidět. Se sopkou Lanin v pozadí šlo o dech beroucí podívanou. S nohama v křišťálové čistě vodě, jsem tiše záviděl tenhle kout světa všem okolo, kteří zrovna lovili pstruhy, nebo jen tak muškařili.

Cesta se počala svažovat dolů, což bylo ještě horší než nahoru. Kolo muselo jet krokem kvůli výmolům a hlava mi z toho skákala ještě večer ve stanu. Nechápu, jak to může zvládat Jardou upraveny nosič. Naprosto skvostná práce!! Cestou jsem narazil na mlaďochy z přilehlého městečka, kteří si vyrazili na tři dny do parku na čundr na kole. Dali mi cenné informace spočívající hlavně v tom,že dál je pořád stejně pusto a prázdno...neboli "bezchlebová země". Když v tom zastavilo auto a řidič volá "Chico, nepotřebujete něco?".... "jo, chleba!" odpovídám.. Vylezla jeho paní a předala mi celý chleba, salám, šunku a oplatky... to vše za políbení ruky. Já jí, samozřejmě. Ufffff, tak tomuhle se říká haluz!

Slunce zapadalo, kolo narazilo na asfalt a měl jsem problém jej ukočírovat, jak se najednou rozjelo. Krajina se rapidně změnila na argentinskou pampu s pískem, křovinami a plotem kolem cesty. Občas se po pampě prohnal honák argentinský alias gaučo na koni a dokreslil atmosféru a změnu země. Všude se pásli koně a ovce,... ovšem s převahou argentinské steakove krávy... Poslední dobou vidím steaky ve všem. Někdo mívá stavy, že když vidí ženskou tak si ji představuje nahou, jako ve Vrchní Prchni, mám stejný problém s živým tvorem. Fakt, vidím krávu... a najednou přivřu oči a kopyta, rohy, kůže leží bokem a zbytek je na roštu. Klid Pavle, to vydržíš! Našel jsem zákoutí s řekou u silnice, vykoupal se do blahobytu, umyl prach zažraný do morku a konečně vyrazil na to rizoto s tuňákem. Taková maličkost a tak blízko blaženosti!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | úterý 22.1.2013 22:53 | karma článku: 13,18 | přečteno: 518x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."