Jižní Amerikou na kole - 34.den - Skoro bych zvolal..
Za brzkého rána jsem tedy vyrazil odlehčen zbytečnostmi, směr první argentinské město Junin. Krajina mi měla co nabídnout. Nekonečné prostory od obzoru po obzor a pasoucí se všechno. Úmyslně jsem vyfotil několik náhrobků podél cest, byť to normálně nedělám...., ale ty jihoamerické mě naprosto šokují aranžérským umem. Naprosto každý, kdo se tady zabije v autě dostane jako dárek vyzděnou, nebo svařenou kapličku a do ní to, co měl nejraději. Absolutně pravidelně tam stojí flaška s pivem, nebo jiným chlastem, oblíbené oblečení mrtvého a jeho nejmilejší věci. Když nejsou prachy na kapličku, tak se mu udělá z plastových flašek, neboť ty přežijí všechno. Vše se pak načančá fáborkama a prapory všeho druhu a motem "Ježíš je náš pán" Halelujah!
Vítr měl možnost dělat si tu co chce, a dával mi na srozuměnou, kdo že bude dole v argentinské Patagonii pánem.. Došlapal jsem do Juninu za minutu dvanáct. Ne tedy na hodinách, ale v mém břiše. Zásoby podarovaného jídla klesly na -1 a Junin byl vysvobozením. Ležérně sedící policie na svých těžkotonážních strojích mi řekla, kde najdu jediný bankomat a já zahnul na náměstí, abych se po chvíli zapojil do fronty na výběr peněz. Všichni čekali ve frontě trpělivě, jen ze mě čišelo zoufalství. Dokonce jsem z fronty odešel, abych zkusil přímo uvnitř banky vyměnit dolary. Fronta k přepážce uvnitř banky byla ale devětkrát delší než ta moje venku. Raději jsem slušné zacouval na svoje místo a vyčkal okamžiku štěstí. Mám pravidelně orosené všechny záhyby na těle, když čekám, zda-li bankomat v té či oné zemi vydá obnos. Vždy se za tím něco skrývá a tahle argentinská mrcha mne nechala desetkrát kartu vložit a zase vytáhnout se stovkou napisů ve španělštině, než jsem po jedenácté pochopil, že se tady karta vloží, namačká PIN a zase vytáhne... další transakce jsou již bez karty. Jednoduché? Pro Einsteina určitě, ale já měl problém dodělat školu!
Za svůj první mrzký argentinský peníz jsem si dal vysněné café, špagety a empatadas, což jsou plněné těstovinové zavinovačky masem a já jim naprosto propadnul. Za pár grošů máte v břiše kus receptury z říše slunce. A když jsem u toho slunce, tak to k polední opravdu vylezlo a opět rozpoutalo běsnění. To tu ale psát nebudu, neboť na vzkazníku mám nasraných komentů habaděj.. typu: "my tu odklízíme sníh a ty se mažeš krémem na opalování....hajzle!" No jo, s tím už nic nenadělám:-)..... ale zase smrdím potem víc než vy! Myslím!
Odjel jsem z Juninu kolem třetí a namířil si to do padesát kilometrů vzdáleného San Martin, jakožto horského střediska spravujícího národní park Lanin a Cestu jezer. K této cestě se naprosto obracela moje mysl, neboť jde o klenot mezi klenoty, neboli o jak jinak, štěrkovou cestu, která národním parkem lemuje tuším šest nebo sedm skvostných jezer a vytváří tak nezapomenutelné zážitky a výhledy. Tak doufám, že se nezmýlím. San Martin mě přivítal extrémním turistickým ruchem. Až takovým, že jsem měl chuť jej projet na jeden zátah. Kdyby mne ovšem nestrašila vzpomínka na předvčerejšek a na zapomenuté zásoby jídla. Chtě nechťe, musel jsem do obchodu udělat nákup nad nákupy, což znamená, koupit mrkev, jablko, sýr a salám, mléko a oplatky... Jelikož jde ale o posvátný večer u jezera, přikoupil jsem víno.... kdy spíše než nad ročníkem, zakotvil jsem u ceny... a tu jsem lehce přešvihnul, za 35kč... což bude kvalita a taky jsem koupil koření. Jsem v Argentině, tudíž na slavnostní večer - slavnostní steak. Naprotivá obchodu byla masna a já se snažil vysvětlit řezníkovi, že potřebují steak, který by vlezl do mého hrnečku vař a nechal se osmahnout příručním vařičem. Celé tohle povídání pochopila až řezníkova žena, předala jej do mužova ucha a ten složil z ramen zabitou krávu a odřezal z ní patu. Tu hodil na váhu a prohodil "30kč... to vám fakt stačí"? Jak mám doprdele vědět, jestli mi to stačí?,copak kupuju steaky denně? Prostě to naval a kdyžtak se doperu sušenkama!
Město se dostávalo do podvečerní skrumáže. Kolem jezera se korzovalo, hrála hudba, odevšad něco vonělo.. a já tušil, že pokud odjedu, budu mít problém najít spaní, neboť cesta je vytesaná do skály. Zeptal jsem se čtveřice cyklistů na nejbližší kemp? Aši čtyřicet minut...., pak se podívali na moje kolo a zvedli cifru.." hodina čtyřicet minut" Hrábnul jsem tedy do pedálů a po desíti kilometrech našel místo kempu oslnivý resort nad jezerem, něco ve stylu Dirty Dancing, neboť shora hrála podobná hudba. Lákala mne úžasná tráva v kopci nad resortem, ale musel jsem se prosmýknout kolem vrátného, což nebyl takový problém, neboť ten si opravoval auto... rozložil jsem se tedy na útesu o patro níže než ti, co zaplatili majlant a ustlal si přímo na kobylincích. Čerstvě jsem odhodil klackem, starší rukou a na přestárlé jsem položil vařič a rozjel steakovou show. Cibulka, rajčata, okurek, mrkev... na zaplnění břicha a drobek steak jako důkaz, že existuju.... Bylo to ve mně do vteřiny i s trávou, kůrou stromů a kobylincem, ale bylo to argentinsky vydatné a pestré... a takový má být i celý zítřejší den. Tak jdeme na to!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl
Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....
Senior zemřel u Brna při honu na bažanty, trefil ho jiný lovec
Při sobotním lovu bažantů na jižní Moravě zemřel jeden z účastníků honu. Muže seniorského věku...
VIDEO: V Gruzii řádí maskovaná komanda, pěstmi a kopanci dusí protesty
V Gruzii se objevili nechvalně známí „tituškové“. Tedy maskovaní útočníci, kteří za přihlížení...
V Kladně hořelo v bývalém areálu huti Poldi, zasahovalo devět jednotek hasičů
Hasiči v Kladně dnes dopoledne zasahovali u požáru budovy v bývalém areálu Poldi v Huťské ulici....
Vnitro stopnulo vyřizování žádostí o azyl v Česku pro Syřany, řekl Rakušan
Ministerstvo vnitra zastavilo vyřizování žádostí o azyl pro Syřany. „Jak je obvyklé v případech,...
Stavební pozemek, 1 400 m2 Velké Losiny - Ludvíkov (2 500 Kč/m2)
Velké Losiny, okres Šumperk
3 500 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x