Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 34.den - Skoro bych zvolal..

"jupííí, konečně pošmourno na obloze", ale nechtěl jsem se rouhat, aby mne to nemrzelo. Faktem zůstává, že nebudilo mě slunce, ale ševel větru a ospalo. Mám rád to počasí před deštěm, kdy se dá šlapat a šlapat, neboť máte pocit, že něčemu ujíždíte. Jelikož jsem spal u cesty a jen křoví mě dělilo od nakukování řidičů, nebylo moc času se protahovat. Měl jsem celou noc na důležité rozhodnutí a ráno jsem při pojídání suchých vloček mohl vyřknout ortel.Balón a klaunsky klobouk zůstanou zde na místě. Byť mi to trhalo srdce, nešlo to jinak. Klobouk znatelně zabíral pohled na moji reflexní vestu a balón je prostě balón. Schválně mi řekněte, kam by jste dali balón, když jedete na kole? Vezl jsem ho týden v helmě místo mé hlavy, ale tentokrát jsem již helmu potřeboval. Snažil jsem se jej vyfouknout a dovézt Amálce,... ale nešlo to. Rozhodnutí tedy tvrdé, ale prakticky praktické! Jak vidno, jsem chlap, lovec a drsoň!Nechám klidně balón a klobouk na místě a nehnu brvou....uffff!

Za brzkého rána jsem tedy vyrazil odlehčen zbytečnostmi, směr první argentinské město Junin. Krajina mi měla co nabídnout. Nekonečné prostory od obzoru po obzor a pasoucí se všechno. Úmyslně jsem vyfotil několik náhrobků podél cest, byť to normálně nedělám...., ale ty jihoamerické mě naprosto šokují aranžérským umem. Naprosto každý, kdo se tady zabije v autě dostane jako dárek vyzděnou, nebo svařenou kapličku a do ní to, co měl nejraději. Absolutně pravidelně tam stojí flaška s pivem, nebo jiným chlastem, oblíbené oblečení mrtvého a jeho nejmilejší věci. Když nejsou prachy na kapličku, tak se mu udělá z plastových flašek, neboť ty přežijí všechno. Vše se pak načančá fáborkama a prapory všeho druhu a motem "Ježíš je náš pán" Halelujah!

Vítr měl možnost dělat si tu co chce, a dával mi na srozuměnou, kdo že bude dole v argentinské Patagonii pánem.. Došlapal jsem do Juninu za minutu dvanáct. Ne tedy na hodinách, ale v mém břiše. Zásoby podarovaného jídla klesly na -1 a Junin byl vysvobozením. Ležérně sedící policie na svých těžkotonážních strojích mi řekla, kde najdu jediný bankomat a já zahnul na náměstí, abych se po chvíli zapojil do fronty na výběr peněz. Všichni čekali ve frontě trpělivě, jen ze mě čišelo zoufalství. Dokonce jsem z fronty odešel, abych zkusil přímo uvnitř banky vyměnit dolary. Fronta k přepážce uvnitř banky byla ale devětkrát delší než ta moje venku. Raději jsem slušné zacouval na svoje místo a vyčkal okamžiku štěstí. Mám pravidelně orosené všechny záhyby na těle, když čekám, zda-li bankomat v té či oné zemi vydá obnos. Vždy se za tím něco skrývá a tahle argentinská mrcha mne nechala desetkrát kartu vložit a zase vytáhnout se stovkou napisů ve španělštině, než jsem po jedenácté pochopil, že se tady karta vloží, namačká PIN a zase vytáhne... další transakce jsou již bez karty. Jednoduché? Pro Einsteina určitě, ale já měl problém dodělat školu!

Za svůj první mrzký argentinský peníz jsem si dal vysněné café, špagety a empatadas, což jsou plněné těstovinové zavinovačky masem a já jim naprosto propadnul. Za pár grošů máte v břiše kus receptury z říše slunce. A když jsem u toho slunce, tak to k polední opravdu vylezlo a opět rozpoutalo běsnění. To tu ale psát nebudu, neboť na vzkazníku mám nasraných komentů habaděj.. typu: "my tu odklízíme sníh a ty se mažeš krémem na opalování....hajzle!" No jo, s tím už nic nenadělám:-)..... ale zase smrdím potem víc než vy! Myslím!

Odjel jsem z Juninu kolem třetí a namířil si to do padesát kilometrů vzdáleného San Martin, jakožto horského střediska spravujícího národní park Lanin a Cestu jezer. K této cestě se naprosto obracela moje mysl, neboť jde o klenot mezi klenoty, neboli o jak jinak, štěrkovou cestu, která národním parkem lemuje tuším šest nebo sedm skvostných jezer a vytváří tak nezapomenutelné zážitky a výhledy. Tak doufám, že se nezmýlím. San Martin mě přivítal extrémním turistickým ruchem. Až takovým, že jsem měl chuť jej projet na jeden zátah. Kdyby mne ovšem nestrašila vzpomínka na předvčerejšek a na zapomenuté zásoby jídla. Chtě nechťe, musel jsem do obchodu udělat nákup nad nákupy, což znamená, koupit mrkev, jablko, sýr a salám, mléko a oplatky... Jelikož jde ale o posvátný večer u jezera, přikoupil jsem víno.... kdy spíše než nad ročníkem, zakotvil jsem u ceny... a tu jsem lehce přešvihnul, za 35kč... což bude kvalita a taky jsem koupil koření. Jsem v Argentině, tudíž na slavnostní večer - slavnostní steak. Naprotivá obchodu byla masna a já se snažil vysvětlit řezníkovi, že potřebují steak, který by vlezl do mého hrnečku vař a nechal se osmahnout příručním vařičem. Celé tohle povídání pochopila až řezníkova žena, předala jej do mužova ucha a ten složil z ramen zabitou krávu a odřezal z ní patu. Tu hodil na váhu a prohodil "30kč... to vám fakt stačí"? Jak mám doprdele vědět, jestli mi to stačí?,copak kupuju steaky denně? Prostě to naval a kdyžtak se doperu sušenkama!

Město se dostávalo do podvečerní skrumáže. Kolem jezera se korzovalo, hrála hudba, odevšad něco vonělo.. a já tušil, že pokud odjedu, budu mít problém najít spaní, neboť cesta je vytesaná do skály. Zeptal jsem se čtveřice cyklistů na nejbližší kemp? Aši čtyřicet minut...., pak se podívali na moje kolo a zvedli cifru.." hodina čtyřicet minut" Hrábnul jsem tedy do pedálů a po desíti kilometrech našel místo kempu oslnivý resort nad jezerem, něco ve stylu Dirty Dancing, neboť shora hrála podobná hudba. Lákala mne úžasná tráva v kopci nad resortem, ale musel jsem se prosmýknout kolem vrátného, což nebyl takový problém, neboť ten si opravoval auto... rozložil jsem se tedy na útesu o patro níže než ti, co zaplatili majlant a ustlal si přímo na kobylincích. Čerstvě jsem odhodil klackem, starší rukou a na přestárlé jsem položil vařič a rozjel steakovou show. Cibulka, rajčata, okurek, mrkev... na zaplnění břicha a drobek steak jako důkaz, že existuju.... Bylo to ve mně do vteřiny i s trávou, kůrou stromů a kobylincem, ale bylo to argentinsky vydatné a pestré... a takový má být i celý zítřejší den. Tak jdeme na to!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 23.1.2013 21:56 | karma článku: 12,36 | přečteno: 567x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."