Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 35. den - Vstával jsem poměrně brzy..

..nechtěl jsem mít problémy s ochrankou resortu, v jehož parku jsem chrupal, ale hlavně se moje tělo ihned po probuzení omrskávalo nervozitou. Čekala mne namáhavá RN234, neboli pověstná a nádherná Routa de Siete Lagos. Něco ve stylu nahoru, dolů, doleva, doprava, s výhledy na jezera co jsou dechberoucí... až po střední pasáž vjezdu do NP Nahuel Huapi, což měla být šotolina a kamení po dobu padesáti kilometrů.

Samosebou vše bez obchodu a kafíček. Pro jistotu jsem si na skalním ostrohu opět udělal ranní vyhlídkové doupě na jezero a narval do sebe vloček a banánů, jako opice. Bylo tak krásně, až se nechtělo šlapat. Ale to kakání....tohle ranní kakání je něco tak přesně přesného, že se to nedá popsat. Vlastně dá. Ve chvíli, kdy zalévám vločky mlékem, měl bych vědět kde a jak TO udělám, neboť odpočítávání začalo. Tudíž bylo jasné, že jestliže do sebe vsunu byť jednu vločku na skále... tak válíme! A taky že jo, alespoň se většinou ráno nemusím zdržovat zbytečnostmi. Nejdůležitější na světě kromě zdraví, míru a lásky jsou jistoty. Zaplaťpánbůh i za tuhle!

Cesta ihned po startu výživně stoupala nahoru a počaly první výhledy na jezero Lacar, nad kterým jsem spal. Slunce prančilo moje záda již z rána, ale vzduch byl tak čerstvý, že se mi chtělo zpívat. A taky že jo. Cesta se vlnila v tom argentinském ráji a já si notoval s Müllerem ze sluchátek: " keď mucha spí", popřípadě mi tam ječeli Tatabojs o slunečnici.... a bylo strašně fajn. Je nemyslitelné, přenést tu jezerní nádheru na plochu počítače. Názvy Lago Trafull, Falkner, Espejo, Hermeso a další stejně nikomu nic neřeknou. Ovšem pohled na ně trhal srdce na kusy. Pasoucí se koně, krávy, hory nad hlavou a křišťálově ledová voda. Tak trošku kanadská aljaška na jihu. Koupal jsem se v řekách, neboť k jezerům ani nemělo cenu zajíždět. Jejich velikost byla impozantní a většinou bych těžko hledal přístup k vodě.. A když si tak člověk chrochtá, jak že to jede.... tak dojede!

A bum, chlapík s červeným praporkem mne zastavil, já počkal až přejede bagr a byl obeznámen, že asfalt končí. A tak to přišlo. Na kamenité cestě byla snad deseticentimetrová vrstva prachu. Cesta šla ostře nahoru a dolů... a tak pořád dokola. Byl jsem v Národním parku Huapi a tím pádem nebylo možné se ničemu bránit a nikam odbočit. Drtil jsem to po té hrbolaté kryse, jak jen to šlo. Ale ono to spíše nešlo. Auta zvedala taková oblaka prachu, že jsem se musel tisíckrát zastavit a dýchat přes dlaně, dokud prach nesedne. Čtyřicet kilometrů bylo vůkol jen a jen sedivo a prach byl úplně všude. Musel jsem většinu věci schovat do brašen, abych alespoň něco uchránil špíně. Po cestě potkal jsem studenty z Belgie na kolech, kteří přijeli lodi a tak si šlapání užívali. Oproti mně dokonce vypadali svěže a holky dokonce voněly, což nechápu! Dle informací jsem měl na asfalt 25km a to mne nabudilo. Do prachu na právé ruce jsem si napsal prstem "makej"...a makal jsem!

 

Sjezdy byly tak kruté a kamenité, že až přijedu domů, pojedu se projet po turistické na Lysou horu, bo to je cesta medová, oprotivá argentinské potvoře. Vnitřně jsem při sjezdech cítil, že kolo tak skáče a třepe se, že něco musí povolit. Sedmý smysl!.... A taky že jo. Obě zadní brašny kupodivu nevydržely šílenost povrchu a nosníky se na dvou místech vytrhly. Musel jsem chtě nechtě zastavit a v tom mračnu prachu a na slunci začít s opravou. Tím, jak ze mně tekl pot, si mě okamžitě našla hovada a hlavně tabanos. Do toho se ještě kolo smýklo a spadlo na speciální stojan, který se zlomil. Pohroma byla dokonána. Stál jsem tam, obalen jako řízek potem, smradem a prachem,... kolo na boku a brašny mimo. Ani jsem to nefotil, neboť jsem měl strach o foťák v množství prachu. Opravil jsem vše provizorně a dojel po kilometru opět k chlapíkovi s červeným praporkem. Ten, z výrazu jeho tváře tak soudím,.. nevěděl zda-li jsem opice, strašidlo nebo bezdomovec, mi ustrašeně předal informaci, že asfalt je již za kilometr. Jupííííí, milují asfaltéry celého světa. Na asfaltu stála cisterna a kropící vůz, posádka spala ve stínu a já měl chuť do nich kopnout, ukázat jim jak jsem zaprášenej a pustit jim do sluchátek Buty a song "dva kropicí vozy", možná by poté zvedli své prdele a šli kropit cestu. Ovšem....s křížkem po funuse...a to se špatně překládá.

Našel jsem první řeku a ulehnul do ní. Smrad, únava a hlavně špína odtékala někam do moře. Přidal jsem šampon a jídlo a bylo opět skvěle. S asfaltem se vyloupla další a další jezera a já si vybral to první k utábořeni. Šlo o bezplatné tábořiště... a bylo skoro plno. Ale po dlouhé době jsem byl rád za lidi. Grilovalo se a vzduchem zněli Red Hot i s Chili... a já se pustil do opravy brašen. Naštěstí mi dal Honza z Azubu nějaké náhradní díly a tak jsem spíše vylepšoval, než opravoval. Stojan na kolo musel jsem zkrátit, ale funguje. Začíná se projevovat řazení, obalené prachem a špínou, brzdy změkly, ztracenou 1.5 láhev jsem musel nahradit petkou, neboť tak velké zde nemají. Toliko technický stav kola jako informace pro Traséra a mého nejmilejšího mechanika. Co nevidět ale skončí asfalt natrvalo a dolů se pojede hodně, hodně těžko. Snad jsou technické problémy - převážně s brašnami za mnou. Jinak pojedu s igelitkama. V Argentině totiž v rámci ekologie nedostanete igelitku, ale pokud potřebujete při nákupu, musíte si jich koupit celou rulku za 4$ v počtu deset kusů. Mám tedy velkých igelitek, jako dealer z Národního podniku Igelitkárny Púchov.... a to se vyplatí. Tak dobrou noc při výhledu na jezero a lunu přímo ze stanu.... dobrou!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 24.1.2013 22:26 | karma článku: 12,47 | přečteno: 429x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."