Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 31.den - Neprožil jsem zrovna klidnou noc

Villaricca, díky své poloze u jezera nalákala tisíce dětských parchantů i s rodiči a všichni měli v plánu dělat prázdninový bordel. Uniknul jsem tomu na předem vyhlédnutou louku 5 kilometrů za městem. Bohužel si tento únik naplánovala i hippie squadra, která tam měla již postavené tři stany. Naštěstí byli již tak pod obraz, že mne pravděpodobně považovali za pochodující strom, neboť jen mžourali a padali ze židlí.

Kolem třetí ranní mne zase probudil křik, řev a ze svého pahorku jsem sledoval divadlo, kterak se navrátilci z diskotéky honí po louce, snaží se navzájem si nafackovat a jejich společné děvče jim to vyvrací..., dokud nezvrací. Vlastně takový klasický celosvětový sport. Naštěstí se vše odehrávalo z dosahu mého apartmánu a já nemusel být vtažen do děje. Co mě ovšem vyvedlo z míry byla třetí hodina ranní, kdy kolem mého otevřeného stanu proběhnul pes, za chvíli druhý a když sem vylezl po čtyřech ven ze stanu, málem mě srazil třetí.. a tak to šlo asi dvě minuty. Poznával jsem některé psy z města a zůstal tak v úžasu, že nejlepší přítel člověka prostě do dvou do rána žebrá ve městě o žrádlo a kouska soucitu a po druhé hodině si navzájem potřepou tlapou a jde se domů, do klidu. Nestál jsem jim ani za pohled, ani za chvilku zastavení či žebrání. Prostě měli po šichtě, tak šli domů. Úžasné!

Nevyspalý, posnídal jsem v příměstském parku staré bolivijské vločky a vyrazil kolem jezera, směr další destinace - Pucón. Celou cestu mi dělala dozor sopka Villaricca a její majestátnost mi brala dech, stejně jako krása jezerní oblasti. Tohle je prostě chilské švýcarsko, se vším všudy a v divočejší estrádě. Do Puconu, jakožto střediska největšího turismu v dané lokalitě, jsem dorazil kolem páté a hned mi bylo jasné, že kolem šesté zmiznu úplně. Tenhle chilský Špindl naprosto praskal ve švech. Myslel jsem, že hlavním lákadlem je jezero a černá pláž, ale omyl! Pukón se stal o tomto víkendu dějištěm Iron manna a byl jediným místem na světě - po Hawaii, kde bylo možné vidět všechny ty známé tváře, které já jsem neznal. Byl jsem i s kolem pozván do centrálního stanu, kde se prováděla příprava kol pro závod a bylo zde možné sehnat poslední možné informace o tom, co si stříknout do žil. Hostesky se vyfotily s mým kolem a servisáci jednoznačně zvedali palec nad robustností mého kola, které vážilo více než jejich montážní stojan i s přívěsným vozíkem.

Dech mi jednoznačně ovšem vyrážely trvalé dotazy kolemjdoucích, zda-li závodím. Napřed jsem to bral jako pokus o jednoduchou bžundu. Když mi ale číšník nechtěl přinést v restauraci café na terasu s tím, že závodníci mají svůj salónek.... pochopil jsem, že rodilý Pucoňan nemá o Ironmanovi ani potuchy, popřípadě se domnívá, že je to závod na kole s co největšíma brašnama. Odjel sem tedy z Puconu, přemýšlejíce nad tím, proč se vlastně i Tour de France nejezdí s brašnama na kole a proč jsou vlastně všichni ti super hrdinové tak rozmazlování. Myslím, že kdyby na Tour vytáhnul Armstrong večer vařič z báglu a Svorada kytaru a zakloktali si pěkně u ohně před uvíznutím ve spacáku, bylo by to veselejší. Moje cesta vedla dál do hor směrem k hranicím Argentiny. Cesta se změnila na kamení a šotolinu a nastaly podvečerní bolivijské časy. Projížděl sem nádhernou krajinou pasoucích se ovcí, koní.... Šipoš alias mistr malířský. Některé z místních květin dosahovaly velikosti stromů, až jsem měl strach, jestli jsem se já cestou nescvrknul. Hlavně blbé lopuchy. Kdo by kdy řekl, že lopuch může mít velikost metrů. Moje máma vždycky říkala, když se ti bude chtít v přírodě kakat, použij místo papíru lopuch. Což je rada, pravděpodobně z války. No je účinná a použil ji každý.... nelžete. Někteří z vás i se zapomenutým střevlíkem na listu. No a já si na tuto poučku vzpomněl při pohledu na tyto giganty, neboť tady z jednoho lopuchu udělal bůh přímo rodinné balení hajzlpapíru.

Pro večerní spaní se mi podařilo najít přímo andělské místo, které by mi záviděl i šéf krkonošského KRNAPU. Sám od civilizace, stáhnul jsem kolo k vodě poblíž vodopádu. Udělal oheň, smyl špínu, uvařil a poslouchal noční řev lesa. Nebylo to občas příjemné a chtělo to kousek odvahy a sebezapření, ale ta krása stála za to....a ty sny! Bože ty sny na takovém místě.....ách!

 

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | neděle 20.1.2013 12:37 | karma článku: 12,51 | přečteno: 455x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."