Jižní Amerikou na kole - 17. den - Chiquana byla mezníkem na cestě.
Dvacet kilometrů za Chiquanou to začalo. Prudké stoupání do 4200metrů, jen po kamení a písku. Nedokázal sem jet ani deset metrů v sedle. Kolo se pořád bořilo, slunce pálilo jako blázen a já zjistil že mám vodnaté puchýře i na zádech, byť sem byl namazaný a oblečený. Tlačil sem kolo nahoru pět hodin a celou tu dobu měl po levé ruce vulkán Chiquana. Co deset metrů sem odpočíval kvůli narůstající výšce i námaze. Bylo mi jasné, že v těchto končinách již nepotkám nikoho, s výjimkou terenních aut, které povezou turisty na čumendu do hor. Nebyl sem ovšem na jejich trase a začala mi starost o vodu. Nic není v těhle končinách důležitější než voda a chladná hlava. Měl sem pět litrů, z toho tři byly pryč ještě pod vrcholem. Žvýkání koky mi pomohlo zastavit chuť na pití na dobré dvě hodiny, přesto mi zbývala poslední láhev a navigace ukazovala, že na trase turistických off-roadu budu za deset kilometrů. Nasadil sem radikální řešení. Napil sem se vždy z plná hrdla, abych oblbnul mozek a pak půlku vrátil zpět do flašky. Byly to moje sliny, takže žádná pachuť... a s touhle habaďurou sem dotlačil kolo až na stezku vyježděnou terenními auty.
Bylo pět večer a já měl najeto, či spíše nachozeno 45km. Sednul sem si na bobek a čekal a čekal. V tom jsem viděl oblaka prachu, jak se řítí z kopců auto. Stoupnul sem do cesty, držíce flašku v ruce. Auto duplo na brzdy, japončí uvnitř řvali "Arigato", cvakali foťáky, řidič mi nesl dvě flašky s vodou a mne se chtělo tančit. Zkusil sem to u druhého auta a vše proběhlo naprosto stejně. Z téhle trasy bych snad již neměl uhnout, díky čemuž bych mohl být živený z turistických milodarů. Před výstupem do 4300 sem rozdělal stan na písčité planině a nabouchal do sebe tuňáka s mrkví, čokoládou, oplatkem, jablkem... Prostě tělo křičelo od bolesti, ale jídlo mu zacpávalo hubu. Seděl sem před stanem a nechal se ukájet pohledem na čoudící vulkán Ollague a Cero Caquella..krása, ale nesmírně drsná. Nechápu, proč tuhle krásu umístil nejvyšší stvořitel zrovna sem. Mohl to prdnout za Přerov a večer jsem byl doma!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 40. den - Nikterak jsem ráno nespěchal..
..o desáté měli otevírat bar s wi-fi, ve kterém jsem seděl již včera večer na kávě a jednoznačně jsem jej označil za to nejlepší, co jsem na cestě poznal. Rodinná atmosféra, skvělé café... a navíc mi občas něco podšoupli, jako pozornost podniku..., což je něco, čím si mne koupí v každé hospodě na věky. Jelikož jsem tedy nespěchal, provedl jsem v řece Kansas ranní hygienu spojenou s metáním kotoulu pod vodou a poté následoval přesun do městského parku z důvodů vaření omelety s párkem. Původně to měla být večeře u řeky, ovšem místo, které jsem našel stálo za prd a navíc, ze tří vajec jsem dovezl v pořádku jen jedno... zbytek se líně přelíval v sáčku a ještě na slunci. Počkat do večera, tak věřím že ze sáčku vyleze kohout. Vařil jsem tedy po dlouhé době amoletu a přisedla si ke mne paní. Pořád na mne mluvila a já se ji snažil vysvětlit, že od pozdravu ji nerozumím už ani slovo. Nenechala se odradit a meldovala dál a dál. Po předvčerejší zkušenosti z El Bolsonu jsem měl strach, že si někdo zase myslí, že jsem něco čmajznul.. Navíc jsem pojal podezření, jestli ta babice nečeká na moji amoletu. Ostražitost stoupla na dvěstě procent a kdyby se jen přiblížila k moji plotně - zabil bych ji parkovou lavičkou. Paní sice vstala, ale jen proto, aby mi předala výtisk "Strážné věže" a požehnání od Jehovy. Nevím, čím jsem si tuhle ranní mši zasloužil, zda-li to bylo mým utrmáceným vzhledem, nebo kterak viděla jak klohním neznale vajíčka. Tak či tak děkuji za slova a amen, matko... ovšem od vajec dál!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 39. den - Probuzení na jedničku..
.. tak by se dalo nazvat ranní vstávání ve výběhu pro krávy. Sotva se začaly probouzet mé smysly, byť oči byly stále zavřené.. něco mi říkalo, že slyším krávy. Uklidňoval jsem se, že nejde o nic zvláštního, když jsem v Argentině. Ovšem tyhle musely být blízko, tuze blízko... sakra... vždyť já jim ležím v cestě! Vyletěl jsem ze stanu a na ten pohled nezapomenu. Stádo krav před stanem, na koni gaučo Pepé a kolem něj lítali jeho poplašení psi.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 38. den - Ráno jsem začal..
..jak jak jinak - prohlídkou soukromého pivovaru El Bolson, který byl přímo v kempu. Nikterak jsem to nepřeháněl. Nakouknul jsem do každé místnosti, každého pozdravil, koupil si tričko na památku a zašel na firemní záchod, neboť v kempu bylo tradičně plno. Na rozloučenou jsem všem vysvětlil, že pocházím z pivního království a že kdyby jejich pivo nestalo tolik peněz, tak bych jim ukázal čáry máry s pivem. Ale bohužel. Třetinka za stovku... papá! Odjel jsem na informace, aby mi doporučili cestu na jih. Měl jsem varianty do města Trevelín po věhlasné asfaltové routě 40, nebo zahnout po padesáti kilometrech do národního parku Los Alerces a rozdat si to s kamením a šotolinou na sedmdesáti kilometrech. Šotolinovou variantu jsem si duševně nechtěl připustit, no bohužel, kde jsem otevřel hubu, všude mi dávali najevo, že pokud minu park Alerces - budu si to nadosmrti vyčítat.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 37. den - Není to jednoduchá cesta..
.. to tu prohlásím klidně na plnou hubu. Začíná se projevovat únava z nevyspaní a dlouhé štreky bez odpočinku. Na druhou stranu - jak zpívají Coldplay - nikdo neříkal, že to lehké bude. Tudíž přestávám brblat. Myslel jsem, že zátoka jezera, spaní na písku pět metrů od vody a naprostá opuštěnost bude mi zárukou klidného spaní, ale ouhaaa... Ve tři ráno lehce zafoukalo a písek mi vlétnul do tváře. Měsíc byl za mrakem a vše na chvíli ztichlo.. A pojednou " vzuuuuuuunk", zvednul se orkán a vše lítalo do minuty vzduchem. Bohužel i plachta mého stanu, který se vytrhnul i s kolíky a odletěl bůhví kam. Chtě, nechtě.... musel jsem ven a hledat ve tmě a křovinách můj příbytek. Vlny z jezera bouchaly o písek jako moře a vše mělo podezřelou barvu a chuť.... Naštěstí spánek přemohl sklíčeně tělo a ráno mne probudilo slunce na protějších kopcích.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 36. den - Nic proti Red Hot... ani čili..
..ale poslouchat je do tří do rána skrzevá aparaturu ožralých australanů se mi zajídalo. Mumlal jsem si do spacáku, že tahle zkušenost jasně praví: nikdy do kempu! I když bude zadarmo... Ráno, pozorujíce jezero a kachny, přímo ze spacáku jsem přemýšlel, že byť je to camping free, podporovaný oddělením pro turistický ruch - tak někam všichni musí na záchod a do sprch.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Ukrajina zasáhla další ruskou rafinérii, okupační armáda zabíjela v Oděse
Sledujeme online Ruská protivzdušná obrana v noci na středu sestřelila šest dronů nad čtyřmi regiony, informovalo...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvacítky požárů, často zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
Policie v Tbilisi nasadili proti davu plyn i vodním dělo, zadržela 63 lidí
Gruzínská policie a demonstranti se v úterý večer střetli v Tbilisi u sídla parlamentu, který v...
Nejraději měli Češi EU za předsednictví. Vlnu nevole vyvolala migrační krize
Největší nespokojenost s členstvím Česka v Evropské unii byla v době migrační krize. V roce 2016...
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x